Pátek 19. července 2024, svátek má Čeněk
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

VÝLET: Mladík v Muzeu

diskuse (3)

Zajímalo by mě, jak se zvýšila návštěvnost Národního muzea díky tomu, že je teď z kopule pěkná vyhlídka. Asi dost. Táhlo mě to na tu vyhlídku a navrhl jsem synovi, že se tam spolu podíváme. Souhlasil. Do té chvíle se na vyhlídku nevyšplhal.

Základy Národního muzea položili svými sbírkami roku 1818 hrabě Šternberk, hrabě František Josef z Klebelsbergu, hrabě Kolovrat a hrabě František z Hartigu - a to se ještě chodilo Šternberským palácem; budova nahoře na Václaváku nestála.

Po sestupu z její špičky jsme procházeli expozice, ačkoli dosti fofrem, a doufám, že to tak udělá většina lidí toužících jinak hlavně vidět okolí ze střechy. A nakonec jsme slezli úplně dolů, což bylo dobrodružství, a prošli tunelem, ve kterém to strašidelně hučí a rachotí. Prošli jsme až do sousední budovy někdejšího Federálního shromáždění, která je posledních 15 let součástí Národního muzea, přičemž tunel je hotový už pět let.

„Tak tady bylo Federální shromáždění,“ povídám a synovi je pětadvacet a věru nevypadal, že by tu informaci vyhodnotil jako důležitou. Prostě ale nějak věděl, že odsud po převratu vysílala Svobodná Evropa, a zastavili jsme se v restauraci a on se vrátil Na Moráň, kde bydlí.

Tu výpravu jsem, přiznám, prožil jako něco fascinujícího. Lehce euforicky jsem vykládal historky u vycpaných tvorů a pod kostrou velryby a nostalgicky vzpomínal, jak mě a sestru rodiče do prostor Muzea vzali kolem roku 1974. Vnímali to právem jako něco velebného, a přece věc řešili šalamounky: nechali nás komusi, kdo hlídal expozice, a řekli, aby na mě a Evu malinko dohlédl. Kam se pak spolu odebrali, vůbec netuším, ale ani mě to nikdy nezajímalo. Do Muzea jsem se moc těšil a už jsem s rodiči předtím jednu prohlídku absolvoval - a nově budu mít víc času.

Už nevím jak mou mladší sestru, ale mě to tam tehdy nadchlo. Víc mě, pravda, bavily přírodniny, ale považoval jsem - jako systematik - za jistou povinnost nejprve prohlédnout historické expozice o pravěku a podobně. A dokonce jsem je prohlížel zevrubně. Dítě si vždycky myslí, že má moře času a že vstřebá celý svět!

Měl jsem naivní pocit, že je tak trochu povinností spočinout okem na takřka každém exponátu, i tom nejdrobnějším, a přeletět očima popisku. Číst. Takže jsme tam nelítali a nakonec ke mně přišla ta paní, která nás z dáli asi hlídala, a řekla, že se u dítěte málokdy setkala s podobným zájmem a měl bych prý zajít za profesorem XY (jméno jsem zapomněl), že mi řekne ještě víc, než tu nacházím. Nešel jsem tam - a bohužel se ve mně mýlila. Dějiny pazourků mě nebraly a hurá, hnal jsem se - konečně – k velrybě. Jako všichni prcci. Vyprávěl jsem o tom všem nyní synovi a ten se nad tím dávným ohromením pozastavil. Jak se dalo čekat, vykládal hned i něco o dnešní internetové době a googlení a virtuální prohlídce kteréhosi muzea v New Yorku a… Ale probírali jsme spolu naštěstí také nemuzejní věci (a docela se chvílemi nasmáli), takže to určitě nebyl zbytečný výlet.

Ale je jistý rozdíl mezi návštěvou Národního tenkrát a dnes a některé dítě tam nedostanete ani vidlemi; takže ta finta (a je to finta) s výhledem ze střechy nebyla od věci. Jistě, zacálovalo se za rekonstrukci Muzea dost, jenže tady litovat nelze. Ani konce Federálního shromáždění vedle ostatně nelituji a syn, ten už existuje na trochu jiné planetě. Mé zkušenosti se mu nedají předávat, a tak je vážně lepší přihazovat příhody anebo vzpomínky. No, ale člověk by si rád přisvojit nějaké zásluhy na vnitřním světě své ratolesti, a tak synovi povídám. „Vlastně teďka žijete s tou tvou holkou u trasy té naší výpravy tenkrát. Pamatuješ?“

Přikývl. Bylo to jednou v létě. Pokud si vzpomínám, vytáhl jsem syna nejprve na Vyšehrad. Potom do Podskalí. Ukázal jsem mu mj. tamní domy Ludvíka Součka a Jaroslava Foglara a pokračovali jsme nahoru na Karlovo náměstí, kde jsme spíš bezděky vešli do Faustova domu. V průjezdu náhodou stál takový černý pán a bez ptaní a zadarmo začal vykládat o tamní historii. Úvodní otázka přitom zněla: „Víte vůbec, kde jste?“

Hm, já to věděl. Syn se to dověděl. Bydlí teď kousek od toho místa a řekl, že je to naprostá náhoda. Samozřejmě tomu nevěřím a taky proto náležím do Muzea.

Aston Ondřej Neff
19. 7. 2024

Von der Leyen je ztělesnění všeho, co je příčinou dramatického úpadku… všeho, na co sáhla. Zničila...

Michael Pánek
19. 7. 2024

Zástupci opozice navrhli, aby slovenský parlament přijal usnesení odsuzující raketový útok na...

Lubomír Stejskal
19. 7. 2024

Ono je to totiž s dnešním Tureckem, potažmo s Erdoganem, podstatně složitější. Jistěže každý...

Martin Mařák
19. 7. 2024

Ani bych se nedivil, kdyby prezident Macron nakonec pověřil sestavením vlády nějakého relativně...

Vratislav Hlubuček
19. 7. 2024

Se znepokojením pozoruji rozvírání Overtonova okna v Ukrajinském konfliktu. Podpora napadené...

Aston Ondřej Neff
16. 7. 2024

Je až pozoruhodné, jak malou pozornost vyvolalo v našich médiích oznámení Roberta Fica z minulého...

Aston Ondřej Neff
18. 7. 2024

Premiér Fiala oznámil že Korejci tam dostaví dva bloky a vláda s nimi vyjedná opci na dva další...

Marian Kechlibar
16. 7. 2024

Ve špionážní klasice Fredericka Forsytha Šakal se nachází scéna, která musela až do včerejška na...

Aston Ondřej Neff
17. 7. 2024

Nedávná změna vzezření Psa se chystala delší dobu. Do zákulisí nevidím, jen mohu usuzovat, že s...

Aston Ondřej Neff
19. 7. 2024

Von der Leyen je ztělesnění všeho, co je příčinou dramatického úpadku… všeho, na co sáhla. Zničila...

Lidovky.cz, ČTK
19. 7. 2024

Petr Rada bude moci být na lavičce Dukly Praha v sobotním utkání úvodního kola prvoligové sezony...

ČTK, Lidovky.cz
19. 7. 2024

Na luxusním bulváru Champs-Élysées v Paříži byl ve čtvrtek při útoku nožem zraněn policista....

Stanislav Kučera
19. 7. 2024

Jde o ohromující čísla. 16 milionů fandů na místě, čtyři miliardy diváků u televize. Slavnostnímu...

Jindřich Göth
19. 7. 2024

V 94 letech zemřel americký komediální herec Bob Newhart. Českým divákům byl známý především jako...

Lidovky.cz, ČTK
19. 7. 2024

Jeden člověk přišel o život a čtyři další utrpěli zranění v noci na dnešek při silné explozi v...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz