Podle toho, co jsem si přečetl na serveru Lidovky.cz, se dostalo poslancům a senátorům PČR privilegia: pokud chtějí v těchto dnech shlédnout korunovační klenoty, nemusí stát ve frontě. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na anekdotu, která se u nás vyprávěla v období, na němž, jak se teď oficiálně ukazuje, nebylo všechno jen špatné: Přijede americký turista z Moskvy a kamarádi se ho ptají: viděl jsi Lenina? - Samozřejmě. - Neblázni, a tos vystál tu dlouhatánskou frontu před mausoleem? - Jakoupak frontu, dal jsem stráži dvacet dolarů a oni mi ho přinesli večer do hotelu na pokoj. Naši zákonodárci teď tedy získali trochu podobnou výsadu úřední cestou a zadarmo.

Nad privilegiem se rozvinula vášnivá diskuse, předem zatížená mohutným nábojem populismu: řada zvýsadněných je připravena se výsady zcela okázale vzdát, většinou ovšem tím způsobem, že si podívanou odřekne.

Exprimátor Bém prohlásil otázku "využít nebo nevyužít" za falešnou a prázdnou, a nelze popřít, že na tom něco je. Pokusme se přesto na falešnou a prázdnou otázku odpovědět.

Otázka se rozpadá do dvou podotázek. Otázka první: jaký smysl má prohlédnout si korunovační klenoty pro občany všeobecně a pro poslance zvlášť. Všeobecně to má stejný smysl jako prohlédnout si Karlštejn nebo krápníky v Macoše. Je pochopitelné, že o to lidi stojí. Navíc Karlštejn nebo Macocha jsou na svém místě stále, korunovační klenoty je možné uzřít jen zřídkakdy, což je staví do blízkosti takových jevů, jako je např. zatmění slunce, a činí je přitažlivějšími.

To samozřejmě není všechno: korunovační klenoty mají na rozdíl od krápníků jakýsi dějinně symbolický význam. Proto např. pan Schwarzenberg předpokládá, že se poslanci při spatření klenotů zamyslí a uvědomí si svou zodpovědnost vůči českému státu, a pan Paggio doufá ve "chvilku pokorného zamyšlení nad symbolem moci českých králů". Zdá se tedy, že klenotům připisují podobnou kouzelnou sílu jako karlovarským zřídlům nebo jeskyni v Lourdech. To je, řekl bych, velmi nadsazené.

Druhá podotázka je, proč by poslanci a senátoři měli mít přednost před ostatními, a to jednak všeobecně, jednak zvlášť v této záležitosti.

Všeobecně je to zjevné: voliči si poslance a senátory vybrali, aby za ně vyřizovali některé věci, s nimiž nemají sami čas ani chuť se zaobírat. Je logické, když jim k tomu taky poskytnou podmínky včetně toho, že v tom či onom, kde je to užitečné a nezbytné, budou jimi pověření mít přednost. Zároveň by pověření měli realisticky vzít v úvahu, že právě s tímhle mívají jejich voliči obrovité psychické problémy a zažívají v té souvislosti skutečná muka, a využívat proto těch možností jen tam, kde je to opravdu nezbytné. V našem případě to zjevně nezbytné není (víra v duchovní obrodu zastupitele, kterou mu přivodí pohled na národní relikvii, je poněkud směšná), a proto je možné se zrovna téhle výsady zříci – pokud možno bez zbytečných populistických řečí.

Reflex.cz 14. května 2013