Pokaždé, když přijde z Egypta zpráva o úmrtí turisty z ČR, zatrne mi. Jako častý návštěvník tamního korálového moře (před covidem a zdravotními problémy mými a ženy) vnímám takové tragédie hodně citlivě.

O to víc, stane-li se něco takového v lokalitě, kterou znám. Tak jako v pátek 24. června. Kdysi jsem si v destinaci Hurghada (správně by mělo být Safaga, neboť ta je o poznání blíž) oblíbil oblast Abú Soma. Jejím severním sousedem je lokalita Soma Bay, kde se nachází hotel Solymar Soma Beach. A tam k tomu došlo.

První články na českých serverech přinesly očitá svědectví našinců z pláže. CNN Prima News:„Kamarádka, která se zrovna koupala v moři, viděla, jak paní táhne svého manžela z vody. Prý se k ní v jednu chvíli otočil zády, spadl do vody a přestal vnímat. Nejspíše zkolaboval a nalokal se vody.“

V této chvíli nevíme, co přesně se stalo. Z citovaných vět jsme ale mohli nabýt dojmu, že ten pán mohl mít šanci na záchranu života. Jistě: mohlo jít o infarkt, v oblasti je před polednem v této době 36 či více stupňů, mohl ho kousnout jedovatý korálový živočich, mohl se fatálně napít vody ... ne, spekulovat nemá smysl.

Děsivé je na tom něco jiného. Podle svědeckých výpovědí je problém v tom, že selhala první pomoc – v čase i odbornosti. Ze strany hostitelů, nikoli některých turistů.

Poznámka na okraj. Lze se spolehnout na šetření egyptské strany při vědomí toho, jak rozdílné byly její výstupy v kauze Kramný v porovnání s výsledky našich orgánů? Ale nepředbíhejme.

Při čtení té smutné zprávy jsem si nemohl nevzpomenout na jiný příběh, který se stal v Šarm aš Šajchu před týdnem. V pátek 17. června se tam při šnorchlování utopila izraelská turistka Orit Peledová. Byla zkušenou amatérskou potápěčkou, ovšem s velkým handicapem – trpěla epilepsií a léčila se medikamenty. Podle manžela neměla po celou dobu žádný záchvat. Do sinajských letovisek prý jezdila jezdila dvakrát až třikrát ročně.

Osudného dne šla šnorchlovat se svým manželem. Ten asi po 30 minutách odešel na molo, odkud ji stále sledoval, ona sama chtěla ještě zůstat ve vodě. Co se dělo potom popisuje web The Times of Israel („Israeli died of epileptic seizure in Sinai, lifeguards didn’t know CPR, husband says“/20. 6. 2022).

Manžel si po třech nebo čtyřech minutách všiml, že Orit nezvedá hlavu. Hledal, jestli z vody vyčuhuje šnorchl, ale neviděl ho. Zavolal plavčíka, aby manželku zkontroloval. Plavčík ještě s jedním mužem skočil do vody, turistka byla asi 30 metrů daleko. Přitáhli ji na břeh. „Viděl jsem, že jí z úst vytéká pěna a krev. Okamžitě jsem si uvědomil, že měla záchvat,“ uvedl manžel a personálu vytkl, že nevěděl, jak provádět CPR (laicky: masáž srdce a umělé dýchání). „Neměli žádné vybavení. Byl tam turista, který jí dělal CPR, ale nepomohlo to.“ Sanitka přijela po hodině a měla nedostatečné vybavení. Odvezla Orit Peledovou do jedné z místních nemocnic, kde byla prohlášena za mrtvou. Zanechala po sobě vedle manžela tři děti. V pondělí 20. června měla pohřeb.

Zdá se, že společným jmenovatelem obou případů, na sobě nezávislých a vzdálených od sebe 130 kilometrů, byly chyby na straně hostitelů, zejména pokud jde o první pomoc za situace, kdy každá minuta má cenu zlata.

Jsem dalek toho zevšeobecňovat. Zažil jsem na břehu Rudého moře sice minimum úrazů turistů, ale když už se něco takového přihodilo, pomoc odpovídala západním standardům. O to víc je politováníhodné to, co se stalo 24. června na pláži hotelu Solymar Soma Beach a 17. června v Šarmu.

Pozůstalým vyjadřuji upřímnou soustrast.

•