19.3.2024 | Svátek má Josef


ÚVAHA: Anglický trávník

21.4.2021

Karel Čapek zmiňuje nedostižnost anglických trávníků. Chce to čas a práci. Své o tom vědí soudobí trávníkáři zakládající trávníky na golfových hřištích a na veřejných plochách. Správně upravit půdu, vybrat nejvhodnější osivo, prohnojit, ale nepřehnojit. A pak sekat, zalévat, projíždět vertikutátorem, plít, dosévat, znovu sekat, zalévat... Hodně času a práce. Jenom pak může výsledek za něco stát.

Tohle mě napadlo při pohřbu prince Philipa. Ten chlap se možná narodil „se zlatou lžičkou v puse“, jak se říká, ale kdyby na sobě tvrdě a dlouho nepracoval, nebyl by takový, jaký byl v době své smrti.

No jo, ale on na to měl skoro sto let, namítají mnozí. A myslíte si, že se takovým významným, rovným a oblíbeným stával postupně po celý svůj dlouhý život? Ne ne, věřte mi: co nezačnete nejpozději ve třiceti, raději dříve, to už nedoženete ani do stovky. Když si u padesátileté plané jabloně s počínající hnilobou kmene vzpomenete, že ji začnete roubovat a zušlechťovat, asi to moc světoborné nebude. Proto jsou kvalitní jabloně tak cenné, protože kolem nich byla spousta práce už v době, kdy ještě nezačaly pořádně rodit. Pak už se jejich úroda rok od roku zvyšovala. Tak takhle je to i s lidmi.

Princ Philip byl jako kvalitní anglický trávník - výsledek vytrvalé práce sám na sobě.

Za svou novinářskou kariéru na volné noze jsem dělal rozhovory se spoustou lidí. Byli to i populární herci a herečky a já jsem v nich poznával jejich lidskou osobnost a pracovitost. Každého bylo možno si pro něco vážit, protože svou práci dělal poctivě a pracoval na sobě.

Ta éra mých rozhovorů pro časopisy už je pár let minulostí a mnozí z mnou zpovídaných lidí jsou tam někde nahoře. S velku úctou vzpomínám třeba na výtvarníka a hudebníka Jana Antonína Pacáka, který dokázal být celý život svůj. Na Bořka Šípka nebo Jana Vodňanského. Ale kdybych měl říci, s kým by si tam nahoře určitě rád popovídal princ Philip, asi by to byl pan Grulich. Dělný člověk, který se živil jako nástrojař v textilce, ale desítky let budoval úžasnou a rozlehlou okrasnou zahradu dokonale zapadající do krajiny Orlických hor. Na svém pozemku kvůli kytičkám rozdělil koryto říčky do několika ramen, vybudoval jezírko, osázel čerstvě sesunutou skálu. Člověk, který se vedle zahradničení sám vypracoval i na pozoruhodného řezbáře a své milované skalničky dokonale věrně zachycoval jako poloreliéfy ve dřevě. A k tomu ještě byl členem Astronomické společnosti a až do svého skonu cvičil jógu. Pan Grulich se dožil rovněž dosti vysokého věku. Jestliže princ Philip mi připomíná anglický trávník, pana Grulicha bych přirovnal k bonsaji. Ale ti dva, jestli se potkají, si určitě budou mít o čem povídat.

A to už se mi ve vzpomínkách objevuje pan Jukl z Hradce. Slévač, který se rovněž stal odborníkem na zahradničení, ale také autorem leckdy pitoreskních pískovcových plastik, které zdobí zahrady všech jeho přátel. Nebo ředitel porcelánky v Dubí Feix, o kterém jsem bohužel musel napsat článek v čase minulém docela nedávno. A další lidé, kteří si mohou s princem Philipem notovat o tom, že život je práce, ale stojí za to pokoušet se něco vytvořit, být něčím užitečný, být svůj.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin