Jako požár šíří se zemí „revoluční“ idea, zvaná Defenestrace 2010… Těmito slovy uvedl Martin Hekrdla svůj páteční komentář. Ve zbytku textu vysvětlil, že tento naivní návod na změnu osazenstva sněmovny odpovídá mentalitě třináctiletých dětí. Systematickým kroužkováním čtyř posledních jmen na kandidátkách stran by voliči prý docílili pouze výměnu lidí. Komentář končí citací Karla Swarzenbergra: „Vždy může být ještě hůř.“

V tom má Karel Schwarzenberg pravdu. Vždy může být ještě hůř. Ačkoliv kdo sleduje naše politické dění optikou konstruktivního kritika, jistě si pomyslí: „Ale už ne o moc.“ Další myšlenkou potom zákonitě musí být: „Dá se s tímhle vůbec ještě něco dělat?“ Zakladatelé občanské iniciativy Defenestrace 2010 na svých webových stránkách propagují jednoduchou myšlenku, jak zákonným způsobem vyměnit tváře ve sněmovně. Nic víc. Navrhují znechuceným a skeptickým českým voličům reálnou možnost, jak systematickým užitím preferenčních hlasů dosadit do parlamentních lavic nové lidi, místo těch předem vyvolených. Berou za slovo ty, kteří se nechali napsat na chvost kandidátek a se kterými strany pro svůj mančaft ve sněmovně patrně vůbec nepočítají. To není nic nového, ani revolučního. Kdo zná volební zákon, možná takto kroužkuje poslední již roky. Není to ani zázračný lék k okamžitému uzdravení celé choré české politiky. Je to první pomoc. Způsob, jak přizvat k nadcházejícím volbám co nejvíc lidí zklamaných stavem politiky, povzbudit je, dát jim naději, že může být i líp a že k tomu mohou přispět, protože politika je pro každého. Je to dětinské?

Pokud ano, pak by i samotný princip parlamentní demokracie byl dětinský, byla by to jen ukolébavka pro děti (čti voliče), kterou pro ně jejich rodič (čti zákonodárce) napsal do pohádkové knížky jménem „Volební zákon“. Pokud je dětinské jít k volbám a snažit se hromadně svými preferenčními hlasy dosáhnout výměny lidí ve sněmovně, co by tedy bylo považováno za dospělé jednání? Nejít volit? Ať za nás volí jiní? Nebo jít volit poslušně předem vybrané kandidáty i přes to, že se nám jejich tváře ani trochu nelíbí? Držet pusu a bez odporu odevzdat hlas tomu, koho nám určili?

Rezignovat na právo zpětné vazby - na zákonné právo zpřeházet pořadí na kandidátkách, vzdát se možnosti započít uzdravování vážně nemocného pacienta, kterým naše současná politika je? Mírová Defenestrace 2010 je jen začátek dlouhého léčebného procesu, vedoucímu ke kultivaci politického prostředí. Startovní čára na cestě, na kterou se musíme časem vydat, pokud nám ještě není všechno jedno. A ten čas nastává teď. Nebo až za čtyři roky…

Ve středečním předvolebním speciálu Otázek Václava Moravce slíbili před kamerami Františku Janouchovi lídrové pěti stran, že budou akceptovat, pokud se je voliči rozhodnou u voleb „defenestrovat“ pomocí preferenčního kroužkování. Uznali, že takto veskrze demokraticky zvolení noví lidé by měli mít podporu svých stran. Slíbili, že na svých křeslech nebudou lpět a uvolní je pro nové „tváře“.

Noví lidé, kterým takto hromadně dáme své hlasy, by to však neměli chápat jako osobní poctu. Neměli by ani propadnout zděšení z nečekaného povolání do reprezentačního sboru. Měli by si uvědomit, že jsou krizovým štábem sestaveným z lidí, co jsou momentálně k dispozici (protože volit někoho, kdo nekandiduje, jaksi nelze), a měli by se zachovat statečně a čestně. Bude to pro ně nesnadný úkol. Dá ale inspiraci dalším čestným, kteří se nyní do té nečestné hry neodvažují vstoupit, protože by tam sami se svou ctí neuspěli.

Politická hra má mít pravidla. Pojďme na jejich dodržování trvat. Začněme tím, že vyautujeme ty, kteří faulovali. Rozhodčími jsme my všichni, tak se nesnižujme jen do role platícího publika.

Právo, 11.5.2010