Vakcinační pasy vyvolají křik o diskriminaci

Znáte někoho, kdo očekává Den D, kdy svět oslaví vítězství nad epidemií? Asi těžko, lidé už většinou tuší, že virus SARS-CoV-2 bezpodmínečnou kapitulaci nepodepíše, takže nás čeká nějaká éra života s ním. Pondělkem Česko vstoupilo do čtvrtého stupně škály PES. Z toho nejrizikovějšího do jen o fous lepšího. A upřímně, z toho, že zákaz vycházení se posune z 21. na 23. hodinu a že na výlet můžeme vyrazit v šesti místo jen ve dvou (to se stejně moc nedodržovalo), se pocit cesty k vítězství neuplete.

To se netýká jen Česka. V zahraničních médiích najdete podobné uvažování i na Slovensku, v Rakousku či Německu. Nejen uvažování, ale i konání. Ačkoliv čísla nákazy klesají, těžištěm debaty už moc nejsou. Jím je spíš prymulovské heslo „kde není kontakt, není přenos“. Proto Sasko zarazilo předvánoční nákupy Poláků i Čechů, proto česká vláda chtěla prodloužit stav nouze až do Vánoc. Strašení už moc nepůsobí, ke slovu přichází motivování ve stylu: pokud chcete mít jakž takž normální Vánoce, tak nezlobte a neshlukujte se.

To nepřekvapuje. Překvapí spíše debata o vakcinaci, jež získává konkrétnější termíny (podle seriózních hlasů může začít už za měsíc) i obrysy. Vakcína neznamená okamžité a definitivní vítězství nad koronou, ale jen vstup do další fáze zápasu. Jde o vakcinační pasy coby společensky třeskuté téma.

U nás s nimi politici i odborníci počítají tak nějak automaticky. Roman Prymula o tom hovořil pro MF DNES, Jan Blatný ve sněmovně. S důrazem na to, že vakcinace nebude povinná. Ale za tím sdělením se skrývá společenský příkop. Naznačil to Roman Prymula, když uvažoval, že nositelé vakcinačního pasu budou moci snadněji překračovat hranice či chodit bez roušky. Tady už cosi číhá.

O krok dále – myšleno v rovině praktických úvah – je Německo. Tamní média již oslovují například provozovatele klubů či diskoték a ptají se, jak budou přistupovat k zákazníkům bez pasu a s pasem. Ukázka z listu Die Welt: „Přenesme se do června 2021. Noc před klubem. ‚Dnes to bohužel nejde,‘ odmítá vyhazovač člověka, který chtěl právě vejít. ‚Ale ty můžeš,‘ říká jeho kolegovi ukazujícímu žlutý sešítek, vakcinační pas.“ Jak zacházet s imunizovanou menšinou? Budeme cestovat, chodit na fotbal či tancovat do klubů jen s očkovacím průkazem? Tyto otázky už získávají konkrétní obrysy.

Tady to začíná být potenciálně třeskuté. Řečeno lidově po česku, klesne důraz na heslo „kdo se neshlukuje, nezlobí“ a stoupne důraz na motivační pokyn „kdo se nechá očkovat, nezlobí“. Jenže z průzkumů je známo, že očkování proti covidu-19 odmítá polovina až dvě třetiny českých občanů. Bude-li očkování dobrovolné, v principu není problém. Ale pokud se s ním budou pojit tak banální svobody, jako je návštěva diskotéky, problémy mohou nastat.

Je známo, že pokrokáři v USA dělí lidi na privilegované (i když jsou početně v menšině, třeba Židé) a diskriminované. Že jsou si z hlediska liberálních zásad, férovosti pravidel a svobody volby rovni? Ale zkuste to říkat Afroameričanům. Nemělo by až tak moc překvapit, kdyby na vakcinační pasy reagovali podobným pocitem diskriminace a podobným pokřikem odmítači očkování u nás.

LN, 23.11.2020