Kateřinu Valachovou, která má nakročeno do křesla ministryně školství, nečeká pouze řešení problémů základních, středních a vysokých škol, regionálního školství nebo úrovně a platů učitelů. Jako přední odbornice na legislativu, jež má zkušenosti z kanceláře ombudsmana, by měla vnímat i nutnost posílení občanského vzdělávání všech generací.

Centrum občanského vzdělávání Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy ve spolupráci s Nadací Konrada Adenauera a agenturou TNS Aisa prezentovalo minulý týden výsledky průzkumu, který se zaměřil na občanskou angažovanost. Vyplynulo z něj rozdělení společnosti na dvě výrazné skupiny. 45 procent respondentů je aktivních, zajímajících se o druhé a participujících na veřejném dění. Naopak 55 procent lidí je pasivních, uzavřených do svých vlastních světů. Často to souvisí s kulturním a sociálním vykořeněním a s pocitem poraženosti.

Jak ale poukázal spoluautor výzkumu Ondřej Matějka, „velký problém je také celkově nízká důvěra v základní demokratické instituce. I ti, kteří se hodně angažují, jim věří velmi málo. Z toho plyne dlouhodobě ohrožení demokracie jako takové.“ Matějka tudíž doporučuje pracovat na větším zapojení lidí do občanských aktivit.

To se snadno řekne, ale hůř udělá. V nejednom městě jsme viděli, jak aktivní část obyvatel zorganizuje lokální referendum, které ale pasivní část odsabotuje svou neúčastí. Mnozí lidé rovněž sepisují a signují petice. Jenže jaký bývá jejich osud? Zpravidla končí v archivech institucí, jimž jsou adresovány. Volby zase zajímají jen víceméně ustálené množiny těch, co jsou pro politiku zapáleni, a těch, co prostě mají cestu k urnám za občanskou povinnost. Netáhnou ani personifikované souboje dvou kandidátů ve druhém kole senátních voleb.

Poslanci a senátoři nám možná brzy konečně nadělí zákon upravující obecné referendum, kterým by šlo vstupovat do vrcholného politického dění. Z koaličních stran zazněly i náměty na dva možné plebiscity.

Sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec opakovaně nadhodil možnost referenda k přijímání uprchlíků a šéf ANO a resortu financí Andrej Babiš zvažuje orientační lidové hlasování o termínu přijetí společné evropské měny.

Pomiňme, že oba nápady působí poněkud alibisticky. Absurdní též je, když Babiš tvrdí, že referendum o euru spojené se sněmovními volbami by mohlo zajistit, aby volební kampaň byla poprvé vedena na odborné úrovni. Vždyť to bylo jeho hnutí, které nás v minulých volbách zavalilo jednoduchými, povrchními a zcela neodbornými slogany.

Víc než vymýšlet, k jakému rozhodování občany přizvat, by ale měli politici pracovat na tom, aby lidé chápali jejich kroky, uznávali pravidla, na nichž je demokratický právní stát založen, a ctili jeho instituce.

Snad potom i zrcadla nastavovaná sociology budou k naší společnosti přívětivější.

Autor je politolog Masarykovy demokratické akademie