Nedělní Otázky Václava Moravce - slovní souboj dvou žen, ministryně Buzkové a místopředsedkyně PS Němcové byly velmi zajímavé. Týkaly se mimo jiné žen v politice, zrušení ministerstva kultury, systémových změn ve školství a také rodinné politiky.

Popravdě jsem měla pocit, že nejde příliš o rodinnou politiku, ale o propopulační opatření. Nepadlo zde ani jedno slovo o tom, jak zvýšit prestiž rodiny. Dle slov paní ministryně by sloučení ministerstva kultury s MŠMT vedlo ke snížení prestiže kultury. Nelze zpochybňovat hodnotu kultury v naší společnosti, ale uvědomujeme si vůbec, jaká je hodnota rodiny? Uvažuje vůbec nějaká politická strana (kromě KDU-ČSL) o zřízení Ministerstva pro rodinu nebo zakomponování rodiny do názvu již existujícího ministerstva?

Je s podivem, že se rodinná politika v předvolební kampani smrskla na otázky porodného a dalších možných finančních podpor rodin s malými dětmi.

Jedním z hlavních problémů naší společnosti je pokles porodnosti, druhým neméně závažným problémem, který s prvním souvisí, je stárnutí populace a s tím spojená důchodová reforma. Zarážející je, že dosud žádná z politických stran vážně neuvažovala o řešení propojením obou problémů.

V Německu se nyní diskutuje o daňovém zvýhodnění rodin s dětmi tak, že budou odvádět na sociální pojištění o 50% menší daň. Je to logické a dle mého soudu spravedlivé. Rodiny s dítětem si musí odpustit spoustu „nadstandardních“ výdajů, aby své dítě vychovaly a připravily pro společnost (dle německých výzkumů stojí „výchova“ jednoho dítěte do 18 let cca 300 000 euro). A přitom jejich dítě (děti) budou v dospělosti platit daně i na důchody bezdětných…

Letos opět na konferenci o rodině v Senátu vystoupil v diskusi pan Růžička, který jde v této úvaze ještě dál. Navrhuje odvádět daně na sociální pojištění na účty svých rodičů. Je to možná myšlenka odvážná, ale rozhodně velmi zajímavá. Jednak by se zmenšila závislost rodiny na státu, působnost rodiny by se přirozeně rozšířila o mezigenerační sounáležitost a zvýšila by se i zodpovědnost rodičů za výchovu svých dětí. Jak již zaznělo v kritikách na volební kampaň ČSSD, zvýšení porodného možná může vést k nárůstu porodnosti, ale nezaručí kvalitní výchovu těchto narozených dětí. Ba naopak, rizikem je zvýšení počtu dětí v dětských domovech.

Naopak myšlenka pana Růžičky by rodiny s dětmi motivovala k výchově tak, aby děti zajistily důstojné stáří svým rodičům, zvýšila by se zodpovědnost rodičů za děti a naopak. Je to vlastně návrat ke kořenům, do dob, kdy do fungování rodiny nezasahoval stát – děti se zcela přirozeně staraly o své staré rodiče. Jistě, mohou vzniknout námitky ze strany nedobrovolně bezdětných rodin (dítě zemřelo, je nemocné, zdravotně postižené apod.). Zde by se jistě se našly možnosti jak tyto případy ošetřit (odvod části daní na sociální pojištění do „balíčku solidarity“).

Zkusme konečně na rodinnou politiku nazírat z dlouhodobé perspektivy a ne jen s vidinou možného vítězství v blížících se volbách. Vždyť my, voliči, nejsme snad tak hloupí, abychom se nechali opít předvolebními sliby závratného porodného a podobných finančních úplatků, ze kterých se stejně během čtyřech let prosadí jen minimum!

V Praze dne 23.4.2006

předsedkyně Českomoravské asociace Klubů dvojčat a vícerčat, asistentka senátora Mejstříka