Jsou atrakce, které si v jiném než demokratickém zřízení nevychutnáme. Patří k nim svobodné volby, petice nebo třeba parlamentní obstrukce. A také stávky. Žádný ze zmíněných úkonů není nutné politizovat: jsou politickými ze své podstaty. Slouží k vyjádření názoru, k akcentování práv a zájmů, k oprášení občanské aktivity. Protipólem je apatie, strach, nevíra ve schopnost „těch dole“ cokoli prosadit či změnit.

Zastavení práce s sebou nese kus nepohodlí. Pro ty, co se k němu odhodlají a přijdou o mzdu, stejně jako pro ty, co se s protestem druhých musí vyrovnat. Nejcitelnější jsou stávky v dopravě, školství a zdravotnictví. Se svojí troškou do mlýna už ale v uplynulých letech přišli též pracovníci ve fabrikách nebo veřejnoprávní televizi. Jelikož skupina zaměstnanců v české společnosti převažuje, není vyloučeno, že si někdy zastávkuje většina z nás, posbíráme-li odvahu. Někdo proti krutému šéfovi, jiný kvůli podmínkám na pracovišti.

Dopraváci žonglují se stávkou proti nahlodávání zaměstnaneckých benefitů. Zdůrazňují, že nejde jen o jejich režijní jízdenky, nýbrž o výhody týkající se všech zaměstnanců napříč obory. V době hospodářské krize, na jejímž spuštění se zaměstnanci nepodíleli, by možná šlo najít vážnější důvody pro stávku než stavovské benefity. Pokud je však odboráři vnímají coby klíčový problém, budiž. Nechť si je ve veřejném prostoru obhájí.

Co patrně odbory nebudou muset spoluobčanům komplikovaně vysvětlovat, je nesouhlas s liknavostí vlády a zákonodárců. Chod parlamentní mašinérie již dávno nereflektuje obecné priority a legislativní činnost je nahrazována nekonečnými rétorickými cvičeními. Na nekonfliktní technickou změnu zákona o DPH měli politici dost času. Nevyužili jej v tomto ani v dalších případech. Přednost dostaly obstrukční tance. Kdo pak koho zdržuje? Kdo paralyzuje správu země? A kdopak si to soustavně odmítá zdanit poslanecké prebendy?

V minulosti bylo odborové hnutí stěžejním hybatelem zápasu za sociální i politická práva, zásadní měrou se podepsalo na emancipaci člověka a výchově k občanství. Jeho komunistická karikatura – ROH – však do popředí vysunula organizované rekreace, trapné mejdany u příležitosti svátku žen a užvaněné schůzování. Zašlou slávu obnovují polistopadové odbory velmi obtížně. Jejich hlavním protivníkem je netečnost, sobectví, ale i korupce. Žijeme přece v zemi, kde lze leckoho podmáznout či ukecat. Proč se potom starosvětsky sdružovat a nosit kůži na trh?

Pakliže dopravní odbory získaly pro svůj protest podporu ostatních profesních svazů, jedná se o poloviční úspěch. Úplný nastane až v okamžiku, kdy většinově populaci dojde, že role figurek na šachovnici jí je nehodná, a začne promyšleně využívat všech zákonných nástrojů k prosazování své vůle.

MfD, 2.3.2010