Prazdroj zdražuje. O korunu padesát na půllitr. A zcela jistě ho budou následovat ostatní pivovary. V drahých restauracích zdražení skoro nikdo nepozná, pro vesnické hospody, taktak přežívající, může být likvidační.

Ano, pořád jsme zemí s nejlevnějším pivem na světě. Ano, zdražení ani nepokrývá inflaci za poslední rok. Ano, i toto zdražení je důsledkem růstu nákladů, především surovin a energie. Ale nezapomínejme, že významnou část ceny piva si bere stát.

Do ceny piva pro konečného spotřebitele se promítají všechny daně, tedy daň z příjmu, daň z přidané hodnoty, ale k tomu všemu ještě navíc spotřební daň. A ta zůstává nadále nespravedlivá a pro pivo diskriminační. Z vína se totiž spotřební daň neplatí. A bude hůř, protože vláda namísto úspor hodlá bojovat s rostoucím schodkem právě zvyšováním daní, včetně oné nespravedlivé a nesystémové daně spotřební.

A to zdaleka není všechno. Jistě si mnozí čtenáři všimli, jak hujersky se chovají některé pivovary i ve svých reklamách. Jak vystavují na odiv jakousi „udržitelnosti“ a „inkluzivitu“. To ty managementy už úplně zblbly? Nebo jim to nařizují jejich zahraniční pokrokové centrály? Možná z obojího trochu, ale především je to příprava na implementaci úplně šílené směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o podávání zpráv podniků o takzvané udržitelnosti.

Směrnice ukládá počínaje rokem 2025 všem větším firmám a od roku 2026 malým a středním podnikům obchodovatelným na burze úplně bizarní povinnosti. Firmy budou muset hlásit, jak naplnily zelené a sociální ukazatele, budou totiž reportovat tzv. ESG. Hlášení bude obnášet doložené údaje, jak bude firma řešit kondici planety, uhlíkovou stopu či nakládání s odpady, dále jak bude firma přispívat k rozmanitosti a inkluzivnímu růstu, jak bude přistupovat ke společenské odpovědnosti a nakonec jak bude firma zajišťovat „transparentnost“, jak bude komunikovat s regulačními úřady, dodržovat předpisy, nastavovat vnitřní systém kontrol, řídicí a rozhodovací mechanismy. A tak budou soukromé firmy donuceny přijímat kvóty, zřizovat genderově neutrální toalety, svůj vozový park měnit za elektroauta, a tisíc dalších věcí.

Kdo nebude hlásit správná čísla a údaje, nejen nedostane úvěr u banky, ale nebude s ním nikdo normálně obchodovat, protože podle směrnic bude muset mít firma i její partneři správné skóre. Takzvaná „udržitelnost“ se dotkne každé firmy, protože zelená a sociální data budou od sebe povinně navzájem žádat obchodní partneři, dodavatelé i odběratelé. Bez požadovaných údajů větší zakázku nikdo nedostane, protože by si tím dotyčný zákazník poškodil vlastní skóre. A tak budou privátní firmy samy měřit svou uhlíkovou stopu, zaměstnávat příslušné procento cizích etnik, homosexuálů a postižených či jezdit do práce na koloběžce.

Dodržování téhle směrnice přinese nemalé náklady a ty se nutně promítnou do cen. I do ceny piva. A to pořád není vše. Na pivo se hrne i nová unijní legislativa, postihující energetickou náročnost. A český ležák, který se vyrábí dekokcí, tedy na více rmutů, je energeticky pochopitelně náročnější než infuzní cestou produkovaná zahraniční piva známých velkoznaček. Děláš pivo poctivě? Budeš potrestán!

Ne, co se týče piva, nejsem zrovna skrblík. Za dobrou, poctivou a nápaditou práci pivovarníků zaplatím rád, třeba i hodně. Ale abych v ceně piva platil za tupou ideologickou vládní a bruselskou politiku, to se mi věru nechce.
Vám ano?