Minulý týden byla zveřejněna fascinující analýza uniklé interní komunikace Asociace světových profesionálů pro transgenderové zdraví (WPATH) a je to něco, o čem se bude hovořit ještě dlouho, protože prakticky potvrzuje to nejhorší, co jsme si mysleli.

Z materiálů a doporučení WPATH jakožto autority na genderovou dysforii čerpají lékaři, psychologové a sexuologové i u nás.

Realita je však taková, že NEJDE o standardní licencovanou lékařskou instituci. Většina členů NEJSOU lékaři, psychiatři, a NEMAJÍ vzdělání či jakoukoliv relevantní odbornost. Většina jsou samozvaní aktivisté, oddaní genderové ideologii, ne lékařské integritě, či faktům, důkazům a studiím. A jejich uniklé debaty to jen potvrzují.

Zatímco jejich oficiální materiály prezentují doporučení s naprostou jistotou, jako hotová fakta, za zavřenými dveřmi přiznávají např.:

• Tranzice (změna pohlaví například blokátory puberty u dětí) je často prováděna těm, kteří zcela zjevně nejsou schopni udělit informovaný souhlas,
• Úmyslně bagatelizují či zamlčují reálná rizika vážných vedlejších účinků této „péče,“ včetně smrti,
• Že nezletilí zřídka kdy chápou okamžitá i dlouhodobá rizika, a často ani jejich rodiče,
• A že jim úmyslně lžou, že detransice je něco triviálního.

Zpráva ukazuje, že si jsou vědomi nežádoucích účinků, jako:

• Otoků a rakoviny jater,
• Záněty pánevní oblastí,
• Chronické bolesti, pálení, řezání a krvácení ve všech sexuálních aspektech.

Komunikace odhaluje případy, kdy:

• Chirurg WPATH žádal o rady ohledně vaginoplastiky na čtrnáctiletém chlapci, a ty mu poskytla lékařka, která jich měla udělat již dvacet, včetně rad, jak bojovat proti odmítavému stanovisku nemocnice.
• Rodiče, kteří podepsali souhlas s transsexuální operací na svém dítěti, v mnoha případech neměli nejmenší představu, jak taková operace probíhá.
• Ředitelka WPATH Marci Bowers, na interním fóru zmiňuje, že v mnoha trans komunitách je naprosto nepřípustné vůbec připustit existenci detrans osob.
• Aktivista za trans práva Jamison Green, autor WPATH zpráv o tom, že u dysforické mládeže probíhá řada důsledných vyšetření profesionály, to samé v soukromé komunikaci popírá, a přiznává že poskytovatelům „péče“ stačí dobré slovo pacienta a předepisují hormony.
• Šéfka WPATH Dianne Berg si na interním fóru smutní, že není schopna vysvětlit riziko neplodnosti devítiletému (!) pacientovi.
• Gynekolog se ptal WPATH kolegů ohledně pacienta, kterému po vaginoplastice unikala prostatická tekutina skrze močové cesty. Dostalo se mu odpovědi, že na to neexistuje léčba či řešení, a ať pacientovi řekne, že je to známka orgasmu a ať si to užívá.
• Lékařům odmítajících kvůli rizikům operovat na obézních pacientech, bylo spíláno do „transfóbů.“
• Dr. Dan Karasic, autor WPATH Standardu pro psychickou péči, se za zdrženlivost vysmál kanadské lékařce, která se ptala zda je vhodné začínat s hormony u vážně mentálně nemocného pacienta.

Autorka analýzy Mia Hughes před zveřejněním kontaktovala každého zmíněného, aby měl možnost se vyjádřit. Pouze jeden odpověděl, a to s hrozbou právníky. Nikdo z nich se neohradil, že by uniklé komunikace byly nepravdivé.

Závěrem analýzy je, že celý přístup WPATH je neetický a uměle generuje kandidáty na genitální operace z osob s:

• Disociativní poruchou osobnosti,
• Závažnými nesouvisejícími psychologickými diagnózami,
• či dokonce jen bezdomovce.

Cílem WPATH je iterativně přivést genderovou „péči“ do stavu, kdy tranzice bude úkonem na požádání, a autonomie rozhodování pacienta zcela překoná jakoukoliv morální povinnosti lékaře bránit poškození zdraví. V celé argumentaci WPATH chybí jakékoliv úvahy nad etičností odstraňování zdravých reproduktivních orgánů.

WPATH je vzývána jako hlavní autoritativní zdroj znalostí pro „džender-potvrzující péči“ ale vědecký základ jejich doporučení je výjimečné nedostatečný. WPATH tak není ničím než štítem lékařů před legální zodpovědností za devastující řezničinu na neinformovaných, a podkladem pro krytí ze zdravotního pojištění téhož.

Převzato z facebookové skupiny Kult smrti