Rozdělené tábory v evropských státech na sebe plivou (viz brexit), ale štvavá kampaň pražské kavárny a prezidenta je ještě hnusnější a překoná ji snad jen bezmezné štvaní americké prezidentské kampaně. Vše to ukazuje na nedostatek občanské sounáležitosti a shody cílů. Zájmy, které jsou většinou mimo domov, převažují nad zájmy domova.

Příčina je především ve vyznávaných hodnotách, ve kterých chybí zájmy společnosti. Dalším faktorem je nihilistické přesvědčení, které neobsahuje pozitivní cíle, převládá pouze negace, štvaní, dehonestování protivníků. Pozitivní myšlení samo o sobě nestačí, musí být pozitivní cíl zahrnující především společné zájmy, blaho druhých lidí a práci pro budoucnost (pro trvalé hodnoty). Nihilisté stále jen chtějí zničit někoho, kdo stojí v cestě jejich zájmům nebo ideologii. Vytvářejí zástupné cíle, aby odvedli pozornost od problémů, které řešit nechtějí, a proto si vytvářejí nepřítele. Pro nihilisty pražské kavárny je to dnes především prezident, někdy i socialisté ve vládě. Pokud byste od nich chtěli nějaký pozitivní program obsahující nadčasové hodnoty, tak se ho nedočkáte, pokud je začnete kritizovat, spustí sprostou kampaň proti vám, diskutovat odmítnou a chovají se shodně s bývalými totalitními komunisty, pouze nemají moc úplně vás zničit. O to se snaží zatím pouze mediálně a vyhledáváním špíny z vašeho života. Clintonová a Trump momentálně vytvořili vzor metody, jak to dělat.

Nezávislých a nezmanipulovaných lidí je opravdu málo. V internetových diskusích lze vypozorovat nihilisty, kteří neustále okolo sebe šíří pomluvy, napadání, dehonestaci, obviňování. Zpočátku jsem se snažil s nimi nějak diskutovat, chtěl jsem, aby tedy řekli, co považují za správné. To je ovšem naprostý omyl. V naprosté většině jde jim jen o destrukci, o rozvrácení diskusí, šíření jejich zcela viditelných lží a o to, aby se neuchytila ve veřejnosti pravda. Mohl bych jmenovat nekonečný seznam těchto figur, ať už skutečných nebo nastrčených.

Jako jsme kdysi četli mezi řádky Rudé právo, abychom zachytili skryté zrnko pravdy, dnes se musíme naučit odfiltrovat nastrčené dezinformátory. Především tím, že jim dáme otázku, jakou pozitivní ideu tedy mají a jak si představují řešení, ale především nevěřit jejich negativním vyjádřením. Ať už nastrčená figura nebo vyprázdněný ignorant na to nebudou schopni odpovědět. Hned tedy můžeme odhadnout, o koho jde.

Ekonomická situace - základ rozvratu

Ekonomická situace není špatná, přesto máme do budoucnosti nastavené stále se zhoršující podmínky. Stárnutí populace a málo mladých v produktivním věku nás žene do problémů s přijetím migrantů, které vidíme v západní Evropě. Nemáme u nás centra a akcionáře velkých světových podniků, které by nám zajišťovaly příjmy z jiných zemí, stali jsme se dílnou s třetinovými platy, než jsou na Západě, a dodavateli levných dílů pro západní podniky. Tato situace se dlouhodobě nemění, pouze v době krize ji poznáme jako první, protože především u nás se začne propouštět dříve než v zemích, kde sídlí akcionáři (proto jsme také v krizi hůře obstáli). Tato situace nemá šanci na změnu v rámci Evropy. Zahraniční firmy ji samozřejmě nemají zájem změnit.

Tato situace by nemusela být kritická, kdybychom zároveň nebyli bezplatným školicím střediskem a dodavatelem kvalitních a vzdělaných lidí pro jiné země, které přijetím našich pracovníků doplní svoji vymírající populaci a ještě na tom vydělají, protože ušetří peníze za vzdělání a vůbec celou výchovu mladého člověka. Potom bude ovšem na Západě stéle lépe než u nás, nikdy je nedoženeme v životní úrovni, situace se nikdy nezmění, protože ti, kteří na ní vydělávají, nemají zájem ji změnit. Je ovšem pravda, že oni ji primárně nezpůsobili, pouze se chovali přirozeně v ekonomickém prostředí, které po Listopadu 1989 nastalo. To je ovšem dnes málo platné, čeká nás osud východního Německa, které už opustili téměř všichni mladí, městečka jsou vylidněná, někde schází polovina obyvatel oproti době před dvaceti pěti lety. Jenže u nás potom na rozdíl od východního Německa zkolabuje vše, protože nebudou peníze na důchody a zdravotnictví.

Je pravda, že za to primárně může komunistický režim a opuštění západních trhů po r. 1948, následné zhroucení trhů východních po r. 1989. Dnes nemáme trhy tam ani tam a dostáváme se na ně pouze jako dodavatelé dílů nebo pod cizími značkami s velkými ztrátami. EU vypadá na to, že je jakýmsi garantem zafixování této situace, která je pro nás bezvýchodná.

Dostat se z této nepříjemné situace je možno pouze světovým obchodem, tedy investicemi především v Rusku a Číně, protože na obsazených trzích Západu se naše firmy těžko uplatňují hotovými výrobky pod našimi značkami. V Rusku je problém kvůli sankcím a Čína samozřejmě požaduje uznání její územní celistvosti. To vše ještě ztěžuje situaci. Zde by právě měli příslušníci pražské kavárny říci, jak z toho. Ale oni žádnou pozitivní vizi nemají. Prezidenta, který se snaží (možná hloupě) to řešit, ostrakizují. Přesto je u něj viditelná alespoň nějaká snaha, u pražské kavárny jen špinavá kampaň.

Samozřejmě, že bych raději viděl jiného prezidenta, který by nebyl hulvát, neotevíral zbytečné kauzy, jednal sebevědomě s velmocemi (Čínou), nebyl samolibý, nezneužíval pravomocí k prosazování svých přátel a trestání nepřátel atd., ale nevím v konkrétních a opravdu zásadních záležitostech, co by jiného měl dělat, lépe řečeno, co udělal špatně.

Ke konkrétní situaci pana Brady

Tato situace by se normálně klidně vysvětlila nebýt štvavé kampaně proti prezidentovi. Pan Brady si asi špatně vysvětlil pouhý dotaz, který byl vznesen, zda by české státní vyznamenání přijal. Co si skutečně myslel, nevím, přesto přijel pouze na návštěvu, protože si nevyžádal souhlas kanadské vlády se státním vyznamenáním v jiné zemi. Státní vyznamenání tedy ani dostat nemohl, pouze nějaká ocenění. To ovšem v televizní diskusi neřekl a celá situace vypadá, že vyznamenání odmítá.

Pan ministr Herman prosazoval na státní vyznamenání pana Bradyho několikrát. S tím neuspěl, nevím proč, možná se projevila prezidentova nevůle k panu Hermanovi, která ovšem tenkrát nemohla být ještě ovlivněna nějakými jeho styky s dalajlámou. Nevyznamenat takového významného člověka je sice hloupé, ale asi je ještě mnoho jiných takových.

Pro morální posouzení postojů je podstatné, že ministr Herman uvádí vydírání prezidentem uskutečněné na jakési schůzce, který vyznamenání pana Bradyho spojoval s odmítnutím schůzky s dalajlámou panem ministrem. Měli to potvrdit tři lidé. Ti to nepotvrdili. Co tedy lze momentálně říci? Nejspíše asi, že pan Herman lže! Přesto je podle pražské kavárny vinen prezident.

To uvádím jako ukázkový příklad opravdu velmi extrémní mediální manipulace, kde je všechno opačně.

Proč je národ rozdělen?

Jednoduše řečeno: Příčinou je nihilismus, absence přesahujících hodnot, neshoda cílů.

Základem shody může být jen pravda. Tu ovšem propagandisté různých směrů nechtějí slyšet. Melou svoje teze, většinou založené na lžích a polopravdách. Rozdělení národa je tedy založeno na víře ve lživé hodnoty, u někoho více, u někoho méně a u těch, kteří pravdu mají, chybí ve sdělovacích prostředcích dostatek možností ji vyslovit. Pravda se nehodí ani sdělovacím prostředkům, investigativní novinařina vymřela, média opět jen někomu slouží.

Další podmínkou shody jsou společné zájmy v podstatných věcech. Národ bude vždy rozdělen, pokud zůstanou rozdílné zájmy zájmových skupin a není spojující idea. Každá ze skupin slouží jinému zájmu než svému národu a státu. Kdyby existovala idea domova (viz moji knihu Návrat k domovu), nebude zaprodanost a ideologická závislost, shodnou se skupiny alespoň na základních věcech. Pokud ty budou prvořadé, je alespoň nějaká šance společné politiky, vznikne tolerance těch tezí, které sice nejsou zrovna ve stejné politické rovině, ale národu alespoň neškodí. O tom se nám ovšem může jen zdát v nihilistické společnosti, kde jakákoliv jednotlivce přesahující idea nemá místo, vládne nicota kulturní i názorová, ve které samozřejmě se ujímá jen zájem jednotlivce a skupin a zabedněnost v ideologiích bez ohledu na momentální i dlouhodobé zájmy společnosti.