Do roku 1989 byly Československý rozhlas a Československá televize jediná audiovizuální média v naší zemi a jako taková plně podřízená totalitnímu režimu pod vedením KSČ. Po listopadu 89 se hledal nový model těchto médií. Byť se měnil režim z totalitního v demokratický a ovládnutí médií jednou stranou už nehrozilo, bylo přesto třeba zajistit nezávislost stále ještě jediných audiovizuálních médií na vládě. Zvolil se model veřejnoprávních médií.

Veřejnoprávní média jsou média veřejné služby, tj. mají sloužit tzv. „všem“ (jak většinové společnosti, tak menšinám a zároveň i státu např. v případě ohrožení bezpečnosti apod.). Jde o model, který mezi vládu jako výkonnou moc demokratického státu a management rozhlasu příp. televize staví radu jako kontrolní orgán. Rady mají zastupovat zájmy koncesionářů, tedy plátců veřejnoprávních médií. Odpovědné jsou Poslanecké sněmovně, která je volí a odvolává a která zároveň rozhoduje o povinnosti a výši koncesionářských poplatků.

Už když jsem si přečetla zprávu brněnského redaktora ČTK o výjezdním jednání Rady ČRo z 28. 6., zarazila mě citace: "Myslím si, že kromě rad jednotlivých médií by právě poslanci a politické strany měli spolurozhodovat o tom, jak budou vynaloženy koncesionářské poplatky," řekla dnes Jaklová.“ Citace mě zarazila proto, že ještě cestou z Brna do Prahy mi redaktor ČTK volal do vozu a ptal se mě, zda mě cituje dobře. V jeho otázce však bylo pouze to, zda mají poslanci spolurozhodovat… Na otázku jsem odpověděla kladně. Rozhodně jsem o politických stranách při jednání rady nemluvila. Naopak o politických stranách, lépe řečeno o politických sekretariátech mluvil kolega z Rady ČRo Štěpán Kotrba. Ten na moji poznámku, že o směřování Českého rozhlasu by měli rozhodovat poslanci, protože jsou to oni, kdo zákonem ukládají občanům-koncesionářům povinnost platit poplatky, replikoval tím, že o veřejnoprávním médiu nemohou rozhodovat politické sekretariáty.

Když jsem si tedy přečetla zprávu ČTK, volala jsem do redakce, ale večer jsem už nikoho nezastihla. S redaktorem ČTK jsem mluvila před chvílí a pouze jsem ho na propojení dvou výroků upozornila. Nepovažuji však toto propojení za tragické, byť jsem si vědoma konotací, které v naší společnosti spojení: média veřejné služby a politické strany mají (tzv. televizní krize není ještě dávnou historií a pohrdání politickými stranami je stále přítomné).

Ve sněmovně poslanci zastupují politické strany. Potažmo tedy opravdu o budoucnosti veřejnoprávních institucí (jejich financování) rozhodují parlamentní politické strany. Nejsou to ale vždy strany stejné, protože sněmovna se každé 4 roky mění. O posledním zvýšení koncesionářských poplatků ČRo a ČT například rozhodovala i Unie svobody-DEU, která se už do sněmovny nedostala (bylo by jistě zajímavé posoudit, jak její vliv na rozhodnutí o zvýšení poplatků odpovídalo jejímu mandátu, ale to je téma pro jinou glosu). Naopak spolurozhodovat o budoucnosti veřejnoprávních médií v éře digitalizace nyní budou zelení, kteří o posledních poplatcích nerozhodovali. Takový je ale systém, který jsme přechodem k demokratickému zřízení přijali.

Jsem si však vědoma toho, že jak zpráva ČTK o jednání Rady ČRo 28. 6., tak usnesení, které bylo na tomto jednání na můj návrh a po konzultaci s kolegyní z rady Marií Ptáčkovou o jejím protinávrhu přijato, vyvolají diskuse ihned, jak opadne napětí na naší politické scéně. Proto bych ráda obrátila pozornost k tomu, co je smyslem přijatého usnesení. Rada ČRo rozhodla, že generální ředitel Českého rozhlasu má do konce října 2006 předložit programový audit ČRo spolu s formátovými manuály pořadů v souladu s Plánem dalšího rozvoje a do té doby má pozastavit přípravu plánovaných programových formátů a stanic.

Český rozhlas získal vyšší koncesionářské poplatky a ze zákona mu byl spolu s Českou televizí přidělen veřejnoprávní multiplex. Dostal tedy historickou šanci – peníze a prostor na nebývalý rozvoj. Lze pochopit, že každý by se snažil takové příležitosti chopit. Činí tak i ČRo pod vedením generálního ředitele Václava Kasíka. Problém ale je, že jde o veřejnoprávní rozhlas, nikoliv subjet soukromý. Proto je vynakládání prostředků koncesionářů vystaveno kontrole Rady ČRo. A tato rada shledala, že nové projekty a chystané nové stanice včetně multimediálních projektů vznikají značně překotně. Některé stanice či formáty připravované pro digitál se překrývají s analogovými, jedna nová stanice chystaná pro digitál zaujala prostor analogového regionálního vysílání, za což hrozí ČRo pokuta ze strany RRTV, digitální stanice Česko, která pro vysílání v analogu využila frekvencí BBC, tak podle RRTV učinila neoprávněně.

Kromě toho, že se ČRo jako veřejnoprávní médium dostal do sporu s RRTV, stojí chystané projekty a stanice peníze. Peníze koncesionářů. Rada ČRo, jejíž složení se v březnu letošního roku obměnilo, se proto rozhodla pro zevrubnou inventuru, a to v dostatečném předstihu před přechodem na digitální vysílání. Je to povinností rady vůči koncesionářům i vůči poslancům, kteří ukládají povinnost platit koncese. Zmíněné usnesení z 8 členů rady podpořilo 6 členů. K přijetí přitom stačilo 5 hlasů. Jeden člen se zdržel a jeden člen rady, který se významně zapojoval do prosazování nových digitálních a multimediálních projektů ČRo (např. projekt Odhalení) hlasoval proti.

(Psáno pro Česká média)

místopředsedkyně Rady ČRo v tomto článku vyjadřuje své osobní stanovisko