Miluji fotbal. Tedy nikoli proto, že bych byl fascinován geniální přihrávkou a následnými nůžkami do šibenice. Důvod je prozaičtější.

Přiznám se, že mi český fotbal nic neříká. Je to dáno nepochybně i tím, že naše liga neskýtá zrovna zásadní přidanou hodnotu, pokud tedy odhlédneme od zajímavých finančních transakcí, které geniálně zpodobnila hra „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“. Naši hráči (možná čest několika výjimkám) berou oněch 90 minut jako nutné zlo, které odchodí s občasným popoběhnutím a poté si v šatně cvaknou píchačky a mají zase vystaráno.

Co mne však fascinuje, jsou herecké výkony tak říkajíc přímo na place. A ty jsou všudypřítomné, tedy jak v okresním přeboru, tak i na současném světovém mistrovství.

Jistě jste si toho všimli všichni, co teď na ně koukáte. To takhle běží hráč kupředu a bránící se k němu přiblíží a nepatrně se jej dotkne. V tu chvíli se útočník skácí na zem, takže mi dost často připomene vstupní scénu z filmu „ Zachraňte vojína Ryana“. Pak následují dvě možné další varianty vývoje.

První, že rozhodčí pískne faul. Nazvěme ji pracovně varianta A. V tuto chvíli ležící hráč ví, že to zabralo.

Varianta A1 je situace, kdy hráč leží zcela bez pohybu, imitující skutečně zkoseného příslušníka americké námořní pěchoty po salvě z kulometu. Začnou se k němu sbíhat hráči, časem i z opačného týmu, poté přiběhne rozhodčí, masér a kdoví kdo ještě. Zatímco dočasná mrtvola spočívá na zádech, dochází k napájení vodou dalších spoluhráčů. V optimálním případě se onen tragéd po chvíli zvedne a začne pokulhávat, aby ono smrtelné zranění během cca 10 vteřin rozchodil a poté se rozběhl jako zebra k soupeřově brance.

Varianta A2 je další model, kdy hráč provádí fantastickou pantomimu trhavých pohybů končetin, svíjí se na zemi jako v posledním tažení onoho herce v prvním dílu Vetřelce, kdy mu za několik vteřin vyskočí z břicha ta malá bestie. Tvář jedince je dokonalým obrazem umučení, takže je mi vždy s podivem, že už dávno FIFA neangažovala nějakého jedince, který by v podobných případech ukončil trápení tohoto hráče dobře mířenou střelou do zátylku. I zde - po chvíli - dojde k zázračnému uzdravení, kdy se předsmrtný třas změní mávnutím proutku na chvilkovou kulhavou chůzi, opět nahrazenou po cca 10 vteřinách rychlým cvalem.

Varianta B nastává, kdy se střet odehraje bez písknutí. Onen svalivší se fotbalista provádí buď variantu A1, nebo A2, avšak pro nezájem okolí je omezena pouze na několik málo sekund, kdy zdatný učeň této pantomimy zjistí, že diváci zaměřili svou pozornost úplně jinam. Délka samoléčby tohoto smrtelného zranění trvá jen několik sekund, dojde k rychlému vztyčení a zapojení do boje. Časový rozdíl mezi variantou A a B je statisticky vysoce významný

Zajímavým faktorem celého popsaného děje zůstává, že je omezen pouze na kopanou. Nedávno přenášené mistrovství světa v rugby bylo charakteristické různými krvácivými fleky na tvářích hráčů, kteří měli znetvořené končetiny a uši od nárazů a jejich naprostým odporem k ošetření. Protestovali jen ti, kteří byli násilně odvlékáni z hřiště, a to zpravidla v situacích, kdy jim zlomenina nohy nedovolovala rychlý běh. Rovněž hokejista vůbec neřeší vylomený zub či tržnou ránu, která je zašita během jednoho střídání a hráč nastupuje s flastrem na obličeji do dalšího klání.

Je s podivem, že tyto herecké výkony ještě nenašly své zhodnocení. Zatímco je s velkou slávou vyhlašován fotbalista roku (náš, evropský, světový), tak cena Thálie pro fotbalového herce roku zatím instalována nebyla. A že by bylo z čeho vybírat.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora