Dobrý nápad i pro ty, co jim pivo nechutná

Nevyhnutelné reklamní dávky před tím, co chci vidět, přetrpím s vypnutým zvukem a odpočítávám vteřiny do klepnutí na vytoužené tlačítko „přeskočit reklamu“. Zrovna tak jsem to udělal několikrát už docela automaticky také u reklamy pivovaru Bernard. Pak jsem si ale jednou nestihl vypnout zvuk – a co to? Tohle je přece ona známá a všem křesťanům drahá „Amazing grace“ – to už těm reklamním dryáčníkům není vůbec nic svaté? Jen z vydrážděné zvědavosti jsem to nechal běžet – a nevěřil jsem svým očím!

Žádná reklama na pivo, jak by člověk předpokládal a očekával, ale poselství z jiného světa do téhle doby kovidem rozvrácených obchodů a vztahů. Vymknuta z kloubů doba šílí – ale tím důležitější se stává vzájemná pozornost, vnímavost k bolesti druhých, laskavé slovo nebo gesto, pohlazení a obejmutí. I kdyby pan Bernard neuvařil už ani litr piva, získal si tímhle klipem navždy srdce spousty lidí, jak dosvědčují i komentáře na YouTube. A zrovna tak režisér i herci. Přesně vystihli, co člověk potřebuje víc než pivo a čím se můžeme vzájemně obdarovávat i v téhle – ano, právě v téhle tísnivé a pochmurné době: lásku, soucit, porozumění. Ten taxikář, který vypne taxametr, když ve zpětném zrcátku zaznamenal, že jeho zákazníka právě zdrtila nějaká neblahá zpráva z mobilu, je možná bílou vránou mezi taxikáři, ale o co lehčeji by se nám všem nesly rány rány osudu, kdyby každý z nás byl takhle vnímavý k neštěstí a bolesti svých bližních?

Máte oblíbenou hospůdku, ale je už dlouho zavřená, potřebujete ostříhat, ale kadeřníci mají zavřeno, nesmíte do divadla, na koncert ani na fotbal, nesmíte navštívit své děti a vnoučata v sousedním okrese? Je to otrava, uznávám. Ale o co hůř jsou na tom majitelé a zaměstnanci těch hospod, obchodů, divadel a dalších nuceně zavřených podniků? Z čeho mají být živi oni a jejich rodiny? Znáte někoho takového ve svém okolí? Zkuste se vžít do jeho situace. A třeba vás i napadne, jak mu ji ulehčit. Projevte mu zájem. Pozvěte ho na návštěvu. Mluvte s ním o jeho starostech.

Povinné roušky nás připravily o úsměvy těch, s kterými se potkáváme – a úsměv je přitom tak důležitou součástí komunikace a mezilidských vztahů; úsměv zahřeje a rozjasní den i docela beze slov, a teď se bez něj musíme obejít. Dobře, zkuste vymyslet něco jiného. Moc dlouho jsme si žili jako ve vatičce, to tvořivosti příliš nesvědčí. Nouze není nikdy příjemná, ale nic nás nevybičuje k vynalézavosti účinněji než právě ona. Jestli s vámi nepohne ani klip „Svět se zbláznil“, pak už asi nic a nikdo. Pusťte si ho a nechte se inspirovat: