Dnešní Evropa a pochopitelně také Česko se v určitém smyslu nachází v podobné situaci, v jaké bylo Rakousko na konci 18. století. Bylo ještě na pohled pevné, ale ve skutečnosti celé tehdejší císařství ztrácelo dech před svými konkurenty Evropě i v Americe.
Po roce 1648 se zaseklo na ideologii španělského katolicismu, který byl bigotní a ideologicky fanatický. Hlavní silou Rakouska, a to jak politickou, tak hospodářkou se stala katolická církev, která se snažila ze všech sil udržet výsledky svého vítězství ve třicetileté válce. Veškerá byrokracie a také nové panstvo, které ovládaly stát, se staly překážkou rozvoje rakouského impéria.
Marie Terezie se ocitla pod tlakem Pruska, když Bavorsko a Sasko odmítlo uznat pragmatickou sankci, a tedy její nástupnictví na trůn a pruských král

Fridrich II. vznesl nárok na Slezsko a také je dobyl.
Marie Terezie a její manžel František I. Štěpán Lotrinský si byli vědomi, že hospodářství nefunguje, veškerou činnost byrokracie a vládu na místní úrovni diriguje a ochromuje konzervativní katolická církev, která se duševně zapomněla ve Španělsku v době Karla II. (1661–1700) degenerovaného posledního španělského Habsburka.

Můžeme tehdejší stav Rakouska porovnat s dnešním stavem: armáda je mizerně vyzbrojena a vycvičena, dopravní sítě (dnes dálnice) jsou v katastrofálním stavu a nepřipravené na rozvoj obchodu a obranu státu. Obyvatelstvo „nových států EU“ je oproti státům na západě chudé, zbavené jako kdysi po 30leté válce většiny svých národních špiček, a to jak národní šlechty, tak vzdělanecké a obchodní vrstvy obyvatelstva. Podíváme-li se na vývoj v ČR od roku 1938 až dodnes, také jsme byli jako národ ochuzeni nacisty, komunisty o nejkvalitnější špičky národa a dnes jsme ekonomicky ničeni fanatickými eurohujery.

Zvláště Štěpán I. Lotrinský si byl vědom úpadku rakouského mocnářství a první se snažil zavést moderní obchod a moderní ekonomiku. Marie Terezie pod tlakem manžela i celkové hospodářské situace začala realizovat potřebné reformy. Jako např. potřebu zmodernizovat a centralizovat řízení ekonomiky a císařství a vybavit ji vzdělanými úředníky a odborníky. Aby Rakousko dohnalo ekonomický rozvoj Pruska a dalších států, bylo např. zavedeno číslování domů, pojmenování ulic, začala se používat příjmení a tím byl vytvořen systém statistiky obyvatel, a umožnilo to vznik katastru pozemků. Byla zahájena reorganizace vojenských odvodů a vojenských úřadů. Soudnictví bylo zmodernizováno v novém trestním zákoníku z roku 1768. Po smrti Františka Lotrinského, když se začal zúčastňovat vlády její syn Josef II., začaly reformy skutečně fungovat. Přesvědčovací pokusy a marná jednání tzv. po dobrém s katolickou církví a místními mocipány rázně utnul až Josef II. Následně byly konečně stavěny silnice, zreorganizována armáda, místní oligarchové byli zbaveni své moci a země mohla být řízena podle jednotného zákoníku a jednotlivých předpisů.
Dovršením toho všeho byly politické – ideologické reformy. Ve vztahu ke katolické církvi se přistoupilo k radikálnímu řešení. Bylo zrušeno mnoho klášterů, které už dávno nepěstovaly ani vědy ani neměly jiné praktické využití, ale pouze parazitovali na státu a obyvatelích a bezohledně ovlivňovaly císařskou politiku. Josef II. zarazil různé místní finanční toky a obsadil a zřídil speciální úřady, které měly dozor nad církevním majetkem. Dne dvanáctého ledna 1782 vydal Josef II. dekret o zrušení nepotřebných řádů a klášterů. Tedy těch, které se bezprostředně nezabývaly vědecko-pedagogickou či charitativní činností a péčí o nemocné. V letech 1780–1786 bylo v Rakouském císařství zrušeno celkem 624 klášterů (z toho 413 mužských a 211 ženských).

K Josefovým příkazům patřilo i omezení pravomoci církve v manželském právu, zrušení inkvizice, podrobení všech náboženských spisů státní cenzuře a povinnost vést veškerý písemný styk duchovenstva s kurií jen prostřednictvím státní rady.

Možná, že až sem jste se divili, co to má společného s dnešním úpadkem českého státu a EU vůbec. Místo katolické církve si dosaďte dnešní tzv. „neziskové organizace“, které jsou pokračováním marxismu v dnešní podobě, které stejně tak jako katolická církev v 18. století v podstatě ovládají celý stát a znemožňují účelné a rozumné vládnutí. Stejně tak jako kdysi Josef II. nemáme jinou možnost než tuto ideologickou diktaturu zrušit. Josef II. a Marie Terezie již roku 1767 vydali nařízení týkající se klášterů, ve kterém byl omezení přijímání nových členů. Představte si, že by dneska vláda vydala nařízení, které zakazuje nabírání nových členů do tzv. politických neziskovek!

V roce 1772 Marie Terezie zakázala, aby se vrcholnými představiteli těchto katolických mocenských center stali cizinci. Následně v roce 1773 byl drsně zrušen jezuitský řád, dále byla omezena možnost klášterů samostatně jednat v otázce zahraničních styků a byly jim zakázány zahraniční a vnitřní finanční transakce. Na základě rozhodnutí z roku 1781 měly být zrušeny všechny kláštery, které nekonají veřejně prospěšnou činnost, jako je školství a vyučování, věda, péče o staré nemocné, zemědělství nebo řemeslo. A pokud ano, musí se řídit rozumem a nikoli věroukou! Tím byla prakticky useknuta fanatická ideologická hlava katolické církve a bylo i znemožněno jakýmkoliv způsobem na základě cizích peněz a cizích zájmů ovlivňovat činnost rakouského státu a jeho úřadů. Byla to jediná možnost a Josef II. za to byl nenáviděn a pomlouván.
Pokud dnes nenajdeme politika nebo političku, kteří se odhodlají zlikvidovat tyto „politické neziskovky“, živené z místních a zahraničních zdrojů, dusící jako tehdy celé Rakousko, celou EU, staneme se chudým a nezajímavým kontinentem, v našem případě státem. Ono stačí porovnat rozvoj českých zemí a rakouské části císařství – jeho Zalitavské části s Uhry, které vzdorovaly. Tam se nepovedlo například dotáhnout do konce školní reformu, což byla jedna ze základních potřeb státu. Maďarsko dodnes tuto chybu nedohnalo!!

Podle „jansenického učení“, což je učení, jehož základním principem je rozum, který kriticky přistupuje k ideologickému pohledu katolické církve, byla prosazena náboženská tolerance, vrcholící vydáním Tolerančního patentu 13. října 1781.
Můžeme tedy říci, že na více než 100 let zachránil Josef II. Rakouské císařství (později Rakousko-Uhersko). A my jako české země, jsme se stali průmyslovou a vzdělanou a dodnes celkem bohatou zemí. To je ovšem přesný opak toho, co máme dělat podle pokynů znějících dneska z Bruselu, kdy místo politické tolerance se zavádí plíživá diktatura za asistence české komisařky Jourové. A za nadšené spolupráce ministra Rakušana.

Ač to zní dnes možná úplně šíleně, blouznivě a možná „protistátně“. Tak jako by to znělo ve vztahu k jezuitům a církvi, když Marie Terezie nastoupila na trůn r. 1740. A přesto v roce 1781 už byly zrušeny kláštery a zakázáni jezuité a tyto síly ztratily moc ovládat Rakouskou říši. My dnes musíme udělat to, co Rakousko udělalo v 18. století jako jedno z posledních velkých států Evropy. A to naprosto rázně utnout činnost všech fanatických ideologických sdružení jako jsou „oteplovači“, genderističtí blouznivci, protibělošští rasisté a další. Ty poznáme tak, jako je rozpoznala Marie Terezie a Josef II. podle jednoduchého klíče. A to, zda je za jejich jednáním rozum, diskuse a skutečné vědecké poznání anebo vylhaná a agresivně šířená ideologie, jejímž nejmocnějším nástrojem je dnes tzv. „cancel culture“.
Dnes, v první čtvrtině 21. století se musíme vrátit k základům naší kultury, které v dobách Marie Terezie a Josefa II. znamenaly zrušení klášterů a vydání Tolerančního patentu.