Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SPOLEČNOST: Boj proti větrným mlýnům
George Orwell popsal boj se symboly daleko konkrétněji a vzhledem k našim zkušenostem srozumitelněji. Jeho zvířata, občané „Farmy zvířat“, staví po úspěšné revoluci skutečný větrný mlýn, který jim všem má přinést užitek. Místo toho se stane symbolem klamu, boje o moc, zneužití moci a manipulace.
Již samo slovo „boj“ je manipulací. V našem podvědomí stále přežívá reziduum doby, v které neprobíhalo setí a žně, probíhal „boj o zrno“. Válečná terminologie omlouvala neúspěchy a zločiny režimu. Ospravedlňovala jeho násilnou a doktrinářskou podstatu. Režim nezkoumal příčiny svých neúspěchů a nehledal řešení. Hledal nepřítele, kterého mohl označit za viníka svých hospodářských a politických neúspěchů – „kulaky“, „sabotéry“, „agenty západu“ a „velezrádce“. Dovolovalo mu to „boj“ zostřovat a vést až k absurdním koncům. Dovolovalo mu to ospravedlňovat i preventivní válku proti potenciálním „nepřátelům“, potlačení demokracie a likvidaci politických oponentů.
Přesto ten imaginární „boj“ přežil a dodnes „bojujeme“ proti negativním jevům – kriminalitě, úplatkářství, korupci. Jako kdysi se vyhýbáme analýze problémů a systémovým řešením. Místo toho, podobně jako kdysi, nehledáme příčiny našich hospodářských problémů, nehledáme příčiny narůstajícího státního dluhu, neutěšeného stavu veřejných financí, korupce a politické stagnace. Hledáme viníky. Pro veřejnost jsou samozřejmě nejviditelnější ti, na které ukáží media. Zkorumpovaní politikové a úplatkáři.
Nezkoumáme příčiny a nehledáme řešení. Hledáme viníky vhodné k označení a většinou je i nalézáme – na straně politických oponentů. Jakákoliv diskuze o korupci se téměř okamžitě stane recitací dlouhých seznamů „kontroverzních“ politiků opoziční strany.
Samo slovo „kontroverzní“ by nám mělo být varováním. Ztratilo u nás svůj původní význam. Ještě před rokem 1989 to slovo mělo svůj, z latinského „controversio“ odvozený význam - „sporný“. Nepoužívalo se téměř nikdy k označení osob, ale k definici většinou dlouhodobých, těžko řešitelných názorových polemik. „Kontroverzí“ byl například známý spor o rukopisy nebo spor mezi stoupenci Palackého a Pekaře o smysl českých dějin. Dnes má to slovo význam zcela nový. Označují se jím názory, které chceme odsoudit, ale nemáme a nechceme hledat argumenty, a hlavně osoby, které chce dnešní žurnalista „označit“ a odsoudit, ale nemá a nechce hledat důkazy. Pokud použije kouzelné slovo „kontroverzní“, nikdo je po něm nechce a ani chtít nemůže.
Jakýkoliv „nesympatický“ politik a jakýkoliv úspěšný podnikatel se může kdykoliv stát „kontroverzním“ – čti „podezřelým“ - a podezření se okamžitě stane mediální skutečností. Žijeme ve virtuálním světě, který má tu a tam svůj protějšek v reálném světě. Ono „tu a tam“ je důležité, velká část veřejnosti, která čerpá své informace z medií, je považuje za důkaz pravdivosti všech podobných informací. Být „kontroverzní“ znamená být „podezřelý“ a být „podezřelý“ znamená být „usvědčený“. Odtud je už jen krůček ke známému „všichni přece víme, že ...“.
Ani zde ale nejsme důslední. Ti „označení“ nejsou sami o sobě důležití. Jejich skutečná hodnota je v tom, že se stali symbolem. Stačí odstranit symbol a naše problémy budou vyřešeny. Skuteční provinilci jsou ukryti v lese virtuálních „provinilců“, všichni - ti skutečně vinní i ti „ocejchovaní“ - jsou předmětem mediálních spekulací, lží a polopravd a málokdo vnímá to, že jejich „označením“ - a v těch nejkřiklavějších případech „odstraněním“ - případ ztrácí pro media zajímavost a pomalu vyšumí. Provinilci ve skutečnosti potrestáni nejsou. Jen na kratší či delší čas zmizí ze stránek tisku a z televizních obrazovek. Spolu s těmi, jejichž jediným zločinem bylo to, že byli označeni za „kontroverzní“. Ještě méně lidí, jak se zdá, vnímá to, že problémy rostou, ale zůstávají neřešeny. Inflace článků o skutečné či domnělé korupci dává vzniknout dojmu, že korupce je naším jediným (a ve světě unikátním) problémem a že ji tisk „rozkrývá“. Diskuzi o jejích příčinách se vyhýbáme, systémového řešení se nedočkáme a veřejnosti ani politikům to, jak vidíme, příliš nevadí, protože korupce je přece záležitostí „těch druhých“ a v našem polarizovaném a strnulém politickém prostředí není důležitá jako reálný problém, ale jako bič na oponenty a hlavně jako symbol.
Stává se důležitou zejména v předvolebním období a v posledních parlamentních volbách se stala hlavním tématem malých politických stran, které ucítily příležitost postavit na ní svůj volební program. Ironií osudu jedinou stranou, které „boj proti korupci“ a mantra jejího předsedy „kradli, kradou, budou krást“ přinesl úspěch, byla dosud neznámá malá strana, která se po volbách stala vládní koaliční stranou. V čem úspěch neměla a vzhledem ke svým vlastním skandálům s úplatkářsvím, špehováním oponentů i vlastních členů, které se nakonec staly předmětem obvinění jejích vedoucích osobností z trestné činnosti, ani mít nemohla, byl „boj proti korupci“. Vzhledem k tomu, ale hlavně vzhledem k její neprůhledné struktuře a jejímu populistickému, nesplnitelnému programu, který rychle nahradila personálními požadavky, se nestala řešením, ale problémem. Bohužel její volební úspěch povzbudil jiné, některé ještě daleko víc populistické strany a její „protikorupční“ program bude velmi pravděpodobně kopírován a následován. „Všichni přece víme“, že naše problémy zmizí, když odstraníme korupci. Jak jednoduché, rychlé a snadné!
Je pro nás typické, že nebojujeme za „něco“. Jsme mistry v boji proti „něčemu“. Přesněji, jsme mistři v boji proti symbolům „něčeho“. Ještě přesněji, nebojujeme ve skutečnosti za nic.
Není to něco úplně nového. Symboly jsme vždy potřebovali a vždy i našli. Symboly positivní i negativní. Symboly dobra i symboly zla. Naše symboly jsme vždy milovali nebo vždy nenáviděli, podle toho, jak nám bylo určeno medii a „veřejným míněním“. Po čase symboly obvykle vybledly a byly nahrazeny symboly novými. Zapomenout positivní symboly bylo vždy snadné a zdá se, že jde jen o otázku času. V zenitu své slávy byly nedotknutelné a kritizovat jsme se je opatrně odvážili až dlouho po tom, co jejich význam vybledl. Sem tam se dokonce z bývalého pozitivního symbolu časem stal symbol negativní. S negativními symboly to je těžší, český člověk nerad odpouští, i když ve skutečnosti většinou neví, co vlastně neodpouští.
Neřešíme. Bojujeme. Bojujeme proti symbolům. Bojují politici, bojují media a bojuje i manipulovaná veřejnost. Bojovat je politicky korektní. Že nás ty neustálé urputné „boje“ nikdy nepřivedly ani o krok blíž k efektivním systémovým řešením, zůstává nevysloveno. Nikdo se neodváží zvolat, že král je nahý.

Do akce jde speciální tým patnácti lékařů. Mají za úkol najít ‚falešná‘ úmrtí na covid, stát chce utnout pochyby

Rouška, odstup, dezinfekce a Taffix. Novinka v podobě nosního spreje má pomoci v boji proti koronaviru

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
