Proběhlo polokulaté výročí květnové revoluce z roku 1945. ČT se opovážila přinést 5. května na méně sledovaném druhém programu dokument o masakrech německých civilistů bezprostředně po příchodu Ruské armády. Aby to bylo vyvážené, následovala hodinová debata o řádění gestapa. Ani to, jak se zdá, nestačí. Tedy nestačilo to jeho vysokoblahorodí hejtmanu moravskoslezského kraje, hospodinu Jaroslavu Palasovi. Takže dnes vyšla na stránkách Práva jeho vášnivá obžaloba. Obsah je následující:

Samozřejmě, tu a tam se stal nějaký „exces“ (tak se dnes říká masovému mordování), ale je nutno ho vnímat v „historickém kontextu“ a „proporcích“, a nikoliv „klást rovnítko“ mezi „vskutku ojedinělé excesy“ a předchozí hrůzy a masové zločiny nacistického režimu. (Ve filmu nebylo žádné rovnítko, jen se suše konstatovalo, co se taky – už po válce, prosím – dělo). Je to prý „naprosto nepřijatelné“, „podlá manipulace“ a „drzá provokace“ ze strany ČT, navíc k ní došlo „ve dnech, jež byly svátkem všech, kteří stáli na barikádách, jejich potomků a prostě všech, kteří cítí k odkazu bojovníků proti německého fašismu hluboký respekt a úctu“. Tedy stručně řečeno všeho pracujícího lidu, v květnatě vzteklé formulaci, na níž si v Právu zakládali od padesátých do osmdesátých let (jako bych slyšel paní Brožovou-Polednovou). „Někdo tu zkouší, co všechno česká společnost vydrží, jak daleko si může dovolit zajít.“ A podle jeho vysokoblahorodí „nastal čas říci: tak už dost!“.

Pan hejtman má v podobném psaní školení (je absolventem VUML) a zřejmě i praxi (coby dlouholetý člen normalizační KSČ). Nemohu bohužel zamlčet, že nejen z těchto důvodů mně zase připadá jako mimořádně drzá provokace to, co píše on.

Za prvé: podrobným líčením hrůz nacismu a odboje českého lidu nás krmili soudruzi pana Palase od mého dětství pravidelně a zuřivě jako se krmí husy sladovými šiškami předtím, než je zaříznou. Navíc to bylo vyprávění, aspoň pokud jde o odboj, jednostranné a prolhané, protože totálně zamlčovalo jeho nekomunistickou část. Např. jména Balabán, Mašín a Morávek jsem ve škole nikdy neslyšel. Po převratu se aspoň tohle napravilo, ale když si někdo troufne hovořit o odvrácené stránce věci – vlastně to není přesné, šlo o řádění lidí utržených ze řetězu v době, kdy už bylo po vílce a nic nehrozilo, volá jeho vysokoblahorodí: tak dost! Copak tím asi myslí? Zjevně česká veřejnost má dát dotyčným najevo, že „to nevydrží“, a že „tak daleko nemohou zajít“. Je mi líto, ale to je výzva k tzv. vylikvidování. Jak má vypadat, není jasné: stačí dotyčným zavřít hubu, nebo je třeba pořádně je zmlátit, zavřít je, až zčernají, nebo přímo pověsit?

Vidím to úplně naopak, než pan Palas: někdo, totiž právě on, bývalý člen normalizační KSČ a absolvent VUML, tu zkouší, nakolik je česká veřejnost zblblá, aby dala na jeho návody. Zkouší, co všechno lidé vydrží, jak daleko si on může dovolit zajít ve škrcení svobody projevu. A nastal čas právě jemu říci: tak dost.

Lidovky.cz 10. května 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.