Je mi 65 let. Pařím mezi generaci, která toho prožila více než většina ostatních. Zažili jsme věci pěkné, ale také věci zlé. Mezi to druhé patří války. Díky Bohu, žádná horká válka v tomto období neprobíhala v naší zemi. To nemá vliv hrůzy v místech, kde se války odehrávaly.

Pamatuji si na Vietnam, kobercové bombardování, bojové plyny (Agent Blue a Agent Ornage), vypálené vesnice a více než milion mrtvých, hlavně civilistů a tisíce geneticky postižených. Nášlapné miny zabíjejí ještě dnes.

Pamatuji si na okupaci Československa „spojeneckými“ vojsky Sovětského svazu, Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky a Polské lidové republiky. Více než dvacetiletá přítomnost cizích vojsk, prodloužení agónie socialistického státu a morální devastace obyvatel. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů ČR ale také 137 mrtvých, pět set těžce a stovky lehce zraněných.

Pamatuju si na sovětskou válku v Afganistánu a na americkou válku v Afganistánu. Vedle tisíců a možná i statisíců mrtvých a raněných spousta doživotně zmrzačených nastraženými minami a marná snaha vytvořit demokratický stát tam, kde platí jiné zákony.

Pamatuji na operaci Spojenecká síla a bombardování Jugoslávie včetně civilních cílů, a to bez mandátu OSN s dvěmaapůltisíci mrtvými civilisty.

Pamatuji si na obě války v zálivu. Zejména tu druhou, mnohaletou, prohlášenou za nelegální OSN. Svržení diktátora, ale také více než půl miliónu mrtvých civilistů.

Nyní prožívám válku na Ukrajině. Opět to zabíjení nevinných, obrovské materiální škody a ničení hodnot vytvořených generacemi předků. A lidstvo by mělo řešit tolik problémů, na které peníze chybí…

Proč tomu tak je? Spoustu věcí nevím. Jedno však vím bezpečně. Válku nikdy nechtějí ti, kteří na ni doplácejí nebo snáší její útrapy. Válku nechtějí civilisté na jejichž hlavy padají bomby, raketové střely, nebo bojové plyny. Válku až na vzácné výjimky nechtějí ani vojáci, kteří každý den nasazují životy a často pod hrozbou zabití poslouchají rozkazy svých nadřízených. Zabitý Syřan, Ukrajinec, Afgánec, Vietnamec, Rus nebo Američan, je pro mě vždy zabitý člověk. Nejsem rasista ani xenofob, abych to viděl jinak.

Kdo chce války? Nebudu citovat definice. Platí jedna pravda. Války chce ten, kdo na nich vydělá. Jsou to mocní tohoto světa, kteří o válce rozhodují. Nemyslím si, že nejmocnější zemí tohoto světa je Rusko, a že pokračování války záleží jen na Rusku. Pokud jsou mocnější jiní a tito jiní budou chtít, aby válka skončila, tak válka skončí. Nechci, abychom financovali válku a jako občan a ten nejméně mocný, drze vyzývám mocné: „Zasaďte se o to, aby válka skončila a jednejte o míru.“ Ještě je čas. Lepší je „špatný mír“ nežli celosvětová katastrofa. Tady nejde o nás, generaci důchodců, těch „hloupých a nerozumných“. Tady jde o život na této zemi. Cožpak to nevidíte? Albert Einstein hloupý nebyl, a přesto řekl: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“…!

Proto hlasitě volám na mocné: „Jednejte o míru, já chci mír.“