V naší společnosti probíhá od začátku léta živá debata o charakteru tradiční rodiny. Konzervativní politici, analytici i publicisté dělají v rámci komentování tohoto tématu jednu zásadní chybu, resp. spíše opomíjí jednu zásadní věc. Při obhajobě tradičního svazku zapomínají komunikovat také směrem k sexuálním menšinám. Nikdo z nás, zastánců klasických rodinných vazeb, se o reálné postoje této minority k tomuto tématu navíc příliš nezajímá a kolikrát je pouze stavíme do role hrozby, tak jak nám jejich motivy líčí aktivisté. Přitom ono údajné bažení homosexuálů po instituci manželství a po výchově dětí (jak demonstruji na datech v textu níže) je sporné. Jisté ale je, že právě dnes jsou tyto menšiny předmětem obrovské manipulace, neboť jsou progresivisty tlačeny k tomu jít proti většině a být beranidlem proti stabilitě společenského řádu. A právě proto musí naše argumentace na obranu tradičního světa získávat podporu i u této minority. Jejich reálné zájmy mohou být od ambicí aktivistů zcela rozdílné.

Sexualita člověka je přeci jen podružná charakteristika občana. Homosexuálové mohou být konzervativní, s národním cítěním, uznávající zásadní roli tradic. Mohou mít obavy z neřízené migrace, z nesmyslného boje proti klimatu, z omezování svobody slova či rozpadu tradičního světa, který dává do budoucna řadu nepříjemných nejistot. O osobních a politických preferencí této minority, této výseče populace, víme jen velmi málo. Existuje totiž omezené množství dat, které by jasně demonstrovaly jejich skutečné životní ambice.

Nicméně něco lze usoudit z toho, jak se sexuální menšiny reálně staví k pokrokáři již vylobovaným institucím jako je např. registrované partnerství. Od roku 2006, kdy tento typ svazku vstoupil v ČR platnost, využilo do června 2022 tuto možnost pouhých 4 460 párů stejného pohlaví. Přitom se uvádí, že gayů, leseb a bisexuálních lidí, jenž mohou tvořit stejnopohlavní partnerství, je v populaci mezi 2–10 % (pozn. je velmi zvláštní, že výzkumy i aktivisté uvádějí často takto velký rozptyl). Kdybychom akceptovali i ono nejvyšší uváděné číslo, pak by muselo ve společnosti být cca půl milionu eventuálních stejnopohlavních párů. Oněch necelých 4 500 dosavadně uzavřených partnerství je tedy naprosto zanedbatelné promile zájemců.

Tato data potvrzují i sociologické výzkumy, jenž se zabývaly českou LGB populací. Například závěr jednoho analytického šetření z roku 2019 věnující se postojům homosexuálů k adopcím dětí a uzavírání svazků říká, že „lidé s homosexuální identitou, tj. gayové a lesby vykazují nižší touhu mít dítě, resp. hodnota mít (založit si) vlastní rodinu je pro ně mnohem méně důležitá než pro heterosexuály“.¹ Zvlášť mezi gayi je v porovnání s ostatními skupinami (bisexuálové, lesby apod.) nejvyšší procento těch, kdo dítě nechce. Výzkum na základě statistických dat došel k výsledku, že sexuální identita představuje významný faktor rodičovských tužeb. Tato zjištění nejsou zrovna přesvědčivým důkazem o autentické ambici homosexuálů uzavírat svazky a vychovávat děti. Životní preference sexuálních menšin tak jsou evidentně zcela jiné než nám prezentují naše média.

My ale známe jen hlasité výkřiky nároků aktivistů, kteří se celou touto menšinou zaštitují a mluví jejím jménem. Většině homosexuálů tak evidentně vytváří nepravdivé a výbojné PR, které je staví v očích veřejnosti stále více do negativního světla. To má pak za následek, že se majoritní veřejnost od nich začne více vzdalovat a vnímat ji za agresivní skupinu jdoucí proti tradicím a přirozenosti. Pokrokáři tak budují mezi lidmi umělý konflikt a využívají pro to skupinu neukotvených homosexuálů, kteří se nechali zlákat pro získání privilegií, která jim nenáleží. Přestože čísla a výzkumy ukazují, že nejde o autentické ambice všech lidí s menšinovou sexuální orientací, ale jen o její určitou část. Pokrokáři udělali vše pro to, aby byla ta výbojná skupina hlasitější.

Je proto i na heterosexuálech, aby se naučili důsledně rozlišovat mezi homosexualismem (a jejími stoupenci) a homosexualitou a nenechali se do budoucna svézt mediálním výkřiky progresivismu. Za minulého režimu byla sexualita homosexuálů společenské tabu. Na počátku 90. let se jim řada práv narovnala a jejich orientace se stala společensky plně akceptovaná. Nyní hrozí, že pokrokáři homosexuály opět veřejně negativně stigmatizují. Tentokrát ne exkluzí, ale jiným extrémem- agresivní nepřirozenou inkluzí. Musíme proto dbát na to, abychom mezi sebou intenzivně o podstatě tradičních institucí komunikovali bez mediální manipulace.

Úkolem ale bude také demilitarizovat tu skupinu homosexuálů, kteří na vlnu pokrokářského populismu naskočili. Přiznejme si, že coming out není pro vyrovnání se s odlišnou orientací jednoduchý a jedinci trvá dlouho srovnat se s odlišností a limity z toho plynoucími. Někteří společensky neukotvení homosexuálové tak bohužel nacházejí oporu v ideologii genderismu, jenž vznikla z myšlenek neomarxismu. Ten z nich udělal moderní proletariát. Genderové lobby homosexuálům totiž nabízí snadný únik, jak se se sexuální odchylkou vyrovnat. Právě pro tuto křehkost si je neomarxisté vybrali za své revoluční aktéry. Jsou ale součástí plánu rozkladu společnosti, protože při důsledném naslouchání genderové rétorice pochopíme, že jde o narušení svobody a soukromého mezilidského uspořádání, nikoli o údajná práva této menšiny. Aktivisté tyto neukotvené homosexuální jedince ženou na barikády s cílem narušit fungování společnosti.

To nás do budoucna staví před politický úkol. Oproti původnímu dělnickému proletariátu, jehož revoluční naladění zmizelo zlepšením životních podmínek, zde půjde o náročnější misi. Demilitarizace té skupiny homosexuálů, jenž naskočila na rétoriku progresivistů, povede pouze skrze uvědomění si vlastních limitů. O to víc, to bude ve veřejných debatách složitější, neboť uvědomění té části zmanipulované menšiny bude těžké uvést do reality. Je to ale zásadní a nutné, aby si tito lidé připustili, že nemají žádné právo na osvojení dítěte či na institut manželství. Jejich ambice mít dítě je na úkor hlavně oněch osvojených, neboť těmto dětem budou ze života vytrhávat biologického otce nebo biologickou matku. Dítě tak bude degradováno z pokračovatele rodu na domácího mazlíčka. Je nutné si tento fakt připustit a nebojovat proti realitě a obcházet ji nároky na úkor lidí, pro něž zplození i výchova dítěte znamená autentickou odpovědnost a závazek.

Ta část homosexuální menšiny, jenž cítí potřebu sunout se do instituce tradiční rodiny, musí pochopit, že svým nárokem rozmazává kontury zásadního ostrůvku svobody. Naopak by měla ve vlastním zájmu hájit rodinné vazby, neboť ty jsou jejich zárukou jak být součástí skupiny lidí, kteří je milují a kde mohou být tetami, strejdy a mít plnohodnotné vazby. Právě zdravá rodina dává jedinci pravé emocionální zázemí a pomocnou ruku v případných existenčních krizích.

Všichni ti, kteří se nyní stali nástroji duhových aktivistů, by měli pochopit, že díky všem těm pseudoliberálním našeptávačům, kteří pomocí různých akcí typu „Gay pride“ apod. dělají z jejich odchylky nadřazovanou úchylku, se více a více vzdalují od toho co je jim blízké a po čem touží – po rodině. Musí si uvědomit, že se propůjčili lobby usilující o zničení rodiny. Bourají pravidla daná přirozeností člověka. Musí pochopit, že nedosáhnou svého vytouženého cíle vytvořením umělého slepence, ale že se stanou jednou z příčin rozpadu společnosti. Tím se samozřejmě může také jen více prohloubit nevraživost některých heterosexuálních lidí vůči nim. Pro celou většinu se stanou násilně trpěnými, vyzdvihovanými falešnými aktivisty, s vynuceně osvojenými dětmi které budou ještě více společensky zmatenější než byli oni sami. Měli by pochopit že budou-li respektovat tradiční vzorce, tak jejich odlišnost bude akceptovat celá společnost. Bude to z jejich strany vyžadovat velký nadhled.

Musíme proto začít pracovat na hledání podpory i u sexuálních menšin. Je na nás odstraňovat nároky některých homosexuálů, jenž jdou proti lidské přirozenosti a kteří v důsledku toho ohrožují naši svobodu. Zároveň musíme vzájemně komunikovat bez mediálních vsuvek pokrokářů, které do společnosti vkládají destruktivní klíny. Jen pak budeme zdravá společnost, která jednou sebevědomě řekne manipulacím pokrokářům své ne a tím se jejich současný proletariát rozplyne. I z této „duhové“ menšiny se stane většina, která spolu s námi nedovolí ničit náš tradiční svět.

Petr Hlávka, 4. října 2023, Neviditelný pes

1 Maříková, H., Vohlídalová, M. (2019) Bariéry versus preferované formy rodičovství u neheterosexuální populace. Fórum sociální politiky 13 (6): 20–26. Dostupné z: Bariéry versus preferované formy rodičovství u neheterosexuální populace - RILSA