Soudě podle článku Jana Herzmanna, uveřejněného ve včerejším Neviditelném psu (Křivé zrcadlo?, 25.4.), se může zdát, že nervozita, která před volbami zasahuje naše politiky, prosakuje i mezi ostřílené výzkumníky, kteří se zabývají veřejným míněním.

Sám chápu výzkum veřejného mínění především jako nástroj, který umožňuje lidem lépe porozumět dění kolem nich a orientovat se ve spleti společenského dění. Výzkum veřejného mínění může také sloužit potřebám institucí, aby lépe porozuměly tomu, co si lidé o nich myslí, jak rozumějí návrhům a činnosti těchto institucí, jak lépe a srozumitelněji vysvětlit lidem své plány a záměry.
Takovouto institucí pochopitelně mohou být i politické strany. Je ale nutné, aby tyto dva typy výzkumů (veřejný a strategický) zůstaly odděleny, a to nejen proto, že se zaměřují na odlišné věci, ale také proto, aby se předešlo obvinění z tendenčnosti, podjatosti či snad snahy manipulovat.

Potud s úhlem pohledu kolegy Herzmanna souhlasím. Zdůrazňuji, že STEM má stranické preference ve svém vlastním výzkumném programu, který si sám financuje a na který žádné instituce ani jedinci mimo STEM nepřispívají. STEM také nepublikuje data strategických politických výzkumů. Pokud se tak výjimečně stane, je vždy uveden odkaz, kdo byl zadavatelem výzkumu. Stanovisko, že informace pořízené za peníze politických stran musí být ze své podstaty „podezřelé“, vypovídají spíše o svérázném pohledu autora. Ve skutečnosti i politická data musejí být zjištěna na základě celosvětově uznávaných a ověřených metodických postupů. Interpretace těchto dat je pak otázkou profesionální cti agentury.

S Janem Herzmannem ale nesouhlasím ani v mnoha dalších ohledech. Především za sporné beru stanovisko, že solidní výzkumná firma nemůže poskytnout věrohodné podklady různým politickým subjektům. Cožpak si pan Herzmann představuje, že politické strany by si měly rozparcelovat výzkumné firmy a každá z nich by pak měla tu namodralý, tu narůžovělý či nazelenalý profil? Cožpak skutečně všichni už podléháme stihomamu, že vše kolem nás je manipulace a že nelze věci dělat poctivě a nestranně?

Výzkumná firma, pokud pracuje pro politickou stranu, poskytuje většinou data a jejich interpretaci. Strategická doporučení bývají výsledkem práce konzultantských firem či stranických odborných týmů, u nichž je loajalita určité straně základní vstupní podmínkou. Nevím, jak jiné agentury, ale STEM tuto konzultantskou roli nehraje a hrát nebude.

Být nestranný a nezávislý je pochopitelně obtížná věc. Určitou cestou k tomu je zachovávat náležitou zdrženlivost vůči politickým svodům a být tak přijatelným (a někdy také obtížným) dodavatelem politických analýz pro různé části politického spektra.
Nejsem ani zvlášť nakloněn představě, že se jakousi dohodnutou kompromisní konvencí dá dosáhnout toho, aby média ve snaze o atraktivitu nezacházela s informacemi svérázně a třeba i svévolně. Určitě nelze vedle sebe klást volební prognózu, která předjímá výsledek voleb, a stranické preference, které jsou momentálním snímkem politických nálad.

Neobvyklý a dlužno říci výjimečný rozdíl ve výsledcích stranických preferencí podle různých agentur, tak jako nedávno v případě KDU-ČSL, se tak jen umocní. To, co by mělo být předmětem zamyšlení výzkumníků a politiků, se přes vyhrocené mediální a politické interpretace stane vlastně aférou, která ožije svým samostatným životem.

Je známým faktem, že frustrace plodí agresi. Politikové obvykle neumějí přijímat varovné kritické hlasy. Je to škoda, protože nejlépe se poučí zejména z problémových situací a z vlastních chyb. To, že výzkumné problémy lze řešit i napadáním konkurenčních firem, ale například i České televize, a to pomocí jakýchsi temných náznaků, to tu od analytiků donedávna nebylo. Lámu si hlavu nad tím, proč průlom učinil právě pan Herzmann.

ředitel Střediska empirických výzkumů STEM