Už před časem jsme připomněli, že dne 4. října byl šéfredaktorem Hospodářských novin bývalý prezident Václav Havel, a nyní můžeme konstatovat, že se našim nejserióznějším novinám tento marketingový tah vyplatil: ten den byly noviny na řadě míst vyprodané a prodaný náklad se údajně zvýšil o 70 procent.

Kolem tohoto nápadu se ovšem mezi odborníky zvedla diskuse, přičemž ho kritizoval docent Jan Jirák z Fakulty sociálních věd UK v týdeníku A2 i já v této rubrice. „Noviny díky tomu ztratí i zbytek autority, kterou po posunu k popmédiím mají, přestanou být důvěryhodným partnerem: hranice mezi čtenáři a redaktory se ztratí. Prestižní noviny se totiž vždy vyznačují tím, že v jejich čele stojí respektovaná osobnost, která novinám dává pevný profil, jasné politické ukotvení, s nimž se může čtenář přít, a díky tomuto sporu si pak vytváří vlastní názor a ve veřejném prostoru se snáze orientuje,“ napsal jsem tehdy.

Tentýž den měl v Hospodářských novinách vyjít pravidelný mediální sloupek Miloše Čermáka, ale neobjevil se tam. Přičítal jsem to mimořádné skladbě čísla, ale až o pár dní později se vyjevilo, že sloupek vyřadilo skutečné vedení redakce, nikoli Václav Havel, protože autor věnoval svůj text – celkem logicky – právě tomuto fenoménu, se kterým u nás začaly tyto seriózní a prestižní noviny. V neotištěném sloupku stálo: „Když píši tento sloupek, nemám nejmenší ponětí, co na titulní straně bude... Pikantní je, že o osudu dnešní titulní strany Hospodářských novin rozhoduje bývalý prezident Václav Havel.“ Dál se v textu autor zamýšlí nad tím, proč takové kroky noviny dělají, hovoří o způsobu, jak se titulní strany tvoří v rozličných českých novinách, a končí úvahou, proč je vkus čtenářů novin jiný než vkus i záměr jejich tvůrců.

Tato úvaha do podobného mimořádného čísla novin bezesporu patří nejen proto, že poukazuje na problematičnost takového kroku, ale i proto, že si tím daný list udržuje jistou dávku zdravého odstupu od takového marketingového kroku. V zahraničí by ve velkých novinách takový sloupek jistě napsal redakční ombudsman či public editor, u nás bych takový sloupek očekával od šéfredaktora Petra Šimůnka. Ten se však naopak se svým externím spolupracovníkem za jeho text rozloučil. Tento zdánlivý detail vypovídá silně o stavu našich printových médií, která se urputně brání jakékoli seriózní sebereflexi, i když ze zahraničí je naopak známo, že právě takovéto kroky nejvíce posilují autoritu novin. Příkladem budiž třeba public editor The Los Angeles Times David Shaw, který v roce 1999 ostře kritizoval v novinách, kde byl zaměstnán, tajné spojení vlastního vydavatele s majitelem sportovního stadionu. Jeho text dodnes slouží jako vzor řešení selhání vydavatele, protože zajistil prestiž titulu.

Zveřejněno v týdeníku MF Plus

Autor je novinář a spisovatel