Nejsem asociál. Zajímavá a podnětná konverzace mi působí potěšení. Umím docela slušně prezentovat, nebojím se publika a po dvou deci vína jsem i schopen bavit společnost. Přesto, i po mnoha letech sociálních interakcí, je jeden typ situací, který mě vždy znovu přivede mimo komfortní zónu: společenský networking.

Začne to pozvánkou. Je na akci, kterou byste si neměli nechat ujít, ale z nějakých důvodů tam musíte jít sám. Tak tedy vyrazíte. Vejdete do místnosti, kde vám hned u dveří vrazí do ruky skleničku a vy se rozhlédnete. Všude kolem uvidíte skupinky spokojeně štěbetajících lidí, kteří se evidentně dobře znají a radostně sdílejí, co nového a zajímavého v poslední době zažili. Všeobecná pohoda a výbuchy smíchu included.

A pak se tady vyskytují nešťastníci vašeho typu, které potkala ta hrůza, že museli na akci vyrazit sami. Jakousi náhodou jim všem zrovna přišel důležitý email, takže zírají do telefonu a nemají čas na okolí. Vy se rozhlížíte, cítíte se sami v davu, nejraději byste šli zpátky domů, ale vědomí povinnosti vás nepustí.

Jak z toho ven?

Můžete se pokusit předem zajistit posilu a na akci vyrazit ve dvou, ale pak hrozí, že strávíte večer konverzací se svou partnerkou či partnerem a nikoho nového nepoznáte - a to asi není účelem.

Takže hluboký nádech a do akce. Základem je zakázat si hledět do telefonu. Rozhlížejte se po okolí a usmívejte se. Pokud se znáte a víte, že vám hrozí vynucený „úsměv idiota“, alespoň se nemračte.

Pak přijde druhý hluboký nádech a vystoupení z komfortní zóny: oslovte jiného osamělce. Pokud už je po oficiální části, můžete se zeptat na názor na obsah, přednášející a podobně. A klidně začněte banální větou: „Taky jste tady sám / sama?“ Uvidíte, že oslovenému osamělci se nesmírně uleví, protože se v izolaci vůbec necítil dobře - jako vy. Poté už se obvykle bariéry prolomí, začnete konverzovat, vyměníte si vizitky a třeba z toho i něco bude. Já z podobných diskusí získal obchodní příležitosti i tip na skvělou dovolenou. A minimálně si odnesete nový kontakt na někoho zajímavého.

Nicméně zcela upřímně: když se s někým potřebuji seznámit, raději jej požádám o schůzku nebo pozvu na oběd individuálně. Je to pro mě příjemnější i efektivnější než si dokazovat, jak (ne)jsem zdatný networker:-)