Geert Wilders se svojí manželkou Krisztinou (2014), Zdroj: Rijksoverheid/Phil Nijhuis, Wikipedia, volné dílo

Možná jste to nezaznamenali, ono je těžké všimnout si věcí, které se nestaly, ale Nizozemsko už půl roku nemá řádnou vládu. Volby proběhly 22. listopadu loňského roku a od té doby se jen vyjednávalo o nové koalici.

Koaliční vyjednávání je nyní u konce. Členkou nové vlády bude jedna establishmentová strana – VVD, z jejíhož čela odešel veterán Mark Rutte a nyní je vedena mladší političkou turecko-kurdského původu Dilan Yeşilgöz-Zegeriovou. Tři další koaliční strany rozhodně do nizozemského establishmentu nepatří. Je to PVV Geerta Wilderse, která aspoň existuje dlouho (více než 10 let) a dva nováčci na scéně – farmářské hnutí BBB a nová pravicová strana NSC politika Petera Omtzigta. Dlouho bylo nejisté, zda se všechny čtyři strany vůbec dohodnou. Všechny se sice nacházejí na pravé straně politického spektra, ale všelijaké animozity a rozpory mezi nimi komplikovaly situaci.

V současné době je dohodnut společný předběžný program budoucí vlády. Co nevzniklo, je dohoda o konkrétních osobách a obsazení kabinetu. Očekává se, že Wilders nebude premiérem, a že křeslo premiéra připadne nějakému technokratovi přijatelnému pro všechny strany. V zákulisí je řeč o Ronaldu Plasterkovi, pragmatikovi, který má pověst (i praxi) vyjednavače funkčních kompromisů.

Výsledný dokument je holandsky stručný (26 stran) a je k dispozici ve formátu PDF na stránkách kabinetsformatie2023.nl. Jeho překlad do angličtiny, pořízený pomocí služby Google Translate, najdete na mém blogu zde.

Nejdůležitějším tématem nového programu je imigrace, zejména pak azylová imigrace. Ta se má ztížit „nejpřísnějším systémem azylu v nizozemské historii“.

Příjem nových žádostí o azyl se na dva roky pozastaví. Dojde k převrácení důkazního břemene při žádosti o azyl: žadatel bude muset prokazovat, že si azyl zaslouží, zatímco dříve musel azylový úřad prokazovat, že nikoli. Žadatelé o azyl nebudou mít ani v „měkkosrdcatých“ lokalitách (kde jsou levicové radnice) nárok na přednostní zacházení při přidělování sociálních bytů.

V ubytovnách pro azylanty má panovat striktní režim, azyl na dobu neurčitou se nebude udělovat vůbec, automatické slučování rodin bude zrušeno, azylové řízení zkráceno, obzvlášť striktně se má postupovat proti problémovým jedincům, kteří páchají trestné činy buď proti jiným azylantům, nebo navenek. Doba, po kterou musí být člověk přítomen v Nizozemsku, než si může požádat o občanství, se prodlužuje na 10 let. Při zisku nizozemského občanství by měl člověk přijít o své předešlé občanství – což mimochodem nepřímo zasahuje i současnou předsedkyni strany VVD, která má vedle nizozemského i turecké občanství, ale slíbila, že se jej dobrovolně zbaví, aby nevypadala jako úplný pokrytec.

(Co se týče těch 10 let … to bývalo u nás taky, momentálně je to zkráceno na 5 let. Možná to byla chyba, nebo se to aspoň mělo nějak odstupňovat – bezproblémoví a užitečně pracující lidé 5 let, bezproblémoví lidé, kteří ale zas takovým přínosem nejsou, 10 let, problémoví nikdy.)

Wildersova strana PVV v minulých volbách triumfovala a ve většině nizozemských obcí skončila na prvním místě. Zdroj: Wikipedia, Furfur,CC BY-SA 4.0

Tyto nové regulace se mohou dostat do konfliktu s právě dojednaným evropským migračním paktem, takže Nizozemsko bude usilovat o trvalou výjimku (opt-out) u Evropské komise. Upřímně jsem na tento konflikt zvědav, protože EK bude mít veškeré motivace takovou výjimku neschválit – migrační politika je tak horký brambor, že by pak podobnou výjimku chtělo dalších deset států. Na druhou stranu Nizozemsko přispívá do společného rozpočtu obrovským balíkem peněz, a to mu dává určitou vyjednávací pozici.

Ještě jedna zajímavá věc, i pro nás – zaměstnavatelé, kteří dovezou pracovní sílu do továren apod. (u nás taky velmi běžný jev) – budou zodpovědní za její ubytování na adekvátní úrovni a vůbec za to, aby jednotlivci nedělali moc velkou neplechu. To je také v českých průmyslových městech poměrně palčivý problém a měli bychom ve vlastním zájmu sledovat, co s tím nová nizozemská vláda udělá. Ne všechny problémy kolem migrace se koncentrují v té azylové sféře.

Dalším velkým tématem, kolem kterého se program nové vlády točí, je rozpor mezi tím, že nizozemské ekonomice jako celku se daří dobře, ale jednotlivci mají čím dál větší problémy vyjít s rodinným rozpočtem. Různá „zelená“ opatření proti zemědělcům (Nizozemsko je obrovským producentem potravin a skrze exporty krmí několikanásobek své populace) mají být výrazně změkčena.

Protesty nizozemských farmářů proti ekologickým opatřením, která by ve svém důsledku znamenala zánik řady farem. (2019). Zdroj: Wikipedia, kees torn, CC BY-SA 2.0

Má být omezeno zatížení střední třídy daněmi a naplněn nerealizovaný slib minulé vlády ohledně dostupnosti školek. Má být také svolán „summit o bydlení“, jehož cílem bude zjednodušit novou výstavbu – vytyčeným cílem je 100 000 nových bytových jednotek ročně. Mají být ořezány možnosti NIMBYistů zdržovat bytovou výstavbu nekonečným odvoláváním. Výstavba domů má dostat přednost před výstavbou větrníků.

Ze zbytku programu stojí za zmínku například přestěhování nizozemské ambasády v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma nebo plán na dokončení čtyř nových jaderných bloků, z nichž dva jsou už ve výstavbě a dva další mají být teprve vyprojektovány. Maximální rychlost na dálnicích má být vrácena na 130 km/h. (Předešlá vláda ji snížila na 100 km/h z ekologických důvodů.) Dotace na elektrická vozidla budou zrušeny. Nizozemsko má usilovat o zřízení mezinárodního tribunálu k vyšetřování zločinů Islámského státu, hlasité svolávání k modlitbám z mešit má být omezeno.

Nizozemská vláda má také dodržovat rozpočtovou kázeň (omezení státního zadlužení na 60 procent HDP) a bránit případnému rozhazování peněz v Evropě. Výdaje na obranu mají vzrůst na 2 procenta HDP. Podpora Ukrajiny v současné válce se nemění, výrazně skeptičtější je však postoj k budoucímu rozšiřování EU o další státy.

Celkově: z pohledu sekulárního konzervativce převážně dobře znějící program, výrazně odrážející současné změny názorů v evropské populaci. Průměrný Evropan má dnes dojem, že se zelenými opatřeními se to přehnalo a s otevřeností vůči migraci z třetího světa se to zatraceně přehnalo. Taková nová vláda v Den Haagu může mít vliv i na celoevropskou politiku. I v tom Bruselu jsou si samozřejmě někteří rovnější, a Nizozemsko s jeho obřím bohatstvím a prestiží jedné ze zakladatelských zemí unie má daleko větší diplomatický vliv než třeba ČR.

Jiná věc je, kolik se toho podaří opravdu prosadit. Jak zmíněno, tři ze čtyř stran tvořících koalici jsou v praktické správě země nováčky, i když někteří jejich členové zkušenosti mají. Druhá věc je, že Wilders už kdysi jednou sestřelil vládu, kterou podporoval z opozice, a může to udělat znovu i jako její člen. On má, podobně jako řada jiných svérázných politiků, docela velké ego, a osobně si myslím, že je tam určité riziko, že právě tato skutečnost by mohla zničit jinak zajímavý politický projekt.

Novým vládním programem se Nizozemsko hodně vzdaluje od „německé“ politické sféry, kde jsou zelená témata stále silná a reforma azylového práva pořád ještě tak trochu tabu. Program dokonce obsahuje i explicitní větu „náš ústavní řád je ohrožen islámským terorismem“ (str. 20) bez nějakého hraní na „extremistický“ apod., což by samo o sobě v Německu vedlo k celonárodní intelektuální křeči.

(Ostatně někteří naši experti na Blízký východ by šíleli také; Němci ovšem daleko víc. Ale uvidíme za 10-15 let, ono to porozumění celé věci časem dorazí i do Berlína, Mnichova a Hamburku. Časem. Ještě tak asi padesát demonstrací za chalífát k tomu bude potřeba.)

Nizozemsko se tímto programem blíží k poměrům, ve kterých byla Británie před Brexitem. Nechci tím tvrdit, že míří k Nexitu, to se nejspíš nestane; ale obecně je tam ta snaha vrátit část rozhodování z Bruselu na národní úroveň dost zřetelná, a nedůvěra vůči plošné evropské politice také.

A naopak, myšlenka „stále těsnější unie“, kterou v nizozemských volbách reprezentoval bývalý europolitik Frans Timmermans v čele levicové koalice GroenLinks, je minimálně na nějakou dobu mimo hru. Timmermansova frakce v nizozemské Tweede Kameer sice není úplně bezvýznamná (25 poslanců ze 150), ale žádnou velkou sílu také nepředstavuje.

Z našeho pohledu bude docela výhodné mít v západní části kontinentu aspoň jeden významný stát, který je vůči dalšímu integračnímu tlaku z Německa a Francie skeptický. To, že ta Británie opravdu odešla, bylo pro střední a východní Evropu asi v dlouhodobé perspektivě spíš ke škodě.

Hudební epilog

„Grab some ale and sing!“ Ten text se docela povedl.