Skupování drobných pohledávek už nebude výnosným obchodem

V textu uveřejněném na serveru novinky.cz 5. 1. 2012 Někdo má byznys z drahých dálnic, my z nezaplacených složenek, hájí se advokát vyjádřil se tajemník České advokátní komory JUDr. Ladislav Krym k problematice související s vymáháním desetikorunových až stokorunových pohledávek. Vymáhání starých nezaplacených bagatelních pohledávek, často i promlčených, se stalo určitým druhem byznysu. Podrážděná reakce funkcionáře advokátní komory byla odpovědí na dříve uveřejněné stanovisko některých soudců, kteří dali najevo své pohoršení nad kupčením s nezaplacenými složenkami a cíleným ožebračováním občanů. "To, že si překupníci udělali z nakoupených pohledávek byznys, je normální stejně tak, jako jiní si udělali byznys ze stovek kilometrů nejdražších dálnic v Evropě, z těžby uhlí, výroby energií z obnovitelných zdrojů, dodávek vody, likvidace odpadu – takový už nynější svět je," uvedl ve svém dopise tajemník ČAK. Podle něj není nic neetického na byznysu spočívajícím v hromadném nakupování desetikorunových a stokorunových pohledávek a následném vymáhání soudních nákladů (především za právní zastoupení) za každou takovou pohledávku ve výši několika tisíc korun.

Přístup české justice ale praktikám inkasních společností, jejichž podnikání je založeno na skupování a vymáhání drobných pohledávek, přestává jít na ruku. Změna přístupu se odvozuje od stanoviska Ústavního soudu, který se již dříve vyslovil v tom smyslu, že ne každý náklad na právní zastoupení je účelně vynaloženým nákladem. Tím se při svém rozhodování řídil ostravský soudce Jiří Šopek, který dne 6. ledna 2012 rozhodoval o prvních dvou žalobách, podaných na základě hromadně skoupených pohledávek dopravního podniku. Soud přiznal pouze pokutu vyměřenou za černou jízdu, úroky z prodlení a na nákladech řízení pouze 300 Kč. Zamítl tak požadavek žalob na náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem takřka 8 000 Kč. Jestliže si vymahačská firma koupí tisíce takových drobných pohledávek, podá žaloby na dostupných formulářích, v nichž se vyplní jen základní údaje a na tuto práci si objedná služby advokáta, nepostupuje účelně. Jedná se tudíž o neúčelně vynaložené náklady za právní zastoupení a tyto nelze přiznat. Na vypisování kolonek několika údaji v jednoduchých formulářích vymahačská firma advokátní právní služby nepotřebuje. Některé vymahačské firmy dokonce nakupovaly staré nezaplacené pohledávky za ceny, které výši pohledávek přesahovaly, a tak dávaly najevo, že chtějí vydělávat na nákladech řízení, které dle právního předpisu přizná v každém jednotlivém případě soud. Původní věřitel tak prodejem pohledávek inkasoval na nezaplacených pohledávkách víc, než byl jejich objem, a ten, kdo je koupil, vydělával na nákladech řízení. A to je to, co se soudům zajídalo, když dávaly najevo, že nechtějí být tím, kdo někomu svou činností generuje zisk, nota bene rozhodováním o bagatelních věcech.

Jednou věcí je tak platný právní předpis, podle něhož lze náklady za právní zastoupení advokátem účtovat i v případech, kdy jsou vymáhány desetikorunové a stokorunové pohledávky. Neexistuje rovněž žádné omezení práva na právní zastoupení a i inkasní společnost, která se ujala vymáhání starých nezaplacených složenek, se může nechat právně zastupovat. Nejde o žádnou "zlodějnu", nýbrž o postup podle platných právních norem, a proto ono srovnání s byznysem z drahých dálnic nebylo příliš šťastné. Vymáhání je tak plně v souladu s právem a zásadou, že dluhy se mají platit. Korekce Ústavním soudem znamená vnesení principu přiměřenosti a slušnosti. Zákon prostě nepočítal s tím, že by někdo hromadně uplatnil tisíce drobných pohledávek jednoho věřitele. Ostatně tomu nevěřili ani mnozí dlužníci, spoléhajíce na dosud známý fakt, že věřitelé se po čase unaví a vymáháním prkotin se nebudou zatěžovat. Omyl – ono se to dalo prodat a udělat tak obchod nejen ze získání dlužných částech s patřičnými úroky, ale i z mnohonásobně vyšších nákladů řízení. Pokud jde o dlužné částky a úroky z prodlení, je to jistě v pořádku. Ale mnohonásobně vyšší náklady řízení? Někteří považují nepřiznání nákladů advokátního zastoupení za nadržování dlužníkům, za signál, že se nic nezměnilo a tak, jak tomu bylo dřív, si netřeba s pokutami za černou jízdu a různými nedoplatky lámat hlavu. Tak tomu ale rozhodně není. Je to především signál věřitelům, aby své byť drobné pohledávky nenechávali vyhnívat, naučili se využívat předepsané formuláře, jejichž vyplnění a odeslání soudu nevyžaduje žádnou zvláštní odbornost, a nespoléhali na jejich pozdější snadný odprodej. Nejspíše už o ně takový zájem nebude.