Jsou to místa, kterými chodili čeští králové, procházely jimi postavičky pana Nerudy, jako študáci jsme se tam stavovali na pivo. Časy se mění a na chmelově hořkosladký nápoj si raději zajdeme někam jinam; protestují peněženky. Jenomže…

Jenomže horší je, že si v Nerudově ulici a na Hradčanech připadám jako někde, kde nejsem vítaný, kde vlastně nemám co dělat. Kdyby obchodníci a řemeslníci toužili po mých penězích, nepsali by přece na vývěsní štíty a poutače nabídku ve všemožných jazycích, jen ne v tom mém rodném.

Procházet se tudy Jan Neruda, asi by mu bylo trochu smutno, toužil by po starých dobrých časech. Myslím, že by sedl k psacímu stolu a začal psát druhý díl Malostranských povídek. Patrně již ne v tom známém milém a lidském tónu.

Texty k fotkám:

1) Blbneme 1
Starému koloniálu stačí přidat svítící ceduli market a pár dalších anglických nápisů. Z hokynáře v Nerudovce je, jako mávnutím kouzelného proutku, pan podnikatel. Alespoň v jeho očích. V mých je čímsi docela jiným...

2) Blbneme 2
Hospoda U ševce Matouše je asi lepší podnik. Soudím tak z toho, že místo cmundy nebo bůčku nabízí ponmes frites nebo apple pie. Inu, velký svět je velký svět...

3) Blbneme 3
Upoutávka nedalekého hotelu na fasádě starého kostel. To je kapitola sama pro sebe, potvrzující, že v téhle zemi je opravdu možné všechno. Docela rád bych se seznámil s památkářem, který btuto nádhernou věc povolil...