Žena vystupující příliš provokativně a sexy bývá strážci nové morálky sekýrována, že se tím degraduje na pouhý „sexuální objekt“. Když ovšem představuje „sexy ženu“ muž, nikdo ani necekne.

Před nedávnem odvysílala italská televizní stanice Rai v rámci svého pořadu Detto Fatto scénku, ve které mladá žena oblečená do topu odhalujícím svůdně bříško, krátkých šortek a bot s jehlovými podpatky školí divačky, jak být i při nakupování sexy (zde). Zveřejněná krátká ukázka napovídá, že šlo nejspíš o nadsázku. Jen těžko lze totiž uvěřit tomu, že někdo může myslet vážně pořad, kde se řeší tak „závažné“ problémy jako třeba „Co dělat v situaci, když nám třeba něco spadne nešťastnou náhodou na zem?“ Odpověď stojí za to. Dotyčná si totiž má prý „...dřepnout, jedno koleno pokrčit víc než to druhé, nohy držet u sebe, aby v té situaci nevypadala vulgárně. Pak lehce snížit ramena a protáhnout ruku až ke konečkům prstů, zvednout tu věc, mírně přizvednout zadek a stoupnout si.“ Celý postup je samozřejmě i názorně předveden. Je to prostě tak neuvěřitelně hloupoučké, že nic jiného, než parodie to podle mne být nemůže.

Ale aktivistky chránící ženská práva (ať už se je o to ženy prosí nebo ne) nemají zřejmě pro tento druh humoru pochopení. A tak to od nich tvůrci pořadu pěkně schytali. Jak je ostatně v podobných situacích obvyklé. Podle nich je totiž takový pohled na ženu plný stereotypních předsudků a degraduje ji na pouhý „sexuální objekt“. A přisadila si i italská ministryně zemědělství Teresa Bellanovaová: „Vysoké podpatky, sexy pohyby, perfektní vzhled za každé situace? Jak dlouho ještě budeme ženy vnímat takhle zjednodušeným způsobem?“ (zde). K tomu snad chybí dodat už jen: „V ženě vidíme dnes především soudruha, soudruzi.“, jak zní slavná hláška z filmu Tankový prapor.

Tvůrci pořadu na kritiku reagovali očekávaným způsobem. Místo, aby na adresu mravokárců prohlásili něco ve smyslu „trhněte si nohou“, kecli si na zadek, pořad stáhli, omluvili se a slíbili, že už to víckrát neudělají. A hlavu popelem si posypala i Emily Angelillová, která si v kritizované scénce onu „školitelku“ zahrála.

Víte, co je ale zajímavé? Že se podobný virvál nestrhne, když se v roli „sexy ženy“ objeví muž. Jako třeba v případě tzv. „draq queens“ (zde). Což je v podstatě taková travesti show, které se neříká „travesti show“. „Draq queens“ se oblékají do velmi extravagantních kostýmů, vycpávkami si formují bujné ženské křivky a obouvají se do bot s vysokými podpatky. To vše pak doplňují sexy pohyby a provokativními gesty. Výsledkem je pak natolik přímočaré a někdy až vulgární ztvárnění ženy jako „sexuálního objektu“, že to snad ani není víc možné.

Ono vůbec nejde o to, že někteří muži mají potřebu dělat ze sebe „sexy ženy“ a pak se divoce kroutit na pódiu. Ať si ostatně každý dělá, co chce. Nikdy jsem však nezaznamenala, že by v jejich případě někdo vykřikoval něco o „stereotypním a zjednodušeném“ vidění ženy degradující ji na pouhý „sexuální objekt“. Ale je to naopak považováno za „umění odvážně překračující hranice genderu“ (zde nebo zde). A tak možná, že kdyby tvůrci zmiňovaného pořadu Detto Fatto obsadili místo Emily Angelillová do role „školitelky“ nějakého Emila Angelilla, tak by od aktivistek dostali místo čočky pochvalu za to, jak „boří stereotypy“.

Podle mne však není řešením tancovat tak, jak nějací samozvaní strážci nové morálky pískají. To je cesta do pekel. Vykašleme se tedy na pravidla, která se nám snaží vnutit a zůstaňme sami sebou. My si milé dámy nenechme vzít naši ženskost. Nebojme se být přitažlivé, usměvavé a milé. Nebo chcete-li sexy. Vy pánové se pak nebojte si nás všímat a dávat nám najevo svůj zájem a pozornost. Jednak nás to těší a jednak je to jediný způsob, jak podnítit to krásné jiskření zažehávající za příznivé konstelace plamínek něčeho, co propukalo mezi našimi rodiči, rodiči našich rodičů a rodiči rodičů našich rodičů a díky čemu já mohu psát tento článek a vy jej číst.

Jinak totiž bude naše společnost nahrazena tou, ve které lidé ještě nezblbli...