Za svého života jsem už slyšel tolik vědeckých prognóz do budoucnosti a mohu říct, že mají jedno společné – téměř nikdy se nevyplní. V šedesátých letech jsme byli ujišťováni, že v r. 2000 už bude lidstvo na Marsu, léčit rakovinu bude běžné a atomové elektrárny nahradí ty fúzní. Od osmdesátých let jsme strašeni, že v novém století začnou zásoby ropy rychle docházet. Na druhou stranu nikdo nepředvídal takový rozvoj mobilních telefonů, výpočetní a komunikační techniky, nanomateriály. Antibiotika byla oslavována jako definitivní vítěz nad infekčními chorobami a dnes je to spíše stagnující farmaceutické odvětví vedoucí sysifovský boj s rezistenční schopností bakterií.

Proč tomu tak je? Náš pohled na svět je analytický a lineární. Složitou realitu si rozložíme na jednotlivé prvky, jejichž vlastnosti zkoumáme. Jinak to totiž moc neumíme. A ze znalosti základních prvků se pak zase snažíme usoudit na vlastnosti větších celků. Při tomto postupu nám však uniká mnoho ze vzájemných vazeb a interakcí, mnoho jemných detailů. Jak už říkal Nietsche, zavedením abstraktního pojmu list vytvoříme něco, co se v této podobě v přírodě nevyskytuje. A ďábel se schovává v detailu. Našemu uvažování vévodí přímá či nepřímá úměrnost. Něco je větší než to druhé tolikrát. Když dva dělníci vykopou příkop za den, tak čtyři to zvládnou za půl dne. Ale deset tisíc dělníků ho nevykope za 18 sekund. Svět není lineární a takové jeho "úměrné prodlužování" jakž takž funguje jen místně a v krátkém čase. Velké změny mívají pranepatrné příčiny. Říká se s oblibou, jak mávnutí motýlích křídel ve Wisconsinu může vyvolat hurikán v Mexickém zálivu. To vše ve světě plném nelinearit a chaotického chování dává zabrat opravdovým vědcům v jejich závěrech a degraduje platnost dlouhodobých předpovědí.

No a u pseudovědců k tomu ještě přistupuje přílišné zahledění se do vybraného cíle, okouzlení prvotními výsledky a chybná aplikace matematických a statistických metod. Ne, že by chtěli vědomě lhát, ale cesta do pekla bývá dlážděna dobrými předsevzetími. Zákaz DDT, přijatý pod tlakem environmentalistů v obavě o rozmnožování některých ptáků, vedl uvolněním pole malárii k větším lidským obětem než obě světové války. Pravda, umírají hlavně lidé ve třetím světě, kde se to více ztratí. To, že nás doběhla lobby globálních oteplovačů, nás bude stát nesmírné prostředky tolik potřebné jinde. O humbuku obnovitelných energetických zdrojů v čele s fotovoltaikou netřeba mluvit. Pseudovědeckých prognóz se často šikovně chopí ekonomické skupiny, pomocí marketinkových metod je zvěrohodní v médiích a penězovod státních peněz je otevřen.

Jak se tomu tedy bránit? Především to chce více pokory a nepodléhat mýtu o dokonalosti lidského poznání. Opatrně s dlouhodobými prognózami. Než se stačí uskutečnit, může se změnit tolik detailů, které je nasměrují jinam. Hlavně nečinit opatření v rámci tzv. "preventivní opatrnosti". Ta jsou nejdražší. Mnohem racionálnější je počkat, až se konkrétní vlivy začnou zřetelně projevovat, a teprve pak je řešit. Nestahovat kalhoty, když brod je v nedohlednu. Ona pak i ta řeka může téct jinudy. To z hlediska státu potom znamená nesubvencovat nic pro budoucnost, nanejvýš výzkumné směry a vzdělání. Ono totiž v hospodářské sféře je dost málo příležitostí a až nový problém vyvstane, zareagují na něj podnikatelé velmi rychle, bez subvencí a možná s novějšími technologiemi. Ještě se budou předhánět, kdo lépe. Nám, veřejnosti, by pak slušelo nevěřit slepě tomu, co se ukazuje v televizi a píše v novinách. Vždyť naše informovanost je jen druhotným cílem. Tím prvotním je prosperita médií.