Přemýšlel jsem o tom, proč má současná euro-atlantická společnost takové problémy, a pak mi to došlo. Ty problémy k nám nikdo nepřináší zvnějšku, jak by se zdálo. Tyto problémy si vytváříme sami. Sami v sobě, a usídlily se v našich hlavách. Skrývají se pod zdánlivě líbivými jmény jako humanismus, politická korektnost, vstřícnost a další. Souhrnně takzvané „naše hodnoty“. Zdá se vám to absurdní?

Když někdo hraje občas karty pro zábavu, je to společenská hra. Když je hraje neustále a prohraje výplatu, je to gamblerství. Obdobně s alkoholem, návykovými látkami či dalšími závislostmi. Když někdo občas nezištně pomůže druhému, aniž ho to ohrozí, je to humanismus. Když je někdo přesvědčený, že musí pomáhat za každou cenu, i kdyby ho to mělo umořit, je to závislácký humanismus. Když je někdo posedlý vinou za to, že naši předkové využívali otroky, když to bylo v kraji zvykem, a zvýhodňuje po staletích jejich potomky vůči svým soukmenovcům a jde až k absurditám korektně přejmenovávat stará umělecká díla, je zralý na psychiatra. Společnost, která se náruživě vyžívá v upřednostňování menšin a hledání jejich všemožných práv na úkor většiny, společnost, kde je problém porazit strom, který stíní několik poschodí paneláku, společnost, kde se kvůli broukům a žábám zdržují stavby obchvatů a dálnic, taková společnost je prostě nemocná.

Ptáte se proč, když některá gesta jsou na první pohled líbivá a zdají se být ušlechtilá? Je to proto, že lidská společnost je součástí ekosystému planety, kde od nepaměti platí evoluční zásada, že jen silnější přežívá, a přežití je to, o co tady jde. Ano, my lidé, když jsme se nasytili a dokázali vyrobit přebytky, mohli jsme si dovolit luxus vědy, umění a dalších příjemností. To ale neznamená, že jsme se vydělili z ekosystému nebo ho změnili. Samou starostí o udržitelný rozvoj a přírodu jsme pozapomněli, že aby to mělo smysl, musíme také my přežít. Jiná lidská plemena na této planetě nepodlehla tomuto klamu z nadbytku a dál bojují o přežití. Dovedete si snad představit, že by vlčí smečka zvala do svého teritoria hladové šakaly a dělila se s nimi o kořist? Jak by na takové vlky dolehla choroba, šakali by je bez milosti zardousili či vyhnali. Nebo že by mladí vlci v okolí Hamburku vyvolávali výtržnosti, ničili doupata a hrubě nadávali vedoucím vlkům? Ti by je rázně postavili do latě. Zdá se vám srovnání s vlčí smečkou nepatřičné? Zdání klame. Je to perfektně fungující, efektivní společenství, kde každý má svoji roli a je si jí pevně vědom. Na rozdíl od nás lidí se tam nezabíjí z rozmaru, chtivosti či vášně, ale jen z hladu či v obraně.

Musíme se tedy ptát, kde se takové deformace v našich hlavách vzaly a proč. Mohou za to pomalé plíživé změny. Když nás postihne nějaká náhlá katastrofa, dovede lidstvo perfektně zareagovat a postavit se jí. Ale když nebezpečí narůstá pomalu, sotva znatelně, neuvědomujeme si ho. Syn se v názorech jen nepatrně liší od otce, ale v hlavách a hodnotách změny probíhají a po čase je tu sebedestruktivní politicky korektní levicově liberální společnost. Přesvědčená o své dokonalosti a jedinečné pravdě. Zpohodlnělá, preferující tlachání před činy. Naši dědové byli ochotní bránit svou vlast. Kolik mladých by dnes dobrovolně odešlo bojovat do zahraniční armády za naše osvobození? Jistě se na tom paradoxně podepsalo i dlouhé období míru v Evropě po několik generací, že jsme nabyli dojmu, že to tak bude navždy a automaticky. Svou roli mohli sehrát i paraziti. Je známo, že třeba toxoplazmóza, kterou je promořená většina evropské populace, dovede měnit chování napadeného. Myš ztratí ostražitost, a co člověk? Nebo je to nějaká mutace? Některé mutace nás kdysi pozdvihly na piedestal, jiné nás mohou později zničit. Možná je to prostě společenská neuróza či něco, čemu pořádně nerozumíme. Důležité je, že je to v nás a že nám to evidentně škodí.

Můžeme se tomu ještě bránit, nebo byl již překročen Rubikon? Stihneme to? Nevím, jsem spíš skeptický, protože společenská setrvačnost je příliš velká a nové ideje se prosazují většinou tak, že zastánci těch starých vymřou. Paradoxně potřebujeme teď být více sobečtí a sebestřední, jestli mi rozumíte. Světýlkem v tunelu je i hnutí „Amerika na prvním místě“, propagované novým americkým prezidentem a jeho vypovězení ekologické pařížské dohody. Proč? Dnes není doba starat se o to, co bude za pár století a o celý svět, ale co bude s námi za pár desetiletí. Každá generace žije tady a teď. Musíme sebevědomě zdvihnout hlavu a ubránit si, co naši předkové za staletí vytvořili. Že je to sobecké? Ale jděte, také vás to už posedlo? Aspoň přežijeme.