Na stránkách českých soudů se dnes člověk dozví, kde sídlí, jak mají otevřeno a jak se k nim dovolat. Jedno tam ale chybí, jak jsem se dočetl v tisku: kdo jsou zdejší soudci a čím už ve své profesi prošli.

Pelikánovo ministerstvo spravedlnosti se snaží tuto situaci řešit. Prý již připravuje nový justiční web, který by to aspoň částečně napravil. Nově budou na stránkách soudů například fotky všech soudců, včetně stručného životopisu – jaké právnické fakulty vystudovali, kterými soudy už prošli nebo jestli dříve pracovali jako advokáti. Tento infotrend rozhodně chválím. Pozice soudce je v demokracii klíčová, možná ještě důležitější než funkce poslance či senátora. Proto si zaslouží důslednou kontrolu, včetně té prováděné veřejností.

K soudcům z jiného soudku. Povšiml jsem si, že v Česku soudce (s výjimkou soudců Ústavního soudu ČR) může, ale hasič nemůže být ex lege členem politické strany nebo politického hnutí. Zajímavá to právní úprava. Ještě dodejme, že se zde mluví o profesionálních, nikoliv dobrovolných hasičích – to by některé strany přišly o polovinu svých venkovských členů.

Není to zvláštní? Proč našemu moudrému státu záleží více na potenciální nezávislosti hasičů více než soudců? Čtenář teď čeká, že budu volat po zákazu členství soudců v politických stranách. Chyba lávky – naopak, jsem pro zrušení formálního zákazu pro příslušníky HZS. Vždyť ruku na srdce, někdo sice nemá průkazku žádné partaje, ale může být mnohem větším fanouškem nějaké politické strany než formální straník. České politické strany přebytkem členů rozhodně netrpí. A to i při procentním porovnání s jinými demokratickými zeměmi EU.

Za další nesmysl a přežitek pokládám zákaz členství v politických stranách pro cizince. Patrně některé čtenáře a čtenářky překvapím, ale cizinci nesmí být, alespoň dle platného práva, v dnešní době členy českých politických stran a hnutí. A to dokonce ani občané jiných, tedy spřátelených zemí EU.

Cizinec z Mauretánie se tak bude chtít stát členem strany „Moravané“ či „Úsvitu – NK“ (takové starosti bych chtěl mít, řekne si možná nejeden čtenář).

Nicméně pokud si uvědomíme, že toto přísné omezení dopadá třeba i na občany Slovenska dlouhodobě žijící v ČR, shledáme, že nejde jen o nějaký akademický pseudoproblém. Též je tu silná vazba na určité typy důležitých voleb. Dle našeho platného práva mají cizinci ze zemí EU s trvalým pobytem v Česku aktivní a pasivní volební právo v našich komunálních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu. Tedy nejenže sami mohou volit, ale též mohou ve zmíněných volbách být voleni.

Pro informační komplexnost dodávám, že vítám (a mladším čtenářům tímto připomínám) dřívější nález Ústavního soudu ČR (z roku 2010), že máme právo znát, kteří soudci a soudkyně byli před rokem 1989 členy totalitní předlistopadové komunistické strany. Stejně tak si myslím, že podle dnešního zákona o svobodném přístupu k informacím (zákon č.106/1999 Sb. – jak právníci trefně říkají žádat o informace „ostošest“) máme právo vědět, zda je či byl soudce členem i jiné politické strany, nejen tedy KSČ či KSČM.

Autor je právník a VŠ pedagog

LN, 11.2.2016