V první dubnový den uspořádala Společnost pro obranu svobody projevu videokonferenci o tom, proč tato společnost vůbec vznikla, čím se v současnosti zabývá, jaké má plány na příští měsíce a jaké výsledky dosud přinesl sběr případů cenzury českých občanů na sociálních sítích.

Zdá se vám, že svoboda projevu a cenzura „nesprávných názorů“ na sociálních sítích není u nás ještě tématem, které by stálo za řeč? Omyl! Už i v Česku máme desítky případů, kdy autoři příspěvků byli na Facebooku zablokováni pro „politicky nekorektní“ názor, větu či slovo. Facebook se přitom tváří jako pouhý poskytovatel informační platformy, který nenese žádnou odpovědnost za obsah, jaký do ní uživatelé vkládají, přitom si ale přivlastňuje právo rozhodovat o tom, co tam vložit dovolí, co ne, a komu případně vůbec přístup zakáže. Podobnou cenzuru uplatňuje Twitter, YouTube a Instagram, pod záminkou odfiltrování falešných informací a nenávistných projevů. O tom, která informace je falešná a který projev nenávistný, rozhodují majitelé těchto platforem, respektive jimi naprogramovaní roboti, kteří v příspěvcích vyhledávají „závadná“ slova či jména a provinilce napomínají a trestají. Nejkřiklavějším případem takové cenzury bylo vyloučení amerického prezidenta Donalda Trumpa z Twitteru, ale podobných případů existují stovky, ne-li tisíce. Oběťmi ideologických čistek jsou zpravidla konzervativci, kteří se odmítají podřídit novátorství liberálních a neomarxistických aktivistů a požadavkům roztodivných „utiskovaných menšin“.

O snahách liberálních aktivistů v USA nebo v Austrálii vnutit společnosti „genderově neutrální“ jazyk už toho bylo napsáno dost. Opakované pokusy vymýtit ze slovníku pojmy matka, otec, dědeček, babička, syn, dcera, bratr, sestra, manžel, manželka a nahradit jepoliticky korektními skvosty kojící rodič (prarodič), nekojící rodič (prarodič) nebo pohlavně indiferentními výrazy potomek, sourozenec, partner narážíu veřejnosti na čím dál silnější odpor a v australském senátu si už dokonce vynutily odhlasování zákona, který takové překrucování jazyka v oficiálních vládních materiálech zakazuje.

Nemusíme však chodit až za moře, nejeden jazykový bizár se dá potkat í v českých luzích a hájích. A bude-li uzákoněno stejnopohlavní manželství, i tady se brzo můžete dočíst, že mezi účastníky průvodu Prague Pride byli pan Břetislav Rubáš se svým manželem Xio-Xi-Munem a paní Erika Novák s manželkou Helgou Podolkem. Nevěděli jste, že pan Rubáš je ženatý – pardon, mužatý? A Erika že je vdaná za paní Podolkovou, vlastně paní Podolka? Nebo za paní Podolek? Uf – máte zmatek v tom, co je správně a kdo je co? No, hlavně že se v tom vyznají oni... snad.

Abychom nepřicházeli do rozpaků, jak dotyčné oslovením neurazit, dalo by se oprášit to univerzální starosvětské onikání, které se hodí pro obě, případně i všechna další potenciální pohlaví: oni jedno trdlo, copak spadli z višně? Projevíte tak svou pokrokovost, povznesenou nad rozlišování „on“ a „ona“, a hlavně se nedotknete křehké a tak snadno zranitelné LGBTxyz bytosti nepatřičným gramatickým rodem – proti tomu je trdlo laškovným popíchnutím. Nesmějte se, on ten boj za práva utiskovaných menšin, který dnešní levici slouží jako náhražka za někdejší třídní boj proletariátu proti buržoasii, si časem spolehlivě najde cestu i do našich končin. A pak bude to onikání docela možná i úředně nařízeno. Vzhůru, můžete už dnes být předvojem oněch lepších zítřků!

Asi jsem trochu odbočil, ale zase ne tak moc. Omezování svobody slova může mít tisíc a jednu podobu. Proto je dobře, že si někdo předsevzal tu naši svobodu bránit, i když třeba zrovna mně ani tobě, laskavá čtenářko a laskavý čtenáři, se zatím nic hrozného neděje. Když moře někde na západě spláchne kus pobřeží, je celá Evropa menší.