Časopis Svědectví, s kterým je jméno Pavla Tigrida nejvíce spjato, začal vycházet 28. října 1956 v době protikomunistických povstání v Polsku a Maďarsku a on, hned v prvním čísle načasování i důvod vzniku popsal takto: „Tři a půl roku od smrti Stalinovy, tři roky od výbuchu první sovětské vodíkové pumy, více než rok od konference čtyř v Ženevě a tři čtvrti roku od XX. sjezdu KSSS, ...vychází Svědectví, abych pomocí něho bojoval za návrat svobody, spravedlnosti a důstojného lidského života.“

Nejprve Pavel Tigrid v exilu působil ve Výboru pro Svobodnou Evropu, kde se podílel na přípravách vysílání Svobodné Evropy. Od května 1951 se začalo rádio vysílat pod názvem Hlas svobodného Československa. V Mnichovské pobočce Pavel Tigrid sestavil redakci a stal se programovým ředitelem: bylo mu 34 let a měl zkušenost z války: tehdy pracoval v Londýně v BBC. Ředitelem nebyl dlouho: jen do listopadu roku 1952, kdy pro koncepční neshody se severoamerickým vedením rezignoval.

V roce 1953 se Pavel Tigrid odstěhoval do Spojených států, kde chvíli studoval na Columbia University a současně přednášel po celých státech o střední a východní Evropě. Posléze se živil jako číšník v irském nočním klubu v Brooklynu a jeho žena dělala manekýnu pro těhotné ženy. V roce 1955 začal zase pracovat ve Svobodné Evropě v publikačním oddělení a o rok později založil časopis Svědectví, s nímž se přestěhoval v roce 1960 do Paříže.

Hodně se hovořilo o tom, z čeho byl tento časopis financován a pražské komunistické noviny psaly o tom, že to bylo z peněz zpravodajské služby CIA. Sám Pavel Tigrid o financování nikdy nehovořil, ale dnes se ví, že tyto peníze pocházely ze stejného zdroje jako peníze, za které byla provozována Svobodná Evropa: nejprve to skutečně byly americké zpravodajské služby, ale od sedmdesátých let šly peníze do těchto institucí přes Kongresovou knihovnu či přímo přes Kongres.

Návratu svobody do Československa se Pavel Tigrid v listopadu 1989 dožil v plné síle, v den inaugurace prezidenta Václava Havla se s manželkou vrátili do Čech, kde nejprve pracoval jako poradce prezidenta a v letech 1992 až do roku 1994 byl ministrem kultury.

V této funkci moc šťastný nebyl: Jednou mě zavolal, že by potřeboval se mnou hovořit. Redakci jsem spěšně opustil a zajel za ním do Valdštejnského paláce. Přijal mě v barokním salónku, kde nechal otevřít láhev vína, zapálil si doutník a asi hodinu jsme si povídali. Setkání ukončil jeho tajemník. Spěšně jsme se rozloučili. Nic závažného nechtěl, jen si zřejmě potřeboval popovídat s někým koho déle znal.

Původně se tento český novinář jmenoval Schönfeld a jeho přezdívka vznikla náhodou, když byl ve škole zkoušen z Mezopotámie a místo řeky Tigris řekl Tigrid, a spolužáci mu tak začali říkat. Zemřel před dvaceti lety blízko Paříže v obci Héricy, v šestaosmdesáti letech 31. srpna 2003.

Napsáno pro ČRo Plus.