Před týdnem jsem si na Neviditelném psu se zájmem přečetl článek pana Lea Pavláta Ateistům s láskou. Ačkoliv pan Pavlát velice sympaticky začíná odsudkem příchylnosti pana Bělohradského k myšlenkám komunismu, většina jeho článku je věnována kritice ateistů. Ti jsou v jeho pojetí zapřísáhlí, často militantní, domýšliví lidé (ve smyslu přesvědčení o své jedinečné pravdě), kteří se věřícím s radostí pošklebují, atd.

Sám jsem ateistou, na rozdíl od pana Bělohradského jsem pravicově a liberálně smýšlející, pohled pana Pavláta samozřejmě naprosto nesdílím, a považuji tedy za vhodné aby zde zazněl i názor druhé strany (ateistické).

V naší společnosti panuje zvláštní klima jakési přehnané ohleduplnosti k náboženské víře. Nikoho by ani nenapadlo, aby považoval za špatné, když někdo kritizuje např. politické názory někoho jiného (a vyjadřuje politický názor svůj vlastní). Nikdo nepovažuje za špatné, když na veřejnosti prezentují svoje názory zastánci globálního oteplování a jeho popírači, a mnohdy velmi ostře na sebe kvůli nim útočí (viz. např. konflikt Bursík-Klaus). Nikdo se nepozastavuje nad faktem, že zastánci jaderné energetiky považují za nutné veřejně prezentovat svoje argumenty, a profilovat se tak proti jejím zeleným odpůrcům. V IT se nikdo nepozastavuje nad vášnivými výměnami názorů mezi zástánci platformy MS Windows a Linuxu, atd.

Naproti tomu je považováno za víceméně neslušné veřejně polemizovat s nábožensky založenými lidmi o jejich víře (obvykle se o tom mluví jako o "braní jim jejich víry") a vyjadřovat svoje názory na toto téma. Všimněme si, že to je vnímáno jako netaktní jen jednostranně: když ateista argumentuje proti opodstatněnosti víry někoho věřícího. Opačně, když např. pan Pavlát kritizuje ateisty, to již negativně vnímáno není.

Ptám se, proč tomu tak je?

Vysvětlení neznám, a se vší pokorou bych si dovolil tyto dle mého názoru dosti iracionální předsudky nerespektovat. Náboženská víra je světonázor jako každý jiný a není to žádná nedotknutelná posvátná kráva. Nevidím vůbec nic špatného ani neslušného na tom argumentovat a obhajovat si svůj světonázor, vyslovovat soudy a poukazovat na nesrovnalosti ve světonázorech jiných.

Dovoluji si pana Pavláta upozornit, že on možná je odborníkem na své náboženství, na judaismus, stejně jako papež bude pravděpodobně odborníkem na křesťanství, avšak ani jeden ani druhý nejsou žádnými odborníky "na Boha"! Co se týká znalostí o skutečném Bohu, jsme všichni úplně stejnými "odborníky". Pan Pavlát, kardinál Vlk, já, i babička z Horní Dolní.

Pan Pavlát píše, že ho vždycky překvapí, když ateisté "příkře praví" o Bohu, posmrtném životě, omezenosti lidské existence narozením a smrtí, přičemž o těchto věcech nic neví. Skoro by z toho mohlo vyplývat, že on, pan Pavlát o těchto spirituálních věcech na rozdíl od ateistů něco ví ... a zde bych se ho dovolil zeptat, jestli naopak on není tak trochu domýšlivý?

Chtěl bych poprosit naše křesťanské a židovské přátele, aby se nadále věnovali rozvíjení svého náboženského pohledu na svět a svým pokusům o kontakt s Bohem, a nepsali hned podrážděné a uražené články, když někdo jejich nadšení v tuto činnost nesdílí a nedejbože se odváží prezentovat svůj názor veřejně. Je jejich plným právem vyslovovat se k naší nevíře, a je naším plným právem vyslovovat se k jejich víře. Ani z jedné strany to není ani urážka, ani neslušnost, ani netaktnost.