Povinnost platit televizní poplatek mají u nás všechny domácnosti i firmy vlastnící televizní přijímač.

Přičemž tyto poplatky vybírá ČT mimo jiné proto, aby mohla natáčet kvalitní pořady. Kam by se měl zařadit i nový seriál pro milovníky záhad s názvem To se vysvětlí, soudruzi! o celkové stopáži 7 hodin a 39 minut, s Jiřím Macháčkem v hlavní roli. V seriálu, jehož názvy jednotlivých epizod jsou inspirovány názvy starších filmů, se postupně objevuje 94 rolí a vystupuje v něm na 550 komparzistů, kde také bylo zrealizováno 20 kaskadérských výkonů, na nichž se podílelo celkem 30 kaskadérů, přičemž se při jednom z triků Darija Pavlovičová dokonce vznášela ve výšce desítek metrů nad zemí. V ateliéru ČT vznikl kompletně celý Ústav paranormálních jevů, což byla největší stavba, kde štáb strávil téměř tři týdny natáčením, v dalším ateliéru ČT postavili tvůrci také dva byty a další samostatný pokoj. A tak se tento Českou televizí avizovaný paranormální počin, natočený v německé koprodukci, při vynaložených nákladech na jeho realizaci zdál slibovat skvělou podívanou. Jenže v té nakonec nejde o žádnou vtipem sršící komedii ve stylu Járy Cimrmana, ani o sci-fi seriál jako byli Návštěvníci, natož pak o českou verzi seriálu Akta X.

I když seriál To se vysvětlí, soudruzi! má být o tom, jak je „svět plný záhad a kde jsou záhady, tam musí zasáhnout vyšetřovatelé Ústavu paranormálních jevů“, nemá prakticky tento ústav s bývalou Psychoenergetickou laboratoří se sídlem na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze nic společného. Ta žádné vraždy neřešila, ale od konce 70. do začátku 90. let se jen zabývala údajnou existencí mentální energie a jejího využití, tedy léčitelstvím, proutkařením, telekinezí a podobnými fenomény, kde jako ředitel svého času působil i Valdemar Grešík, dnes výrobce čajů. Zakladatelem této laboratoře byl profesor František Kahuda, fyzik a pedagog, na přelomu 50. a 60. let ministr školství, autor nechvalně proslulé teorie tzv. mentionů, která podle jeho stoupenců měla vysvětlovat některé paranormální jevy.

S Kahudou preferovaným termínem psychoenergetika se nikdy nesmířil Zdeněk Rejdák, od roku 1980 vedoucí Výzkumného pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii při VŠCHT, představitel druhého směru luštění paranormálních záhad. Ten se od roku 1967 snažil o zavedení názvu psychotronika namísto názvu parapsychologie, aby se u tohoto oboru vyhnul jeho dehonestaci. Roku 1973 pak na Mezinárodním kongresu definoval psychotroniku jako interdisciplinární vědní obor, který zkoumá jevy, jejichž existenci považuje za prokázanou, kdy hledá jejich vědecké vysvětlení ve shodě s dialektickým materialismem. A tak až do počátku 90. let 20. století byla psychotronika v Československu zpravidla označována za vědní disciplínu. Takzvaný psychotronický výzkum sice probíhal na několika pracovištích, nikdy však nebyl akademickou obcí zcela akceptován a po Sametové revoluci byla tato pracoviště zrušena.

Ale s tím, co ukazuje seriál To se vysvětlí, soudruzi!, nemělo žádné z psychotronických pracovišť nic společného, natož pak s estébáckým týmem, do tohoto seriálu nesmyslně zakomponovaným. K čemuž i filmová a televizní kritička Mirka Spáčilová v její recenzi podotýká, že „seriál se Státní bezpečností pracuje v nadsazené verzi v podstatě bezmocných truhlíků, která snad jen německé diváky nezarazí. Navíc, ač se tu vyšetřují vesměs vraždy, přetahují se o ně výhradně výzkumníci s estébáky; vzniká pak dojem, že jiná, natož kriminální policie vůbec neexistovala.“ A přitom v případě líčení fenoménů, kterými se u nás psychotronika zabývala, nemusí filmaři rezignovat na věrohodnost svého vyprávění, jak nám to ukázal film Šarlatán režisérky Agnieszky Hollandové s Ivanem Trojanem v hlavní roli, který bodoval nejen u českých diváků a filmových kritiků, ale i na nejprestižnějších světových festivalech, odkud si odnesl celou řadu ocenění.

I když ze seriálu To se vysvětlí, soudruzi! může divák nabýt mylného dojmu, že psychotronikům při jejich aktivitách sekundovala STB, ve skutečnosti se o jejich bádání v 80. letech zajímala Československá lidová armáda (ČSLA). Proto také ministr národní obrany armádní generál Milán Václavík dne 6. září 1985 dal náčelníkovi Generálního štábu generálplukovníkovi Miroslavu Blahníkovi za úkol shromáždit poznatky z oblasti psychotroniky, zejména o možnostech jejího využití v ČSLA, jak o tom hovoří dokumenty z Archivu bezpečnostních složek. O důležitosti daného úkolu svědčil fakt, že vojenská zpravodajská správa v této oblasti spolupracovala s Československou akademií věd (ČSAV), Slovenskou akademií věd (SAV) a požádala o spolupráci zpravodajské správy GŠ SSSR (HZS/SSSR) a GŠ NDR (ZS/NDR). Dne 24. října 1985 byla pak postoupena náčelníkovi generálního štábu informační zpráva, ve které náčelník Zpravodajské správy generálporučík Brož informuje o rozvoji psychotroniky v ČSLA.

Ve zprávě, mimo jiné, navrhl trvale sledovat využívání psychotroniky pro vojenské účely prostřednictvím Zpravodajské správy generálního štábu (ZSGŠ) a zřídit vědecko-výzkumné pracoviště v ČSLA, přičemž také bylo, ostatně jak jinak, navrženo před konečným rozhodnutím o zřízení pracoviště tuto otázku prokonzultovat s příslušnými orgány Sovětské armády. Ale pokud jsme u té historie, je třeba si zde připomenout fakt, že metapsychology studovaná jasnovidnost (clairvoyance), dnes označovaná za telegnozi (poznání na dálku), na začátku minulého století byla využívána při rozvědné činnosti nově vznikající Československé armády, jak tomu nasvědčují události, které se odehrávaly za Maďarsko-československé války (válka o Slovensko). Vojenská rozvědka roku 1919 procházela reorganizací a tak se zřejmě již nikdy nedozvíme, nakolik štábní kapitán v záloze JUDr. Vladimír Vaněk, který působil od března 1919 jako šéf vojenského zpravodajství vrchního velitelství vojsk na Slovensku, poznatky z vojenské aplikace telegnoze zužitkoval pro potřeby tehdy vznikající 2. kanceláře zpravodajského oddělení Hlavního štábu Československé armády.

Ale vraťme se ještě do roku 1985. Dne 31. října byla generálporučíkem Brožem schválena informační zpráva pro Ministerstvo národní obrany ČSSR, zmiňující například poznatky Zpravodajské správy generálního štábu o vědeckém výzkumu psychotroniky v některých kapitalistických zemích (USA, NSR a Francie) a o pravděpodobném zapojení senzibilů do vojenské problematiky, především při hledání osob a různé munice. Brožova zpráva dále hovořila o údajném zkoumání lidského biopole v USA a snaze amerických odborníků vyvinout technické prostředky, které by nahradily senzibilní osoby. A kdo nevěří, ať tam běží – tyto zprávy jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek v nezpracovaném fondu ZSGŠ, kde jsou některé dřívější tajné dokumenty k nahlédnutí.

Ovšem seriál To se vysvětlí, soudruzi! nemá diváky seznamovat s historickými fakty, má je pobavit. Což se mu jaksi nedaří, když mu s každým jeho dalším dílem klesá sledovanost. Jinak řečeno, je velká škoda, že autoři tohoto seriálu nedokázali zpracovat hojné podklady z historie tehdejšího tzv. psychotronického výzkumu v Československu a pod křídly filmařské fantazie je využít k něčemu smysluplnému. Ve skutečnosti v případě tohoto seriálu ČT namísto lechtivého paranormálna vyprodukovala poněkud nudný paskvil, na který jsme přispěli my všichni, co hradíme televizní poplatky.

Video: Upoutávka k seriálu To se vysvětlí, soudruzi!