Konečně víme, že zákaz ve škole není diskriminací

Soudy rozhodují, zda je to či ono v souladu se zákonem. Tak také v úterý rozhodl odvolací soud o bagatelní, leč ostře sledované kauze, kterou bychom mohli stručně nazvat „Somálčin šátek“. Konečně.

To konečně se nevztahuje k praktické rovině. Ta se nemění. V září 2013 nastoupila na Střední zdravotnickou školu v Praze somálská muslimka Ayan Jamaal Ahmednuurová. Když zjistila, že tam nesmí nosit šátek, školu opustila. Narazila na pravidla školního řádu, který šátky zapovídá. Ale zrodila se otázka a také žaloba. Jde o diskriminaci náboženské víry?

Diskriminace je hybatelem pokrokového světa a jím pěstovaného kultu oběti. Témata, která patřila do ranku osobní záliby, názoru, vkusu či zvyklosti, se převádějí na rovinu diskriminace. Je pravidlo, jež se mi nelíbí (školní řád zakazující náboženské symboly), mou smůlou, nebo cílenou diskriminací mé osoby, skupiny? Tak zní otázka. Když „Somálčin šátek“ v lednu řešil soud první instance, vybruslil z toho: žaloba se nemůže domáhat antidiskriminačního zákona, neboť dívka formálně nebyla studentkou oné školy. To hlavní se veřejnost nedozvěděla, napsali jsme tehdy. To, zda zákaz šátku ve státní zdravotnické škole je diskriminací náboženské víry.

A tady se vracíme ke slovu konečně. Úterní verdikt soudce Jana Klášterky udělal v této věci konečně jasno. Na užívání šátku jako náboženského projevu na půdě školy právo není. Nepovolení výjimky ze školního řádu není diskriminací na základě náboženské víry. Konečně to máme černé na bílém. I když tím není řečeno, že případ „Somálčin šátek“ nebude pokračovat k nejvyšší české, potažmo evropské justici.

Ten proces ukázal leccos nepěkného, leč v rovině společnosti, ne práva. Přitáhl mnohé umanutce či šovinisty. V lednu zpívali v soudní síni hymnu, jako by byli u Vídně roku 1683. Teď se objevil na webu nechutný denunciační materiál s nápisem „Dobře si prohlédněte tuto tvář. Tak vypadá advokátka, která aktivně podporuje islamizaci.“ Ale po stránce práva je (zatím) jasno. Veřejné školy smí zakazovat šátky na své půdě a není to diskriminace. Školní řád má větší váhu než právo vyjadřovat svou náboženskou víru. Snad nejstručněji to shrnula jedna diskutérka na webu: „Buď je šátek viditelně nošeným náboženským symbolem – a pak do školy ze zákona nepatří. Nebo je občanským symbolem morálky – a pak podléhá školnímu řádu.“ Je snad někdo, kdo to nechápe?

LN, 21.9.2017