Den bez aut – poprvé údajně vyhlášený v jednom francouzském městě před několika lety - je pokračováním bolševické tradice měsíců knih, československo-sovětského přátelství, pohraničníků, hasičů, zahrádkářů atd. Proč dávám tuto pseudoaktivizaci společnosti do souvislostí s praktikami totalitních států minulosti? Inu proto, že se nápadu jednoho francouzského města chopily chtivé ruce manipulátorů společenského života. Jako „něco nového“ se toho chopily ruce politických manažerů. Výsledkem je pak jízda desítek a stovek jízdních kol v ulicích v čase dopravní špičky, čímž se „podaří“ skutečně dopravu zablokovat.

Připomíná to situaci, kterou tak dobře znám z minulého režimu. Ten mimo jiné způsobil rozsáhlou devastaci krajiny na severu Čech, kde jsem mnoho let s rodinou bydlel. Ochrana přírody pak byla „zajišťována“ promítáním filmů o přírodě a o nutnosti přírodu chránit. Tento navýsost pokrytecký způsob „ochrany přírody“ pod kuratelou totalitního státu samozřejmě nic nevyřešil. Částečné řešení katastrofy přinesl až nástup nového režimu po roce 1989 a odsíření hnědouhelných elektráren. Tím skončilo alespoň to nejvíce viditelné poškozování přírody v podobě smradlavého vzduchu k nedýchání. Měsíční krajina na Mostecku bohužel zůstala a v tomto směru se zatím situace nezlepšila.

Den bez aut by totiž mohl být první vlaštovkou situace, kterou tak dobře známe z „boje proti alkoholu a kouření“. Nový protikuřácký zákon svým způsobem terorizuje kuřáky na veřejných místech, některým působí doslova utrpení při dodržování zákona a nekouření na pracovišti. Zaměstnavatelům přináší rovněž problémy s tím, že by při stoprocentním dodržování tohoto zákona musel monitorovat i vysoce intimní prostředí toalet. Tím může vznikat potřeba upřednostňovat při zaměstnávání nekuřáky. Kuřák by se tak mohl dostat do pozice diskriminované části lidské společnosti. Pokud by nebyl přijat do práce z důvodu kouření, nebyla by to náhodou ta samá diskriminace jako nepřijetí do práce z rasového důvodu?

Vraťme se ale ke dni bez aut. Politik, který jinak neudělá krok bez auta, si navlékne cyklistický dres, helmu a vyjede v průvodu cyklistů, v němž naprosto dominují děti školou povinné a které se tak zcela jistě rády ulijí ze školy. My jsme přeci vůbec nebyli jiní. Ptám se proto, co tento den bez aut znamená, jaký má význam. Proč v řadě měst vyhlašují v tento den volný vstup do veřejné hromadné dopravy, který má ostatně naprosto minimální dopad. Pokud totiž jezdí většina skutečných uživatelů MHD na různé časové jízdenky, toto opatření se jich stejně nedotkne (nebo snad provozovatel MHD vrací těm, co cestují na průkazky, peníze?). Dovídám se porůznu, že je to údajná reakce na to, že města jsou auty přecpaná, že auta ničí životní prostředí, že v důsledku dopravních nehod umírají na silnicích stovky lidí ročně. Jak ale může tyto problémy vyřešit to, že se na jeden den vyhlásí akce bez aut? Zatím, zdůrazňuji slovo zatím, je to otázka dobrovolnosti. Podle mého odhadu se více než 99% řidičů i v tento den vydá na svou obvyklou jízdu autem. Rádia mají téma dne, televize nabídne záběry cyklistického pelotonu vedeného zasloužilým politikem města. Nerad bych se ale dožil doby, kdy mi někdo ve „dni bez aut“ skutečně zakáže auto pod nějakou sankcí používat.

Závěrem dodávám, že jsem již dlouho odnaučený kuřák a auto používám z pracovních důvodů každý den.

Poznámka: Redakce si vyhrazuje právo odstranit komentáře, které jsou neslušné, útočí na autora článku nebo na jiné osoby, i komentáře, jež se netýkají uveřejněného článku - a to včetně zákazu přístupu pisatelů takových příspěvků na diskusní stránku.