„It ́s the economy, stupid“ už neplatí. V krizi dnes není ekonomika, ale muži

První adventní neděli připomněl v politické debatě na veřejnoprávní televizi jeden dotěrný opoziční politik nízké výdaje české vlády na obranu a naznačil, že to potenciálně představuje velké ohrožení. Ministr Stropnický prohlásil: „Nestrašte lidi na začátku adventu!“

Musím říct, že mě naopak vystrašilo prohlášení pana ministra. Copak ten chlap vážně nechápe, že když se nebudeme schopni ubránit agresi (a ta je jen otázkou času, protože nežijeme v nebi, ale na zemi, a bude vypadat úplně jinak než ta minulá), může se snadno stát, že žádný advent slavit nebudeme?

„Je to o ekonomice, hlupáku,“ připomněl kdysi jistý poradce Billu Clintonovi. A Bill vyhrál americké prezidentské volby, protože tehdy to skutečně bylo o ekonomice.

Zlatá doba, chtělo by se říct. Tehdy bylo všem jasné, o čem to je. Problém byl nejenom dobře známý, ale ležel mimo nás, takže nebylo tak těžké se k němu postavit.

Jenomže uběhlo pětadvacet let a svět se změnil. Dnes už to není o ekonomice, ale o nás. A nejde jen o prosperitu a HDP. Jde o existenci a přežití.

Billa vystřídal George, George Barack a Baracka Donald. A protože Donald není kačer, kterého byste si mohli tahat na provázku, ale realista stojící oběma nohama na zemi, připomněl Evropě její největší reálnou slabinu: Chcete-li žít v bezpečném světě, nemůžete dávat na obranu jedno procento, vážení Evropané. Samozřejmě, i dvě procenta jsou směšně málo, ale cíle mají být postupné. Tak začněte třeba se dvěma, ok? Ne? Tak s námi nepočítejte. See you.

A hned se ozval Jean Claude, že musí Donaldovi vysvětlit, jak to v Evropě chodí. To jsem se musel fakt stydět. Takového osla Evropa v čele dlouho neměla.

Ale zpátky k našemu ministru obrany a jeho prohlášení o tom, že si přeje klidný advent.

Žijeme v době, která je den ode dne složitější. Jak na to správně reagovat, když jste ve vládě? Třeba tak, že omezíte zbytečné vedlejšáky. Ministr obrany Stropnický by měl rychle skoncovat se svým béčkovým herectvím a stoprocentně se soustředit na svoji práci šéfa obrany. Inspiraci může najít třeba u bývalého hereckého kolegy Ronalda Reagana.

Protože my si samozřejmě přejeme klidný advent, to zase jo. Zavřít na pár dnů fabriku, vypnout počítač, nastrojit s dětmi stromeček, otevřít bibli a v rodinném kruhu si uvědomit ty základní hodnoty, na kterých stojí naše křesťanská civilizace. Takže klid během adventu určitě jo, pane ministře. A vy jste tu od toho, abyste ho zajistil. Vy a vaši vycvičení muži v maskáčích a ve zbrani.

Jenomže těch mužů ochotných bránit svoji zemi na plný úvazek, střežit ji tak, aby národ mohl v klidu oslavit největší křesťanské svátky, je čím dál méně.

A jsme u toho, o čem to dnes je. V krizi dnes není ekonomika, ale muži. Přesně řečeno to, v jaké jsou kondici.

O pana ministra nemám obavu, ten bez jakýchkoli pochyb dělá svoji práci tak, jak nejlépe umí, i při tom svém hereckém vedlejšáku. Mám spíš obavu o dnešní muže, o to, v jaké jsou fyzické a mentální kondici.

Protože jedno je jisté – jakoukoli válku, konflikt nebo střet, který nás čeká (ať už civilizační, kulturní, náboženský nebo vojenský), jsme předem prohráli, pokud budou naši muži neplodní prďolové zašívající se do třiceti v mamahotelích, věční studenti neužitečných oborů potloukající se zbůhdarma po světě, sralbotky pobírající sociální dávky v době pětiprocentní nezaměstnanosti, blbové, kteří namísto do manželství investují do milenek, nebo slaboši závislí na alkoholu, tabáku a uzeninách.

A protože právě končí doba politické korektnosti, tak si řekněme na rovinu, že přesně takoví muži dnes u nás převažují: neplodní prďolové, věční studenti, líné sralbotky, nevěrní blbové a prokrastinující závisláci. Prostě muži, kteří se nedokáží ovládat, kteří si neumí vládnout, takže nikdo neví, co od nich může čekat. Ani jejich ženy, ani jejich děti, ani jejich zaměstnavatelé, ani jejich ošetřující lékaři, ani jejich vláda. Ostatně nevědí to ani oni sami.

Přišel čas pověsit zastaralé pušky na hřebík a přestat si hrát na kovboje. Už si nemůžeme dovolit děravé hranice, prázdné hlavy, parazitující životní styl a fyzickou kondici válečných veteránů z druhé světové. Namísto zastaralých pušek potřebujeme moderní a dobře vyzbrojenou armádu na hranicích a namísto zlenivělých hospodských karikatur mužství plných pesimismu potřebujeme střízlivé a zodpovědné muže, kteří jsou ochotni pracovat pro budoucnost a vyhlížet ji s nadějí. Muže schopné postavit dům, zplodit dítě a zasadit strom.