... a to nejen v koronavirové debatě

Ve svém ohlédnutí za uplynulým rokem se zaměřím na to, jak koronavirová pandemie pomohla dalšímu rozmachu politické hyperkorektnosti a novodobého kádrování. Jejich jediným cílem je vyloučit z veřejné debaty ty, kteří nesouhlasí s nastoleným a pak i prosazovaným názorem. Výsledek? Ve stejné škatulce pak může skončit anonym šířící konspirační teorie i uznávaný odborník.

Důvěřujte odborníkům, neposlouchejte šarlatány, vyzývá od jara ministerstvo zdravotnictví. Nicméně veřejná debata o koronaviru se v podstatě zredukovala na střet alarmistů volajících po přísném lockdownu, s popírači odmítajícími cokoliv, včetně nošení roušek. Normální, racionální postoj zůstává jaksi bokem zájmu, nešokuje, neuráží, je oproštěn od argumentačních faulů. Není totiž důvod je používat. Logické a uvážlivé myšlení se dnes prostě nenosí. Jednou či druhou stranou je takový jedinec ostrakizován a škatulkován. Zkrátka se jasně „nezařadil“ do jednoho z táborů.

Obě nesmiřitelné skupiny mají svou mantru. Jedna vychází mimo jiné z nešťastného vyjádření predikujícího samovolné zmizení koronaviru ještě před Vánocemi či jeho umělé vytvoření k podrobení lidstva, druhá pak svou ideologii opírá o proroctví, kde ulice budou lemovány mrtvými těly v mrazácích.

Ani jedno se nenaplnilo, přesto je debata polarizovaná i nadále, jako by se nechumelilo. Když jsem na plénu Sněmovny podpořil prodloužení nouzového stavu, na sociálních sítích jsem dostal od popíračů naloženo, že jsem podlehl mainstreamu, a to bez ohledu na mé vystoupení a položení řady otázek na ministra zdravotnictví pátrajících po tom, kdy a za jakých podmínek začneme covid-19 vnímat jinak. Je to údajně začátek konce, společnost bude postupně ovládaná někým v pozadí.

Naopak alarmistický tábor se na mě zase sesypal za mé veřejné přiznání, že zatím o očkování neuvažuji (mimochodem jako pouhý jeden ze dvou poslanců klubu Hnutí ANO). Mám zkrátka pochybnosti z nedostatečných klinických testů a z možných nežádoucích vedlejších účinků, které převýší potenciální lehčí průběh nemoci (na rozdíl od ohrožených skupin). Dále si kladu otázky, jako například proč za případné škody nese odpovědnost stát a nikoliv farmaceutické firmy, od kterých stát vakcíny kupuje. Nikomu ale tento svůj pohled nevnucuji. Respektuji a poslouchám argumenty těch, kdo se očkovat nechají, ale i těch, kteří tak neučiní.

Alarmistický názorový pól má ovšem jasno – neměl bych se vyjadřovat, nejde o názory, ale o argumenty odborníků. Fajn. Když pak ale na ně narazím a ony zároveň zcela nepotvrzují jejich pohled, jde o „špatné“ odborníky.

Tím se dostávám k profesoru Jiřímu Beranovi, našemu přednímu vakcinologovi pracujícímu v klinickém výzkumu očkovacích látek. Ten mimo jiné v rozhovoru pro Deník na otázku bezpečnosti vakcín jako jediného řešení uvedl: „Názory expertů nejsou jednoznačné. Řízení před americkou lékovou agenturou ohledně vakcíny Pfizer se zúčastnilo 17 posuzovatelů, z nichž čtyři byli proti. Existuje tedy určité procento odborníků, kteří si myslí, že by se vakcína lidem neměla aplikovat, nebo by se na ní mělo dále pracovat.“ Opatrně se dívá i na vakcinaci těch, kdo onemocnění již prodělali.

Uvedené odpovědi a zřejmě i jeho další veřejná vystoupení jej však nejspíše zařadily na „černou listinu“ údajných dezinformátorů, kam ho, z mého pohledu dost nešťastně, umístilo částečně i ministerstvo zdravotnictví (výroky známých osobností jsou zneužívány pro propagaci dezinformací), což vzhledem k jeho erudici a odbornosti nepovažuji zrovna za taktické a promyšlené.

Pokud někoho vyloučíme z diskuse jen kvůli odlišným názorům, nemůžeme vést kvalitní debatu. Nezáleží přitom na tom, jestli mluvíme o pandemii, nebo třeba o problematice exekucí. Nelze na jedné straně volat po tom, aby veřejnost naslouchala odborníkům, a zároveň nálepkovat a vyřazovat ty z nich, kteří nezastávají preferovaný názor. To je jednak nebezpečné pro samou podstatu debaty, ale zároveň je to logika kulatého kosočtverce.

Je třeba si uvědomit, že mluvíme o tom nejdůležitějším, co máme – o zdraví a o návratu k normálnímu způsobu života, a s tím souvisí důvěra a důvěryhodnost. Nedovolme, abychom koronavir řešili stejně hyperkorektně, jednostranně a „hloupě“ jako to, jestli platí Black lives matter, nebo All lives matter. Tento způsob škatulkování totiž jen prohlubuje příkopy ve společnosti, jejichž dno už dnes hledáme jen těžko. A paradoxně k jejich prohlubování dochází v době, kdy by se měly naopak v pudu sebezáchovy rychle zakopávat. Bohužel se tak neděje. Snad se to začne dařit v příštím roce. To přeji nám všem stejně jako pevné zdraví.

Novinky.cz