23.6.2021 | Svátek má Zdeňka


SPOLEČNOST: Proč jsem očkovanec

7.5.2021

Jsem už několik týdnů očkovanec. A některým z přátel jsem slíbil, že vysvětlím, proč jsem se nechal očkovat a proč jsem nedbal na varování mnohých.

Jen krátce zmíním, jak jsem očkování snášel.

Mám velmi milou sousedku Jiřinku, stejný ročník, jako jsem já, nyní je v důchodu – původní profesí zdravotní sestra. A dobrá křesťanka.

No obou dávkách byla o čtyři dny dříve nežli já. Po první dávce dva dny nemohla zvednout ruku, do které dostala injekci. Po druhé dávce měla dva dny zvýšenou teplotu.

Já jsem po první dávce neměl reakci žádnou – skoro mě to mrzelo. Po druhé mě ruka dva dny mírně bolela – kdybych nevěděl, že jsem byl očkován, asi bych tomu ani nevěnoval pozornost.

Přitom s reakcí na očkování jsem se v rodině setkal. Ne ovšem nyní, ale před více než dvaceti lety. Jedna z našich dcer – byly jí tehdy asi dva roky – měla velmi silnou a negativní reakci na hexavakcínu. Dvakrát se jí zatočila hlava, takže upadla, a dva dny měla horečky. Dost nás to tehdy vyděsilo.

Nicméně na očkování jsem tehdy nezanevřel. Mám zálibu ve statistikách a v logickém uvažování. Taky sbírám tzv. „příbalové letáky“ z nejrůznějších léků. Tři pilulky beru pravidelně – dvě na tlak a jednu na cholesterol. Ale sem tam mi někdo předepíše i něco jiného – proti plísni na nehtech, oční kapky po úrazu oka… Většinou je v příbalovém letáku podkapitolka „nežádoucí účinky“ s varováním, že jeden z deseti má ty a ty nežádoucí příznaky, jeden ze sta opět ty a ty. Já jaksi nikdy nic. Nejsem ani jeden ze sta, ani jeden z deseti. Děkuji za to Pánu Bohu. Ptají se mě na alergie… zase nic. V mém dětství jich bylo mnohem méně a tehdy se mě nikdo na ně neptal.

Když se pak dočtu, že z milionu očkovaných zemřelo 37 na trombózu či embolii (a navíc nebylo jasné, zda za to mohlo skutečně očkování), tak tiše vzpomenu na pozůstalé, kterých je mi líto, ale takové číslo pro danou vakcínu vidím spíše jako její doporučení.

Žádný z odpůrců očkování, který se mě snažil přesvědčit o jeho škodlivosti, nikdo těmito statistikami neargumentoval. V naprosté většině lidé argumentují jednotlivými případy („já znám jednu paní a té přišel pozitivní test, ačkoli na testování vůbec nebyla“) nebo zprávami od dobrých známých („jedna známá mi říkala, že v domově důchodců v Podkrkonoší zemřelo po očkování 23 lidí“). Shodou okolností taky znám jednu paní, která dva dny po očkování zemřela. Pitvou se zjistilo, že se zřejmě dva dny před očkováním nakazila covidem, dokonce se přišlo na to, od koho. Ten dotyčný v tu chvíli netušil, že je nakažlivý.

Statistiky hovoří naprosto jasně: U nás schválené vakcíny jsou bezpečné.

Problém je v něčem jiném než v počtu zemřelých či jinak postižených. Problém je v tom, že v posledních desetiletích velice narostla nedůvěra vůči vládám, ale i mezi lidmi obecně. Ještě tak před třiceti lety bych byl všemi deseti pro povinné očkování. Dnes pro povinné očkování nejsem, protože řada lidí by to brala jako pokus jim do těla něco vpravit a nějak jim ublížit. Přitom když v naší zemi zůstane dejme tomu třicet procent neočkovaných, může se mezi nimi mnohem snáze objevit nějaká nebezpečná mutace, která by se neobjevila, kdyby nenaočkovaných bylo dejme tomu jen pět procent. Logicky vzato, kdo se očkovat nedá, ohrožuje ostatní. Jenže lidé tomu nevěří. Možná, že tato nedůvěra bude jedním z faktorů zániku naší civilizace.

Dovolím si malou odbočku. Jiným faktorem tohoto zániku možná bude neochota mít děti. Sociologové čekali, že s lockdownem poroste porodnost. Tak tomu v podobných situacích v minulosti vždycky bylo. Jenže v Kalifornii klesla loni porodnost o patnáct procent. Nevím, zda jsou už nějaké statistiky od nás. Je to paradox – sex se v posledních dekádách cpal všude, takzvaně se „odtabuizoval“, lidé byli povzbuzováni, aby si ho dopřávali ostošest, a hele, když šiřitelé „volné lásky“ na celé čáře zvítězili, čtvrtina lidí o sex nejeví žádný zájem. Nu, když se ze svátosti stane hračka… Ale tomu možná málokdo rozumí.

Zajímavé je, kolik lidí je přesvědčeno, že za vším je nějaké spiknutí.

U nás v Jeseníku před dvěma lety probíhala kampaň proti 5G. Byla velmi silná a radnice možná zareagovala trochu pozdě. Nakonec uspořádala veřejnou debatu v kinosále. Já jsem tam sice nebyl, ale slyšel jsem přítele vyprávět o jednom zajímavém momentu. Vystoupil tam nějaký odborník z Olomoucké univerzity a snažil se přítomné přesvědčit, že 5G sítě jsou neškodné. Prý se atmosféra začala měnit, když zmínil: „Prosím vás, já mám dvě děti a pět vnoučat. Myslíte, že bych 5G sítě hájil, kdybych si myslel, že tím škodím dětem a vnoučatům?“

Zastánci různých teorií spiknutí si patrně neuvědomují, kolik lidí by muselo být zasvěceno do takového spiknutí, kdy by se vakcíny používaly k celosvětovému omezení porodnosti. Našlo by, s odpuštěním, mezi lidmi tolik hajzlů? A žádný spravedlivý, který by do toho hodil vidle?

Ale ano, máte pravdu, existuje protiargument: Ti spravedliví byli dávno zlikvidováni. Prostě teorie spiknutí se jejich zastáncům jeví jako neprůstřelné.

Co s tím? Nějaké rychlé řešení nemám, ale podobně jako v mnoha svých jiných článcích radím: Budujme ostrůvky důvěry. A uvažujme logicky.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.