Kardinální otázka: je lidský plod lidskou bytostí?

Nedávno jsem se v Přítomnosti dočetl, že v právním řádu dodnes neexistuje právní definice člověka a lidské důstojnosti. To mě zarazilo: právní řád definuje a upravuje kdejakou hloupost a to nejdůležitější nechává plavat? Ale napsal to právník, ten by to měl vědět. Vycházejme tedy z toho, že to konstatování je pravdivé. Potom ovšem všechna takzvaná lidská práva jsou postavená jaksi na vodě, protože vůbec není definován jejich subjekt. Zdá se mi to jako dost závažný nedostatek, který musí vést k celé řadě konfliktů. Například v opakovaně přetřásané otázce potratů, nedávno znovu rozvířené rozhodnutím Ústavního soudu v Polsku.

Za zmínku stojí v této souvislosti úvaha Jana Kubalčíka v Konzervativních novinách o tom, že všechny polemiky o přípustnosti potratu se točí kolem zásadní otázky: Je lidský plod lidskou bytostí? Je to už člověk, nebo to ještě není člověk? Právní řád, jak zjištěno v předchozím odstavci, nám jednoznačnou odpověď nedává, i když některá práva dítěti dosud nenarozenému (nasciturus) přiznává. Nebylo by tedy na čase začít se tou otázkou důkladně zabývat bez toho, že si předem vytyčíme, k jakému výsledku nás to má dovést?

Andrej Ruščák nazývá lidský plod člověkem potenciálním, nehotovým, který má právo dospět do člověka hotového (tedy narodit se) teprve od 12., resp. 24. týdne těhotenství, ale nikoli předtím. Už to, že tu máme dvojí hranici práva na život, ukazuje její slabinu a pochybnost - právo by mělo být jednoznačné. Ono dokonce až do minulého století jednoznačné bylo, dokud se nedostalo do konfliktu s nově deklarovaným právem ženy rozhodnout o tom, zda chce dítě donosit až k porodu, či nikoli (Roe v. Wade, USA, 1973). Svobodné rozhodnutí matky bylo libertariány postaveno nad život dítěte, které se nemůže bránit.

Nechci teď spekulovat nad tím, nakolik matčino rozhodnutí pro potrat bývá svobodné a nakolik vynucené okolím nebo okolnostmi, ale nemohu se nepozastavit nad tím, že naše zákony poskytují větší ochranu potenciálním ptákům – vajíčkům v hnízdě – než potenciálnímu člověku. Jeho lidství je přece zakódováno v jeho DNA od okamžiku splynutí spermie s vajíčkem a potřebuje jen čas a přísun živin, aby se vyvinulo v hotového člověka. Ten ani po narození nebude ještě dlouho samostatný, ale proto není méně lidský. Toto by mělo být východiskem všech úvah o tom, kdy začíná lidský život a od kdy má být chráněn zákonem.