Lídři koalice současné vlády se stále handrkují o ministerské posty a politický vliv ve stylu, z nějž je na první pohled patrno, že každá politická strana se bije o zájmy jí vlastní. O zájmy voličů a občanů se nebije žádná z vládních politických stran, neboť každá z nich má plnou pusu obhajob svých lidí a svých zájmů.

Tohle se voličům vůbec nelíbí, tohle nechtěli a nechtějí, aby to takhle pokračovalo. Nikdo z rozhodujících figur ve vládě se jich neptá, co chtějí, jako by na tom nezáleželo. Vláda se chová, jako by záleželo na tom, co chtějí politici v Bruselu, aby se odehrálo na půdě v ČR, přičemž otázka, jak tohle dění, opatření či projev politické moci budou vnímat občané ČR, ne že by byla pouze vedlejší, ona totiž takto vůbec není položena.

Co by lidé svobodného státu mohli asi tak chtít po své vládě. Nejspíše by chtěli, aby vláda hájila svobody dané země, majetek a občanské jistoty obyvatel, aby pečovala o růst životní úrovně obyvatel své země, o soběstačnost a autonomnost země v mezích možností, a o její důležitost a vážnost z hlediska celosvětového významu.

Také by chtěli, aby vláda vytvářela prostředí, v němž se společnost bude kultivovat do společnosti moderní, to je společnosti asertivních a konstruktivních lidí, kteří se dokáží postarat o ty méně schopné, méně praktické, méně konstruktivní a závislé.

Co česká vláda pro své občany dělá? Proto, aby si speciálně a pečlivě vybrané firmy podle klíče, kterému jen ti povolaní rozumějí, mohly rozdělovat finance z evropských fondů, vláda zaprodala schopnosti valné většiny obyvatel tím, že je přinutila pracovat za nepoměrně menší odměnu, mzdu, plat, než je průměr v Evropě.

Proto, aby speciálně a pečlivě vybrané firmy podle klíče, kterému jen ti povolaní rozumějí, závratně bohatly, chudne státní pokladna, do níž přispívá většina občanů a z níž měly být hrazeny potřeby obyvatel, ať již s visačkou zdravotnictví, školství a vzdělávání, nebo penze.

Proto, aby ta která politická strana mohla nerušeně řídit svoje zájmy prostřednictvím pečlivě rozdělených ministerstev podle klíče, kterému jen zasvěcení rozumějí, se neustále vytahují kauzy ostatních politických stran a zároveň uklízejí kauzy vlastní, popotahují se figurky na pomyslné politické šachovnici, vyměňují se figurky za figurky, jednou jako vztekle, jindy jako velkoryse, ale vždy vypočítavě a účelně podle politických vlivů..

Namísto obhajoby svobod země vláda nechá domácí firmy, ať se samy škorpí s představiteli EU o jména svých výrobků, či sortiment, který mohou produkovat, případně objem, který nesmějí překročit.

Namísto obhajoby suverenity země vláda ochotně spolupracuje a jednou nechá propadnout státní majetek umělecké a kulturní hodnoty, příště pomůže dalším firmám ze zahraničí otevřít dveře k budoucím arbitrážím, nachystaným k další prohře ČR, nakonec vlastním lidem znehodnotí úspory na penze tím, že vyhlásí, že na ně budou mít nárok o deset let později, než se předpokládalo, pak potopí balík peněz určený pro rezort tak, že o účelnosti vložených financí se bude s jistotou v budoucnu pochybovat.

Vláda systematicky dovoluje vyvádět daně do daňových rájů a zároveň devastovat životní prostředí v republice a využívat mizerně placené pracovní síly v republice. Chybějící finance, které na přímých daních od firem nevybrala, sebere na nepřímých daních už tak špatně placeným vlastním občanům.

Namísto vážnosti mezi kulturními státy ČR propadá na žebříčcích vzdělanosti a postupuje vpřed na žebříčcích korupce, přirozeně za velké aktivity ministrů příslušných rezortů, do jejichž kompetence spadá řešení relevantních problematik.

Na místo šlechtění a kultivování společnosti vláda systematicky školí občany v pravidlech přežití ve smečce, kde platí právo silnějšího, agresivnějšího, bohatšího, kde morálka je zbytečnou přítěží a soucit se slabším nemá místo v honbě za bohatstvím. Nad drobnými kriminálními delikventy práská bič, ale nad těmi velkými se rozprostírá ochranný deštník.

V odvádění pozornosti od důležitých kauz a událostí vydatně sekundují novodobé odbory, jejichž bossové tradičně hájí svoje pozice, opodstatňují svoji umělou důležitost a nakonec se vždy dohodnou s vládou či regionálními politiky tak, že odbory zastupovaná skupina zaměstnanců brzy nabude dojmu, že v této hře Člověče, nezlob se, dojely do cíle cizí figury, zatímco ty takzvané odbory hájené figury skončily opět na začátku, vyhozeny z hracího pole jako by nešťastnou náhodou.

Jediný krok ze všech, které tahle poslední česká vláda provedla, se snad nesetkal s kladným ohlasem občanů. Co by tedy občané chtěli, aby vláda udělala? Málo. Snad jen to, aby zmizela z povrchu zemského, nejlépe navždy a nevratně, a to i se svými protagonisty, kauzami, konexemi, … a pokud možno ihned.

Převzato z JanaSimonova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky (její další blog: Simonova.blog.cz)