„Bez spojení není velení“ je úsloví, které dobře pamatují ti, kdo prošli základní vojenskou službou. To bylo hlavním důvodem budování pošt – přenos informací pro vladaře, stát, armádu, silné ekonomické subjekty. To, že postupně mohli poštou posílat dopisy či peníze i běžní občané, se vyvinulo až posléze.

Doba se změnila, (téměř) každý má doma počítač, nebo mobil, který ho nahrazuje. Místo dopisů bleskově putují e-maily, dokonce už i právně platnou smlouvu lze uzavřít mailem, o datové schránce ani nemluvě. Peníze se dnes posílají poštou naprosto výjimečně. A samy balíky z e-shopů poště - v konkurenci soukromých kurýrních služeb - nedokáží nahradit výpadky příjmů.

A tak pošta prodává loterijní losy, hračky, nutí listonoše takové věci lidem nabízet. A přesto je ve ztrátě.

Přichází řešení od „zeleného stolu“ – zavřít 300 poboček. Proč zrovna 300 a ne 266 nebo 331? Úředník řeší věci prostě. A nechá si to posvětit vládou – a ta dává od detailů ruce pryč. Úředník neřeší, že mnozí pracovnicí pošty budou převedení z uzavíraných pošt na ty zbylé (k 12.4.2023 už 40 % zamýšlených pracovníků nebude z České pošty propuštěno, ale přemístěno jinam- tedy za ně Pošta neušetří...). Úředník neřeší, že lidé budou čekat na poště déle. Neřeší parkovací možnosti. Neřeší to, že malé obce o svoje pošty – spíše asi málo využívané – nepřijdou, zato velká města ano.

Výsledek: nespokojenost, řeší to televize, řeší to vláda, starostové, kdekdo...

Řešení je přitom tak jednoduché:

1. „Bez měření – zpětné vazby – nelze řídit“. Každá poštovní služba ať má svoji cenu. Přijetí doporučeného dopisu, doprava dopisů na třídírnu, třídění dopisů , roznos listonošem, vyzvednutí dopisu na poště při nepřítomnosti doma... Vše, včetně zakázek od státu, (které stát údajně neplatí adekvátně), ať má svoji rozpoložkovanou detailní cenu.

Každá pobočka pošty bude mít jasno, zda a kde vydělává, nebo ne. A celá Česká pošta obdobně.

Pak bude moci celá Česká pošta a každá pobočka najít to nejefektivnější šetření (např. roznos dopisů jen ob den), nebo vybírat způsoby navýšení příjmů (které služby rozvíjet).

1. Poštovní úřad v městě/městysu/vesnici je zajisté službou občanům. Bude-li ztrátový, ať mají obce možnost ho dotovat. Obdobně, jako kraje dotují pro občany železniční a autobusovou veřejnou dopravu. Obdobně, jako některé dotují ordinace lékařů. Tak, jak některá města dotují pro občany nemocnice, jejichž jsou zřizovateli.

Obce mají na účtech 18 miliard korun a ministr financí je vyzývá, aby je použily.

Bude-li fungovat bod 1 a 2, bude vše trvale a dlouhodobě monitorované finančními toky. Případná redukce poštovních služeb bude podložená a ve shodě s obcemi – nikoliv jednorázové na povel shora. V neposlední řadě sejme ze státu fakt, že on je ten zlý, kdo občanům zavírá pošty.

Byrokrati jistě vznesou námitku, že to nelze, věc spěchá, pošta prodělává. Ale základní stanovení cen pro bod 1 je záležitost maximálně týdne. Časem se může doladit. Počítání příjmů je věc software na úrovni běžného účetního systému. Za měsíc vše může fungovat, a za další měsíc budou první výsledky, podle nichž se lze řídit.

Kdo chce, hledá řešení, kdo nechce, hledá problém (neboli proč to nejde). Tak jak to dopadne?