Již staří Římané věděli, že se lůze musí dostat „chleba a her (panem et circenses)“, aby se nebouřila. Žijeme v humánnější a kulturnější době, proto v rámci všeobecného vzestupu úrovně lůzu nahradili voliči. Zatímco nám naši vládci berou chléb zvyšováním daní, snižováním sociálních dávek a „škrty“ na úkor sociálně slabších vrstev obyvatelstva, stejně jako jejich římští předchůdci odvádějí pozornost od svého počínání různými legráckami. Nemusejí kvůli tomu ani stavět kolosea, neboť média to stihnou daleko účinněji. Jsou ušlechtilí, proto neházejí křesťany lvům. Nahradily je různé jiné oběti, vystavované veřejné skandalizaci a zesměšňování. Mezi nimi jsou zvlášť oblíbení „véčkaři“. Lvy nahradila novinářská šmíra.

V obstarávání zábavy pro nejširší vrstvy se zvlášť osvědčila její symbioza s policií. Úniky z trestních spisů jsou chronickou chorobou policie. Její vyléčení slibovali všichni ministři vnitra a policejní prezidenti, kteří se od r. 1989 vystřídali v úřadech, ale výsledek nikde žádný. Zákon o svobodném přístupu k informacím výslovně zakazuje poskytování informací z trestního řízení s výjimkou rozsudků, ale poptávce skandalistů, žijících z přežvykování špíny, mravně pokleslí jedinci mezi policisty nedokáží vzdorovat: vždy se najde někdo, kdo všelijakým rádobyinvestigativcům dodá surovinu pro jejich špinavé řemeslo. Ani policisté, ani novináři nectí presumpci neviny a nad etickými mezemi své profese nepřemýšlejí.

A tak zatímco se nad republikou vznáší hrozba zaplacení deseti miliard korun s příslušenstvím firmě Diag Human jako cena zaplacená v podstatě za několik neuvážených slov, národ jásá, neb z jiných neuvážených slov se dověděl, že policie je připravena obvinit poslance Víta Bártu za poskytnutí úplatků příslušníkům vnitrostranické páté kolony. Samozřejmě u toho nechybí Sabina Slonková, pověstná svou schopností vymámit z policistů snad i to, co sami netuší.

Z gramatického výkladu textu, uveřejněného serverem Aktuálně.cz vyplývá, že jde o informaci obsahově nicotnou, bez které by se veřejnost klidně obešla. Dovídáme se z ní, že policie je připravena obvinit Víta Bártu, což ve skutečnosti znamená, že trestní řízení teprve přejde z počáteční fáze tzv. prověřování do fáze trestního stíhání. Nic významného se zatím neděje. Usuzovat z toho na další vývoj případu v žádném případě nelze. Ani tvrzení, že „detektivové se kloní k verzi odpadlíků VV, že statisíce v obálce byly skutečně úplatkem“, není ničím jiným než úvahami neodpovědných jedinců chabého rozumu, které nemají žádné významné právní účinky.

Úroveň právní vzdělanosti policistů v posledních letech výrazně vzrostla. Leckterý vyšetřovatel při posuzování složitých právních otázek sáhne po Beckových komentovaných vydáních zákonů. Přesto posláním policie zůstává shromažďování důkazů, nikoli veřejné podávání právního výkladu složitých kauz. K tomu jsou určeny soudy, které jsou nositeli vyšší odborné kvalifikace a utvářejí své názory v kontradiktorním řízení, jež umožňuje posoudit věci objektivněji než jednostranná činnost policie ve fázi prověřování podezření.

Na zprávě o přípravě stíhání Víta Bárty je nejvýznamnější skutečnost, že ji vyzradily „dva na sobě nezávislé zdroje detailně obeznámené s případem“, které také předjímají právní kvalifikaci připravovaného sdělení o zahájení trestního stíhání (dř. sdělení obvinění). Přeloženo do „lidštiny“: informace poskytli dva policisté, kteří bezohledně porušili zákon. A policisté, jednající v rozporu se zákonem, jsou jeden z úkazů, které opravňují český stát, aby usiloval o změnu názvu na Absurdistán.

Nicméně v jednom směru je zpráva radostným poselstvím: ačkoli v čele policie stojí policejní prezident jmenovaný Radkem Johnem, vyšetřování proti Vítu Bártovi pokračuje, navíc předběžně se závěry pro něj nepříznivými.

Zatímco ve vztahu k Vítu Bártovi zákaz uvolňování informací z trestního spisu neplatí, v jiném případě se dodržuje tak přísně, až to působí dojmem, že slouží k zastírání přinejmenším nepořádku na jednom z významných soudů, ale možná i nadržování prominentnímu odsouzenému, a to ve vzácné shodě soudci, úředníky ministerstva a samotným ministrem. Na Víta Bártu se má zatím vztahovat presumpce neviny. V tom druhém případě to neplatí, protože jde o člověka již odsouzeného, a to před hezkou řádkou let, nicméně žijícího stále na svobodě. Postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím se nelze domoci zprávy, jaké a zda vůbec nějaké kroky soud během let podnikl, aby došlo k výkonu trestu. Soud vysvětlení nepodal, protože si myslel, že mu to umožňuje dogmaticky interpretovaná výjimka v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Ministerstvo ve stížnostním řízení potvrdilo správnost jeho stanoviska. Ale ani samo ministerstvo se nevyjádřilo k otázce, co v této věci udělalo samo. Stížnost proti rozhodnutí ministerských úředníků pak potvrdil osobně ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Nejvyšší správní soud a po něm příslušný krajský soud měly ale na věc jiný názor a ministerské rozhodnutí zrušily. Výsledek: nové rozhodutí příslušného soudu, opět odmítající vydání informace, tentokrát s poněkud pozměněným odůvodněním. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž již není řádný opravný prostředek možný, byl vyhlášen v r. 2005. Spor o vydání informace začal v r. 2007 a po tříletém soudním sporu, prohraném ministerstvem, se vrátil tam, kde byl na začátku. Ve věci samé se za tu dobu nic nezměnilo, jen ministr odešel a opět přišel.

Působí to dojmem záměru, sloužícího k dosažení promlčení výkonu trestu. O takovou výhodu by jistě stály tisíce odsouzených, ale má na ni právo jen jeden, jen jeden, jen jeden… Aspoň víme, jak to je v Absurdistánu za vlády premiéra Petra Nečase a za řízení ministerstva spravedlnosti Jiřím Pospíšilem s dodržováním zákonnosti, bojem proti korupci a s rovností občanů před zákonem. Zdá se, že poměry v justici se proti poměrům za Topolánkovy vlády moc nezměnily: také tehdy měl právo na zvláštní postup státního zastupitelství jen jeden, jen jeden, jen jeden…ale u obou případů byl stejný ministr. Teď je dokonce hůře: protežovaný jedinec byl na rozdíl od Jiřího Čunka řádně odsouzený.