Nejdek v Krušných horách, dva mediálně známé kriminální případy, diametrálně odlišné rozsudky. Nabádají k vážnému zamyšlení.

Případ první. Rok 2010. Mladá matka se pokusila fridexem otrávit svoji dceru. Odporný zločin. Dívenka musela prožít peklo, ale díky péči lékařů přežila. Podle zpráv bez následků.

Trest pro matku? Nejprve 25 let vězení, po zásahu Ústavního soudu byla odsouzena na dvacet a po odvolání na pravomocných sedmnáct let.

Případ druhý. Rok 2016. Dospělý syn při konfliktu umlátil v rodinném domě svého otce kovou tyčí. Po první sadě úderů z domu odešel, pak se vrátil, otce opět udeřil a znovu odešel – nechal seniora bez pomoci doslova „chcípnout jako psa“ (omlouvám se za použité výrazivo). Mrtvolu pak nechal v komoře a z účtu zavražděného vybíral peníze. Lidská hyena.

Kdo by měl dostat vyšší trest? Matka z předchozího případu, nebo tento zlosyn? Zdravý rozum říká, že zločinec z druhého případu. Realita je však jiná. Ve středu 14/6 jsme se dozvěděli, že nejdecký otcovrah půjde za mříže na třináct let.

Co dodat? Snad jen zopakovat otázku. Jakou cenu má lidský život?

Nezpochybňuji oněch 17 let pro matku, která podala dceři fridex. Jen nechápu, proč člověk, který ubije otce (zvlášť zavrženíhodným způsobem, dodávám), je odsouzen nikoli k těžšímu, ale výrazně mírnějšímu trestu.

P. S. Aby nedošlo k nedorozumění: Ovšemže chápu odlišnost obou případů. Ovšemže nechci srovnávat nesrovnatelné. Ale jako člověk, který to vše sleduje zvenčí, bych neměl ve výrocích tuzemských soudů postrádat pocit spravedlnosti. A právě ten mi v těchto dvou kauzách chybí. Obecně přece musí platit, že za pokus o vraždu, neúspěšný pokus, by měl být dle zásad zdravého rozumu nižší trest než za vraždu dokonanou, kterou provázejí odporné okolnosti ze strany pachatele.

Anebo už je náš svět natolik vzhůru nohama, že tato zásadní zásada neplatí?