Od pádu totality patří k dobrému tónu občas se přihlásit ke křesťanským kořenům naší civilizace. S proudem plují politici, umělci, novináři i prostí účastníci pivních sedánek. Dalo by se proto očekávat, že v přístupu k novoroční amnestii prezidenta republiky převládne porozumění, odpovídající moudré lidskosti kardinála Dominika Duky, pro něhož je amnestie kouzelné slovo (zde a zde). Ve skutečnosti ale neutichají projevy nevole profesionálních žvanilů, neskromně se považujících za velké politiky, a jiných nepřátel Václava Klause, jako novinářské chátry či advokátů poškozených účastníků zastavených trestních řízení.

Na udržování nepřetržitého toku nenávistných projevů mají zásadní vliv média. Jejich působení na veřejné mínění je vyhraněně jednosměrné, prosazující do povědomí veřejnosti obraz amnestie jako velké nepřístojnosti, snad až zločinu Václava Klause. U soukromých médií lze pokleslé chování pochopit: mravnost již dávno přebily peníze. Novinářská čeládka chce přece z něčeho žít, proto se musí řídit zásadou "čí chleba jíš, toho píseň zpívej".

Veřejnoprávní televize by se měla chovat úplně jinak: měla by přinášet nestranné, vyvážené a věcně přesné informace jak o kladných stránkách páně prezidentova rozhodnutí, tak o potížích, způsobených amnestií občanům. Místo toho se z ní řine proud útoků na pana prezidenta, jednostranně stáčejících veřejné mínění proti hlavě státu i proti amnestii.

Nepřináší nic o radostných shledáních nečekaně propuštěných s jejich překvapenými rodinami. Nic o šťastlivcích, kteří s pomocí rodiny našli práci, mají střechu nad hlavou a začínají nový život s přáním nikdy se nevrátit zpět za mříže. Nevypráví o úlevě z ukončení mnohaletého stresu abolicí. Žili v něm během dlouholetých trestních řízení nejen obžalovaní, ale také jejich rodiny, jež se samy ničím neprovinily, a byl to pro ně víceletý trest svého druhu. Šíří se pouze značně nepřesné informace o ohrožení majetkových nároků poškozených, z nichž naprostou většinu by trestní senáty stejně odkázaly do civilního řízení.

Každá znepokojivá maličkost, zdůrazňující údajnou škodlivost amnestie, se veřejnoprávnímu bulváru hodí. Tak polední zpravodajství ČT 24 v pátek 8. února 2013 přineslo zprávu o potvrzení platnosti amnestie pro podmíněně odsouzené aktivisty Dělnické strany sociální spravedlnosti. Zpráva je zřejmě bezvýznamná, neboť se týká osob, jež nebyly omezeny na svobodě, nedopustily se násilí ani útoku na majetek, takže občané nebudou jejich amnestováním nijak ohroženi. Nicméně jejím uvedením byli diváci upozorněni, že amnestie umožnila cosi, k čemu nemělo dojít.

Jako další zazněla informace o potížích obchodních řetězců s nárůstem počtu krádeží, které se samozřejmě přičítají amnestovaným. Televizní diváci sotva vědí, že u nás prakticky neexistuje postpenitenciární péče, takže propuštění vězni mají neskutečné potíže s hledáním zaměstnání a mnozí i s ubytováním. Někteří pak kradou z hladu. Nicméně veřejnoprávní bulvár takto naznačuje, že nepříjemným jevem je vinen pan prezident.

Následovala zpráva o celkovém počtu přečinů a trestných činů, jichž se za uplynulý měsíc dopustili amnestovaní. Málokdo z televizních diváků si uvědomí, že jde o zlomek z celkového počtu propuštěných a mimo to jde o odsouzené, kteří by v r. 2013 opustili věznice i bez amnestie a patrně by se chovali stejným způsobem: vždyť přibližně dvě třetiny vězeňské populace tvoří recidivisté, kteří k takovému chování mají sklon. Zpráva televizního bulváru ovšem nepřímo naznačuje, že pan prezident amnestií uvolnil cestu pro uplatnění darebáctví nepatrné části amnestovaných a je snad za ně i odpovědný.

Dalším příkladem z téhož dne je způsob, jímž v odpoledním zpravodajství veřejnoprávní bulvár pojednal návštěvu zvoleného prezidenta Miloše Zemana u Václava Klause. Nejdříve nechal odeznít jeho jalové chlubení při příchodu, že po nástupu na Hrad nechá prověřit, kdo připravil Václavu Klausovi text amnestie, jež mu umožnila propustit šest tisíc vězňů. Při odchodu z návštěvy se pozornost zaměřila na sborník "Spor o amnestii" vydaný Institutem Václava Klause, který si Miloš Zeman nesl. Mluvící hlava televizního bulváru Barbora Kroužková k tomu poznamenala, že pan prezident daroval svému nástupci brožuru o své "kontroverzní" amnestii. Tím vybočila z mezí chování pracovnice veřejnoprávní televize, neboť vynesla hodnotový soud o povaze prezidentova rozhodnutí. Příslušelo jí pouze podat věcnou, nestrannou, obsahově správnou zprávu o tom, co se stalo. Slovo "kontroverzní" bylo nadbytečné. K hodnocení páně prezidentova rozhodnutí ji přivedla pouze drzá sebejistota hvězdičky televizního bulváru. Zvolený prezident jí pak možná nevědomě dal lekci z uvážlivého zacházení s informacemi: odmítl se dále vyjadřovat k amnestii, dokud si nepřečte darovaný sborník. Tím mě příjemně překvapil.

Tendenční zpravodajství o amnestii není odchylkou od obvyklého přístupu České televize k politicky citlivým událostem. Je to ale nežádoucí jev, jímž by se měla zabývat Rada České televize. Pokud se ochota k jednostrannému podávání věcně pochybných informací vyskytuje v chování mluvící hlavy televizního bulváru opakovaně, vedení České televize by se mělo zamyslet nad vhodností krášlení televizní obrazovky výkony tohoto druhu.