Příběh ze života, který by se v právním státě prostě neměl stát. Zloděj si zajel do pneuservisu, aby koupil a vyměnil dvě ojeté pneumatiky. Ujel bez placení. Poškozený vše nahlásil policii. Člověk by řekl „super“, teď to pojede jako po másle. Zejména, když pachatel byl poškozeným poznán a jeho jméno do protokolu uvedeno. Prostě jedna ze „známých firem“. Tak se podívejme, jak podobné případy, kterých jsou tisíce a mění se u nich jen předmět krádeže, probíhají v praxi.

1) Poškozený zavolal na policii a oznámil spáchání skutku. Přijela hlídka a na místě si nevyslechla za půl hodiny ztraceného času nic jiného, než to, co už operativní služba slyšela v telefonu. Poškozeného pak požádala, aby přijel na stanici sepsat protokol a přivezl s sebou doklady, prokazující vzniklou škodu.

2) Poškozený po své pracovní době na stanici skutečně přijel. Normálně by jel po práci za rodinou a trávil s ní zasloužený čas. Je to soukromník a má otevřeno sedm dní v týdnu, dvanáct hodin denně. Na stanici strávil hodinu a půl. Předložil doklady, ze kterých bylo patrno, že způsobená přímá škoda je ve výši 2,5 tis korun. Vyčíslil i škodu nepřímou, tedy ztracený čas a náklady spojené s dojezdem na policii a zpět. Vždyť bez té události by je neměl a považoval za oprávněné, aby mu je pachatel uhradil také. Policista se usmál a sdělil mu, že do protokolu to sice dát může, ale že oni to budou hodnotit stejně jen podle přímo na majetku způsobené výše škody. Předvolaný podezřelý si následně obálku z policie nevyzvedl. Musela si pro něj jednou v nočních hodinách dojet policejní hlídka. Na stanici skutek přiznal a vše bylo zaprotokolováno.

3) Policie za nějaký čas poškozenému sdělila, že s ohledem na výši škody předala věc přestupkové komisi magistrátu. Trestný čin se nestal a její práce končí.

4) Magistrát zahájil přestupkové řízení, ve kterém udělil přestupci pokutu ve výši 1.500,- Kč a vyměřil termín k zaplacení. Po marném uplynutí lhůty předal věc právnímu odboru a ten zajistil úhradu pokuty z přestupcem pobíraných dávek. Ty byly totiž jediným zdrojem příjmu, který přestupce již dlouhé roky měl.

5) Poškozený do tohoto okamžiku neviděl jedinou korunu. Nutno dodat, že tak to nakonec i zůstalo. Magistrát mu sdělil, že se svým nárokem proti přestupci se musí obrátit na soud. Zároveň mu sdělil, že s ohledem na „sociální tíseň“ přestupce není pravděpodobné, že by se nějakým způsobem dostal k té částce v dohledné době. Prý mají takové zkušenosti, že soud na základě zhodnocení situace přikáže strhávat z dávek klidně i jen 50,- Kč měsíčně, aby neohrozil sociální situaci (!) povinného. Ten má totiž zpravidla ženu, hodně dětí a špatné podmínky s ohledem na jeho zaručená lidská práva. Ať se prý také poškozený připraví na náklady spojené s podáním žaloby, ale také na to, že pachatelé už jsou tak chytří, že k případnému platebnímu rozkazu se odvolají, zahájí tím normální soudní řízení, ale tomu se už velmi účinně vyhýbají.

Jaký je výsledek takového postupu, který je podle sdělení jak policie, tak magistrátu, zcela „normálním“ a na denním pořádku?

a) Policie měla náklady s přijetím a zpracováním oznámení. Další náklady měla s eskortací pachatele, který se vyhýbal úkonům v trestním řízení. Náklady uhradil stát, tedy daňoví poplatníci.

b) Magistrát měl náklady s přijetím a zpracováním oznámení od policie, stejně tak s následným přestupkovým řízením. Magistrát, jako jediný, nařídil výši pokuty přestupci a také si ji velmi rychle a účinně vybral. Otázkou zůstává, zda vyměřená pokuta alespoň pokryla tyto náklady. Pokud ne, zaplatili je daňoví poplatníci.

c) Poškozený přišel o iluze, čas i peníze a další už vynakládat nechce. Nemá jistotu úspěchu a nechce prohlubovat své znechucení. Zároveň odešel z této kauzy de facto jako jediný poražený.

d) A přestupce? Ten bere dál dávky a pokračuje všem známou cestou „známé firmy z Chánova“ při podobných kouscích, neboť řada poškozených už takové věci ani nehlásí. Taková je úroveň vymáhání práva v České republice.

Jak z toho ven? Jeden návrh na řešení bych tu měl, abych jen nepopisoval příběh podle skutečné události. Třeba si ho osvojí některý ze zákonodárců v parlamentu, kterým ho posílám také: Magistrát má zjevně nástroje k tomu, aby udělenou pokutu za spáchaný přestupek, jehož důsledkem byla i způsobená a prokázaná škoda poškozenému, velmi efektivně ve svůj prospěch vymohl. Stačí udělat jediný krok vpřed ke spokojenosti všech: K pokutě připočítat i škodu způsobenou poškozenému a po jejím stažení ji poslat jemu na účet. Vždyť je to občan, kterému má magistrát sloužit a je živ i z jeho daní. (Pozn.: A to už vůbec nemluvím o takové samozřejmosti, že náklady policie by měl pachatel uhradit podle mě také.) Takovému postupu bychom už mohli říkat služba a pomoc. Zatím je totiž stávající postup pro spořádané a okradené občany v roli poškozených doslova potupný.

Některé věci jsou prostě opravdu jednoduché. Chce to jen chtít s problémem něco dělat a ne vymýšlet stále složitější postupy a zahalovat je do hávu "lidských práv" pro ty, kdo nerespektují pravidla hry. A ještě jedna věc by lidem v této souvislosti pomohla. Když se na tvorbě legislativy trestající zločin nebudou podílet lidé, kteří se i po dvaceti letech domnívají, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. V případě postupů proti těm, co nedoržují pravdila hry, to prostě opravdu neplatí. Za určitých okolností by snad bylo ideální, aby se na tvorbě trestněprávní legislativy podíleli tací, křeří už byli v životě podvedeni, okradeni, nebo kterým někdo zbil, znásilnil, nebo zavraždil někoho z rodiny či přátel. Mám totiž pocit, že kdo si tím neprošel, stále stojí více na straně těch, kteří na skutečná práva ostatních jednoduše kašlou.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora