Dříve to bylo jednoduché. Spisovatel si hlídal, aby ho nakladatel neokradl na tantiémách, zpěvačka, aby jí neodešel hlas, a filmová hvězda, když zestárla, tak psala memoáry.

Ale dnes? Každý, kdo se na chviličku ocitl v hledáčku slávy, zachraňuje svět, zvířata, homosexuály nebo Romy.

Dříve zestárlá filmová star polosedla, pololehla na divan a diktovala mladému nadějnému pisálkovi, s kým vším spala. A přitom se těšila na ty skandály a žaloby: Já s tou starou fuchtlí níkdy nic neměl. A když byl pisálek snaživý a dobrý, pak ke svému honoráři dostal ještě bonus. Ostatně, kdo jiný pak mohl říci, že mu proslavená dáma věnovala doutníček, že?

Zpěvačka, když zestárla a odešel jí hlas, tak se dala na spisování příruček pro domácnost nebo jinou bohulibou činnost. A spisovatelka? Ta mohla psát ještě na smrtelné posteli. Tam žádné omezení nebylo. Ale dnes? Každá si usmyslí, že zachrání svět, a každá to dělá po svém.

V dřívějších, normálních, dobách bylo běžné povolání antoušek neboli pohodný, kterému se říkalo též drnomistr. A dobrý tento muž měl za úkol odchytávat a posléze likvidovat potulná zvířata, hlavně pak psy a kočky. Ovšem potom přišla zestárlá filmová diva Brigitte Bardot, která již nemohla zásobovat bulvár svými polonahými fotkami s milenci na zahradě své vily v Saint Tropez, a tak se dala na práva zvířat.

Sice velmi zviditelnila tu ospalou díru na břehu Středozemního moře, ale její způsob "ochrany zvířat" zdá se mi býti poněkud nešťastným. Toulavý pes má býti odchycen a utracen. Mezi tím může uplynout nějaká doba, aby si pro něj majitel přišel, ale myslím, že v rumunské Bukurešti by to asi v úvahu nepřipadalo. Podle logiky této osvícené dámy je totiž lepší, aby trpěli lidé, pokousaní toulavými psy, než aby bezprizornému hafánkovi byl bezbolestně zkrácen život.

Další výtečnicí v tomto směru je anglická spisovatelka J. K. Rowlingová, která tím, že vymyslela čarodějnického učně Harryho, myslí, že vymyslela též Šalamounovo hovno a všemu rozumí. Ten případ všichni dobře známe. Spisovatelka si přečte senzacechtivý článek v novinách a hned má vrtuli u zadku sdělit celému světu, že v Česku týrají ležáky. Nejsem lékař ani ošetřovatel, ale celkem dobře si dovedu představit, co se stane s takovým pacientem, když od jeho lůžka odstraním zábrany. Paní spisovatelka toho ale patrně schopna není.

A to nejlepší na konec. Prý ve východní Evropě diskriminují Romy, homosexuály a bůhví koho ještě. Já si myslím, že Madonnu vypískali naprosto správně. Protože jak může někdo, kdo sedne do soukromého jetu, přeletí půl Evropy, kolem sebe má stále neproniknutelnou ochranku, odkrákorá koncert (Madonna by asi nikdy bez elektroniky nezazpívala že?) a zase odletí, vědět něco o nějaké diskriminaci? To už i ten Kocáb toho ví víc než ona a to je co říct.

Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora