Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996VE VZDUCHU: Čechoviny 38
Když jsme se třeba bavili, jak někdo sehnal novou kuchyň, protože za bolševika se stále něco shánělo, a líčil, jakou kuchyň sehnal, tento mistr pokyvoval moudře hlavou a řekl: „No, to já jsem sehnal ložnici Ludwig van Beethoven, doslova za facku (rukou předvedl facku). Stará k tomu pověsila na okna záclony z rudých kreténů, no krása!“ Po takovém projevu se „prďárna“ velmi rychle vylidnila, protože představa, jak někdo věší na okna „rudé kretény“ a má k tomu „originál ložnici Ludwig van Beethoven“ nás rozveselila až k slzám. Představa, že má takový kovaný soudruh na oknech pověšené rudé kretény, nás uváděla v úžas.
Foto autor
Když spadla mašina na Ruzyni, někdo řekl, že mašinu po startu přetáhli a že se jim poodtrhly proudnice: „Hele, voni je najdou, soudruzi z kriminálky to tam pročesají, voni je najdou, to se budete divit!“ A tak jsme čekali, až „soudruzi z kriminálky“ najdou odtržené proudnice… Na tuto nehodu ovšem vyšetřující orgány vydaly „informační embagro“, což byl další jeho oblíbený termín, každou chvíli někdo na něco „házel embagro“. Jak už to u takových soudruhů bývalo, měli funkcí víc než japonská kalkulačka, a tak on mimo jiné dělal instruktora Civilní obrany.
V sedmdesátých letech nám, nositelům „modrých knížek (ozdoby knihovničky každého intelektuála)“ čili nevojákům, rozdali různé funkce, které jsme měli vykonávat v případě války, neboť „Turek ležel za Dunajem a imperialista spolu s kapitalistou a vrahy z Wall Streetu si zuby brousili na naši krásnou socialistickou vlast“, takže se válka mohla čekat každičkým momentem! Proto jsme měli pravidelná velmi nudná cvičení v krytu CO na Starém letišti, kde nám většinou nějaký voják monotónním hlasem přednášel, co máme dělat, kdyby čirou náhodou někde na letišti bouchla atomovka. Na závěr nám vždy promítli nějaký instruktážní film, který byl většinou sestříhaný z propagačních amerických filmů, které byly doplněny stupidními propagandistickýmy hesly (ovšem asi podobná, ale v angličtině, byla i v originále, neboť blbost kvetla v té době na obou polovinách naší nemocné planety).
Jiné to bylo, když měl přednášku onen soudruh, to mělo grády! Díky jeho znalosti cizích slov se člověk dozvěděl opravdu neuvěřitelné novinky. Jedna, obzvláště pikantní, mi utkvěla v paměti. Všichni v tlumeném osvětlení krytu podřimovali a soudruh nám přednášel o organizaci evakuace zaměstnanců do krytu: “Když celé letiště bude ejakulovat do krytu…“ „Prosím?“ Na tento můj dotaz se všichni probudili, neboť tušili nějakou hovadinu, „…povídám, když celé letiště bude ejakulovat do krytu…“ „No, tak to tam bude potom pěknej bordel!“ řekl kdosi a školení skončilo za všeobecného řevu.
Připomnělo mně to trochu soudruha Klimenta, obávaného (ne)kulturního kritika z Rudého práva, který neměl jedno oko, ale zato schvaloval všechny filmy do distribuce tehdejší Ústřední půjčovny filmů, respektive měl právo veta, takže když on řekl „ne“, tak se film do distribuce nedostal. Tento obávaný „kulturträger“ jednou při schvalovací projekci jakéhosi západního filmu pronesl památnou větu: „No, když zamhouřím jedno…“ a než to stačil doříct, tak někdo zařval na celé kino: „Tak to uvidíš pěkný hovno, kamaráde!“ No, a film se u nás nepromítal. Taková to byla doba! Ale to jsem odbočil od létání, pouze jsem si uvědomil, kolik hovadností musel člověk prožít, než „rudí kreténi“ odtáhli.
Vraťme se na letiště. Nedílnou součástí létání je i jídlo na palubě letadla. Jídlo do letadel připravuje catering ČSA. Létám s různými společnostmi, ale musím říci, že jídlo na palubách letadel Českých, před tím Československých aerolinií bylo vždy velmi dobré a bylo ho dost, proto mi není nějak jasný záměr současného vedení jídlo na palubě omezit na nejvyšší možnou míru a catering prodat. V době, kdy všechny společnosti v Evropě mají v podstatě stejný letadlový park, mohou aerolinie konkurovat pouze cenou a kvalitou služeb. Třeba Air Berlin se vrátil k jídlu zdarma na palubě letadel, protože pochopil, že to málo navíc je víc proti ostatním „low cost“ aerolinkám, protože cena letenek je sražena na nejnižší únosnou mez. No, nejsem manažer, ale z mého laického pohledu je to tak. ČSA, jak jsem řekl, měly vždy, podle mého názoru, nejlepší jídlo ze všech evropských dopravců, kromě období, kdy naše vláda rozhodla, že strategickým partnerem pro ČSA bude Air France. Francouzi dosadili do všech vedoucích funkcí své lidi, včetně cateringu, kde se začaly okamžitě vyrábět „krmné směsi“, jídla bez chuti a zápachu, taková, která nemají s naší národní kuchyní nic společného. Naštěstí toto období netrvalo dlouho, podnik na tomto „experimentu“ pouze prodělal ohromné peníze.
S jídlem na palubách letadel se užije také spousta legrace. Kdysi jsem přišel do TU 134, kde bylo neuvěřitelné vedro a v kabině cestujících jsem viděl velmi neobvyklý jev: na sedačkách cestujících bylo vyndané jídlo. Letuška na můj nechápající výraz vzala do ruky z mističky šunku se sýrem a bouchla s nimi o pultík v kuchyni, byly jak šutr! Na cateringu to jídlo dali omylem zamrazit a tak se do letadla dostalo jídlo totálně zmrzlé a posádka se naplno puštěným topením snažila jídlo rozmrazit na použitelnou úroveň.
Jednou se dostavila k odletu do Londýna skupina asi dvaceti cestujících. Byl to Boeing 767 British Airways a bylo místo, tak cestující ochotně vzali. Problém byl s jídlem. Tehdy pro BA na linku Praha- Londýn připravoval jídlo catering ČSA. BA dodala své nádobí a své recepty. Každé jídlo bylo také v receptuře doprovozeno barevnou fotografií, jak má vypadat. Vedoucí kabiny se zástupcem společnosti dohodl, aby přivezli jakékoliv jídlo, třeba ČSA, které je hotové. Zástupce cateringu to špatně pochopil a za chvíli přivezl jídlo ČSA na nádobí s emblémy ČSA. Nad tím kroutil hlavou vedoucí kabiny: „My ale nejsme ČSA, my jsme British! Proč je to na nádobí ČSA?“ Na to se chudák zástupce cateringu sebral a odjel, přivezl ovšem jenom nádobí a na podlaze v kuchyňce začal rukama přendávat jídlo na nádobí BA. Na Angličana přišly mrákoty: „No, to snad nemyslíte vážně, přivezte to na našem nádobí a nešaškujte tady! Myslíte, že někdo bude jíst jídlo, které tady na podlaze rukama přendáváte?“ Zmatený dispečer přivezl na třetí pokus žádané. Snaha vedoucího kabiny ušetřit čas se ukázala ve spojení s chabou angličtinou dispečera jako marná.
Foto autor
U stejné společnosti došlo také k další „komické“ (jak pro koho) situaci. Do horkovzdušných trub na ohřívání jídla se dávají vložky, na kterých je jídlo v mističkách připravené k ohřátí. Tyto vložky s jídlem jsou v zaplombovaných igelitových pytlích, které si posádka zkontroluje a vybalí a dá do trouby. Jeden velmi snaživý supervisor od ČSA, který se velmi rád předvádí, před vedoucím kabiny ukázal plombu, že je neporušená a začal trhat pytel, ve kterém byl rošt zabalen. Přitom začal natahovat na kýchnutí: „á, á, á a pčííkk!“ Podařilo se mu, samozřejmě, kýchnout ve chvíli, kdy měl rošt před obličejem a ukazoval ho CSD. Ten stačil uskočit, ale celý obsah nosní a ústní dutiny putoval na jídlo! Protože to je zvláštní člověk, vložil rošt do trouby, jako by se nic nedělo, utřel si zbytek nudle, která se mu houpala u nosu jako biják u cepu, do ruky, a kvapně odešel.
Když se Angličanovi vrátil dar řeči, se zhnuseným výrazem v obličeji začal ječet (oprávněně), aby si to jídlo odnesl a přinesl jiné a nejlépe, kdyby to přinesl někdo normální a ne takové prase. Samozřejmě, že jídlo přinesl někdo úplně jiný a náš „expert“ mu o svém incidentu nic neřekl, takže tento slušný a normální člověk to za něj schytal. „Prosím tě, co tady ten idiot udělal, že ten Anglán je na mrtvici?“ Když jsem mu to vysvětlil, jenom nevěřícně kroutil hlavou: „Panebože, to je vůl!“
To u ČSA nebývali takovými puntičkáři. U Tu-134 se stávalo, když se jídlo nakládalo pravými předními dveřmi, že se vozík s jídlem, když přejížděl vysoký práh dveří, otevřel a jídlo se vysypalo na zem a to se pak skládala kolečka salámu, šunky a plátky sýra zpět na misky jak v gastronomu, jéje i petržilka na ozdobu se někdy našla!
Dnes je jiná doba a jídlo a manipulaci s ním pravidelně kontrolují hygienici. Mimo jiné kontrolují i teplotu jídla dálkovým teploměrem. To se stalo nedávno nepřekonatelným problémem pro bezpečnostní složky na letišti. Hygienik na ploše letiště požádal zaměstnance cateringu, aby otevřeli vozík s jídlem a v ruce přitom držel zařízení, které letištní policajt v životě neviděl. „Moment, moment, kdo vám dal právo tady otevírat na ploše zaplombované vozíky s jídlem? To je zakázané!“ Scéna silně připomínala film „Svatba jako řemen“ s oblíbeným citátem policajta: „No, co, co, co občane?“ Zmatená inspektorka hygieny prohlásila, že tam je od toho, ale policajt se nedal. „Neexistuje, my to tady hlídáme a kontrolujeme!“ Načež přišel další policajt a ten, když viděl teploměr v ruce inspektorky, prohlásil: „Nech tady paní, ona tím měří radioaktivitu, víš jak otrávili v Londýně toho ruského špióna?“ Chudák inspektorka rychle změřila teplotu jídla, jestli odpovídá předpisům, podepsala protokol a zmizela z letiště.
Velkým problémem s jídlem je fakt, že některým lidem zakazuje víra jíst vepřové, některým zase hovězí, židé někdy vyžadují, aby jídlo bylo košer. Někdy to zachází až do takových extrémů, že se Arabové zeptají jestli ten dort není z vepřového (!), nebo jestli to máslo není z vepřového. Naštěstí v poslední době jsou u jídel na palubě letadel srozumitelné piktogramy, kde je namalované přeškrtnuté prase. Často se stává, že si žid objedná při koupi letenky jídlo košer, ale když vidí, jak si soused debužíruje na čerstvém jídle (košer bývá většinou z konzervy a otevírá si ho cestující sám), tak přestane košer jídlo vyžadovat a rychle se stane bezvěrcem.
V době provozu IL 62 byly v parku ČSA dvě dvaašedesátky, které nevím proč byly nasazovány většinou na „linku přátelství“ Praha- Moskva. Na této lince se podávala výhradně česká klasika: knedlo-vepřo-zélo. Zápach zelí se neuvěřitelně nasákl do čalounění letadla. Noví vlastnící těchto letadel po roce 1990 si na tento zápach stěžovali. Zejména, když člověk po několika dnech, kdy letadlo stálo odstavené na Ruzyni, vlezl do stroje, bylo to jak v konzervárně, když zelí zpracovávali. Letadla smrděla zelím ještě když ležela rozřezaná na šrotišti…
Vloni jsem absolvoval let do San Franciska a zpět. Tam s British Airways a zpět s Lufthansou. Na let do USA má přítelkyně připravila klasické české řízky: „Český turista se nevydává na cesty bez řízků, uvidíš, jak budou ještě dobré!“ Měla bohužel pravdu, ve srovnání s letem s ČSA do New Yorku to byly opravdové „hladolety“. Let do Ameriky ještě šel, ale let zpět s Lufthansou, to bylo čtrnáct hodin utrpení a hladu. Dostali jsme sice jakousi mističku s parodií na italskou pastu a ráno krajíček válečného komisárku se salámem, ale srovnávat to s jídlem by byla urážka jídla. Ještě, že na cestu zpět nás řízky vybavila manželka mého bývalého kolegy. K tomu nás na cestě zpět celou cestu „oblažovala“ veselá skupina opilých německých důchodců, kteří celou cestu řvali a nenechali člověka zavřít oko. Jak my jsme se těšili, že si ve Frankfurtu pochutnáme na řízečkách!
Jídlo letu LH456 Frankfurt – Los Angeles 01/2007. Foto Honza Hamerník
Na závěr bych chtěl říci, že se domnívám, že jídlo na palubě letadla je vizitkou společnosti a zároveň pozvánkou do země, pod jejíž vlajkou letadlo letí.A jestliže to vedení společností nepochopí, je to velká smůla pro firmu, protože, ač se to nezdá, jídlo a komfort na palubě je to, co si myslím může odlišovat jednotlivé společnosti…
************************************
Konečně na knižní pulty!
V osmičkovém roce vždy přicházejí význačné události, proto
první jarní den roku 2008 vychází kniha
Jana Čecha - DROGA ZVANÁ LETADLA,
příběhy z leteckého prostředí známé z publikování pod názvem "Čechoviny"
Čtyřicet tři příběhů na 240 stranách s bohatým obrazovým doprovodem
vás doslova i obrazně odpoutá od pozemských starostí
a prožijete neuvěřitelné chvíle "mezi nebem a zemí"!
Od dubna 2008 u všech dobrých knihkupců a www.planes.cz za 290,- Kč!
Vydává Nakladatelství Jalna
************************************
Převzato z Planes.cz se souhlasem autora
