Představte si, že byste v roli soudce měli vyřešit následující případ: V sobotu večer si vyjede muž s ženou na výlet a na závěr prožitého dne se večer společně ubytují v hotelu. Brzo ráno spolu pak skončí v posteli, kde se muž dožaduje pohlavního styku. Žena mu oznamuje, že o sex nemá zájem, on však proti její vůli do ní proniká. Není to žádné masivní násilí, proti kterému by se ona nedokázala bránit. Její odpor je tedy převážně pouze slovní. Po skončení této akce pak oba odpočívají v posteli a ještě na chvíli usnou. Během dopoledne pak následuje další pohlavní styk se stejným scénářem: on chce a ona ne. Ona mu to dává zřetelně najevo, avšak unavena nocí a pod vlivem předchozího útoku se teď po několika hodinách už sexuální aktivitě nebrání a pohlavní styk vydrží.

Tento případ se stal před deseti lety ve Švýcarsku. Žena podala trestní oznámení, ve kterém spolunocležníka obvinila ze znásilnění. Bylo to znásilnění, nebo ne? Švýcarští soudci v Lausanne v roce 2009 došli k závěru, že k žádnému znásilnění nedošlo. Ve zdůvodnění rozsudku argumentovali tím, že dotyčná se měla intenzivněji bránit a přinejmenším po prvním pohlavním styku společné lože opustit. Závěr soudního rozhodnutí pak konstatuje, že „ne každé chování, které vede k pohlavnímu styku, může být považováno za znásilnění, zejména pokud odpor oběti je rozumný a možný“.

Deset let staré soudní rozhodnutí napadají nyní po deseti letech dvě švýcarské právničky, Anna Coninxová, profesorka trestního práva a Nora Scheidiggerová, kriminální právnička. Chtěly by změnit chápání trestního práva ve smyslu, že pokud je pohlavní styk proveden proti vůli jiné osoby, jedná se vždy o znásilnění. Za znásilnění by tedy měl být považován i v případě pouhého verbálního odporu. Zkrátka pokud žena proti pohlavní aktivitě řekne zřetelné NE, je pak pohlavní styk znásilněním, i když se jinak tělesně styku nebrání.

Švýcarský list Neuer Zürcher Zeitung přinesl v minulých dnech zprávu, že obě jmenované právničky nyní usilují o změnu švýcarského trestního práva v tomto smyslu. Ještě tento měsíc o tom mají jednat příslušné orgány a v květnu by se měla vyjádřit Státní rada. Právničky předložily také petici organizovanou společností Amnesty International se 37 000 podpisy.

Někteří právníci s tím však nesouhlasí a vznášejí námitky. Například švýcarský profesor trestního práva Daniel Jositsch, curyšský státní rada, má obavy z tzv. „obrácení důkazního břemene“. Pokud oběť tvrdí, že říkala NE, u obžalovaného dochází k porušení presumpce neviny, stává se psychologicky automaticky vinným a musí soudu vysvětlit, proč si tohoto příkazu nevšiml nebo jej nerespektoval. Bez takového věrohodného vysvětlení je vlastně usvědčen. Porušením presumpce neviny tak dochází k ohrožení základního principu trestního práva. Coninxová a Scheidiggerová však tvrdí, že k takovým změnám trestního práva došlo už v několika evropských zemích, jako je například Švédsko, Německo a Spojené království. V těchto zemích je sex bez souhlasu považován vždy za znásilnění, a to i v případech, kdy oběť nebyla k sexu vyloženě donucena.

Ke stejnému výkladu trestního práva došli právníci i v USA. Tam je žena oprávněna ke změně právní kvalifikace i v průběhu soulože. I dobrovolně započatý pohlavní styk se může stát znásilněním ve chvíli, kdy žena rozhodne o jeho ukončení a muž tento její příkaz nerespektuje. Na některých amerických univerzitách platí preventivní souhlas partnerky nejen k pohlavnímu styku, ale ke všem jiným sexuálním aktivitám, například svléknutí oděvní součástky nebo dotyku na intimních místech těla. Pokud není předem tento souhlas vydán, považuje se tato aktivita za násilí. A jelikož může být ústní souhlas často zpochybněn, dochází v USA k některým případům vyžadování tohoto souhlasu formou písemného reversu.

Obávám se, že i v České republice můžeme v blízké budoucnosti očekávat snahy o zpřísnění trestního práva v tomto smyslu. Zatím u nás podle § 185 trestního zákona platí, že znásilněním je pouze případ, když pachatel „jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti“. Pohlavním stykem nemusí být pouze „klasická“ soulož, tedy genitální spojení, ale i se souloží srovnatelné aktivity, jako je např. styk anální nebo orální.

Jako soudní znalec zažívám v soudní síni občas problémy i s tímto zněním trestního práva, zejména v oblasti výkladu „stavu bezbrannosti“. Jeden problematicky kvalifikovaný soudce krajského soudu nedávno odsoudil obviněného, který údajně zneužil spánku oběti jako stavu bezbrannosti. Já jsem sice ve svém znaleckém posudku dokazoval, že všechny okolnosti svědčí o tom, že o stav bezbrannosti jednoznačně nešlo, ale odsouzení bylo pravomocně vyneseno. Naštěstí existuje odvolací řízení a tento nespravedlivý rozsudek zrušil až nadřízený vrchní soud. Obviněný byl zcela zproštěn viny a spravedlnost nakonec zvítězila. Bohužel ne všichni soudci jsou tak zodpovědní a kvalitní jako místopředseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Jan Sváček.

Obávám se však, že americký, švédský, německý a anglický výklad práva k nám v nejbližší době začne také pronikat. Ve Švýcarsku už to začalo. A pokud nadále hodláte pokračovat v sexuální aktivitě, pozvolna si začínejte připravovat znění písemných souhlasů a na noční stolek propisovačku.

Děkuji doc. MUDr. Ladislavu Hessovi, spoluautorovi naší knihy „Sex, drogy a násilí“ (Mladá fronta 2018) za pečlivé sledování švýcarského tisku