Jsem Karviňák, jsem Pražák, jsem Američan. Na školách jsem strávil dvacet let života. Nejlíp se cítím mezi svými v kdysi zakouřené čtyřce, po jejíž návštěvě hrozně smrdělo oblečení a kde nedávno štamgastům u pivka kouřit zakázali.

Na školách jsem řešil diferenciální rovnice a popisoval chemické procesy pro potřeby jejich řízení počítači. Popisuji stále. Pomáhal jsem na zabíjačkách, kde tekla krev, krájelo se maso a smrděly vnitřnosti.

Pracoval jsem ve fabrikách, kde se zpracovával lidský i zvířecí odpad, i v nejčistších prostorách pro výrobu elektroniky, aby dobře šlapala, všichni mohli spolehlivě gůglovat a přít se na netu o to, jaký svět je lepší.

Piju pivo, víno jen někdy. Víno je prý zdravější. Méně kalorií, více alkoholu. Něco na tom bude. Měsíc jsem se nedotkl piva a ztratil čtrnáct liber z mojí břišní pneumatiky. Bylo mi hned řečeno, že vypadám nezdravě. Proto jsem obnovil ozdravnou terapii pivní, na kterou bylo tělo dlouhodobě zvyklé a po které jsem zase zkrásněl.

Moji inteligentní přátelé pijí výhradně víno, výhradně v restauracích, kde se servíruje zdravé jídlo. Moji celoživotní přátelé pijí výhradně Radegast tam, kde je nejlevnější, a proto nejlepší. Vaří si doma, co jim chutná. V restauracích je to moc drahé a dávají k jídlu zbytečně salát, který je v ceně a stejně se na talíři nechá.

O víkendu hrála v rámci amerického turné na Stanford University blízko San Franciska Česká filharmonie. Stál jsem před hezkou koncertní halou a přemýšlel, zda si na koncert zajít. Nerozeznám tón „D“ od „A“ a už vůbec ne stupnici „moll“ od „dur“. Prostě nerozeznám. Filharmonii fandím a věřím, že reprezentovala dobře. Nezapomenu na jejich Mou vlast v zimě 1989 v Obecním domě.

Já buran-inteligent jsem měl dilema. Čas navštívit koncert byl. Lístky ještě byly. Lupen zhruba za kilo. Jako za sto dolarů. Ale kdybych tam šel, tak by to bylo jen z jakéhosi příležitostného snobství. Vážná hudba mi nikdy nic neříkala. Kromě Vltavy od Smetany. Prostě tak to je, tak jsem se narodil. Za kilo se také dají pořídit v San Francisku čtyři piva, velká porce vepřových žebírek a zákusek. Včetně 7% daně a 20% spropitného.

Zvítězila žebírka. Filharmonii jsem při konzumaci dobrot vzdáleně držel palce, ať jim to fidlá a nepraskne při tom žádná struna. A ať jejich umění Američani ocení.

Bylo mi dobře. Srdce plesalo, nic jsem si nepředstíral, žaludek byl spokojen. Zůstal jsem patriotem i sám sebou. Zjistil jsem, že zpoza té obrovské kaluže psal blogy spíše buran, možná šmrncnutý špetkou inteligence.